Produktivita se skrývá ve třech NE: co NEdělat, co NEřešit, na co NEodpovídat

V září se vám dík našim třem tipům sice obrátila kariéra k lepšímu – ale domů chodíte pořád sysifovsky vyšťavení. Co s tím? Znovu si tedy prolistujeme blogy lidí, kteří sklízejí větší úspěchy než vy sami – ale zároveň mají menší křeč.

*

Vštípili vám, že produktivita znamená odvést za jednotku času co nejvíc práce? To už platí jen pro stroje, ne pro lidi, píše marketér Seth Godin ve své glose Nová definice produktivity: „Moderní produktivní pracovník je ten, kterému se daří správně rozklíčovat, do čeho se pustit, a do čeho ne.“

„Co dál?“ Na to zoufale hledají odpověď zaměstnanci, firmy i vlády. Najděte ji – a stane se z vás stachanovec jednadvacátého století.

*

V podobném duchu se nesou i mile cynické rady programátora Matta Gemmella Jak realisticky zvládat e-mail: „Pokud chcete e-maily vyřizovat efektivně, musíte se smířit s několika skutečnostmi. Nejsou pěkné, ale o to jsou důležitější. Tak jedem: 1. Co je podstatné pro ostatní, nemusí být (tolik) podstatné pro vás. 2. Jste od přírody líní a sobečtí. 3. Máloco šetří tolik času jako sebestřednost.“

Čili: smiřte se s tím, že na spoustu dotazů, proseb a pozdravů prostě neodpovíte. Otravné zprávy mažte hned, ty na hraně si můžete nechat pár dnů rozležet – a smazat pak. Důležitým lidem odpovídejte okamžitě. Nesněte o prázdné schránce, jen zkuste počet nevyřízených důležitých mailů držet do jedné desítky. (Na rozdíl od prázdné schránky to jde. Potvrzuji.)

*

Pořád vás trápí, že vůbec nestíháte a celodenní dřepění u počítače přichází vniveč? Možná je to jen klam, myslí si podnikatel Marc Andreessens: „Všiml jsem si, že produktivní lidé trpí zvláštní vlastností: často přehlížejí své vlastní výsledky. Čím výkonnější jste, tím spíš si na konci dne povzdychnete, že jste zase nic nestihli.“

Proto si zkuste každou malou blbost, která se vám povede, zapsat do „anti-todo“ seznamu, radí Andreessens. Až si zas budete zoufat, jak se vám nic nedaří, třeba vám zachrání náladu.

*

Ono je totiž lepší opájet se reálnými výsledky, i když nejsou bůhvíjaké, než žít v magickém světě „produktivistické pornografie“, o které krásně píše Dalibor Špok: „Je mnohem snazší dostat se do mentálního stavu cítím se produktivní (vybuzený motivační řečí, přečtením knihy nebo koupením nové aplikace) než skutečně být produktivní, tedy dělat nedokonalé věci nedokonalým způsobem s jejich těžkostmi.“

Špok připomíná, že Wolfgang Amadeus Mozart složil 600 hudebních děl bez Moleskinu a produktů od Applu a psycholog Wilhelm Wundt psal v průměru tři stránky odborných textů denně bez Coveyho plánovacího kalendáře a znalosti systému Mít vše hotovo. Že to byla jiná, klidnější doba? „Pocit přetíženosti je vždy subjektivní a závisí na tom, s čím srovnáváte a co považujete za výchozí, normální stav.“

*

A tím se nakonec dostáváme k článku Past zaneprázdněnosti. Spisovatel Tim Kreider žasne nad tím, že jsou „byzy“ už i školáci. Málokdo si přitom dovede připustit, že si za to může sám svými vlastními volbami. Že si může priority seřadit jinak. Třeba jako Kreider, který se stáhl do ústraní, e-mail si přečte jen jednou za čas v knihovně a tenhle extrémní životní styl si nemůže vynachválit: „Zahálka není jen prostý nedostatek práce, pohodička, zlozvyk. Je pro mozek stejně důležitá jako vitamín D pro tělo. Její nedostatek zničí duši tak jako křivice kosti. Zahálka nám poskytuje prostor a klid nezbytné k vycouvání z každodenního života, k získání nadhledu, k objevování nečekaných souvislostí a k přivolání bouřky, ve které se to bude blýskat nápady. Paradoxně je zahálka nezbytnou podmínkou k tomu, aby člověk mohl cokoliv udělat.“

Články o produktivitě je snadné ukončit pobídkou a la „tak a teď hurá do práce“. Možná je ale čas dát si nohy na stůl, ruce za hlavu a popřemýšlet nad tím, co všechno se musí neudělat.