Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Jarmila Kratochvílová: Za jednu medaili televizi. Ale musela jsem si připlatit

Martin Vlnas
Martin Vlnas
3. 11. 2012

„Ve sportu nikdy nemáte jistotu, že i když budete trénovat naplno, uživíte se,“ říká Jarmila Kratochvílová. Sama by se dnes se svými světovými rekordy – ten na 800 metrů ostatně nebyl překonán už devětadvacet let – asi uživila, jenže tenkrát se ve sportu počítalo úplně jinak...

Jarmila Kratochvílová: Za jednu medaili televizi. Ale musela jsem si připlatit

Jakou roli ve vašem životě hrály a hrají peníze?

Já osobně jsem ty obrovské částky, které se dnes pohybují ve sportu sem a tam, nezažila, takže si netroufnu odhadovat, co by to se mnou udělalo, kdybych závodila v dnešní době, měla výsledky jako tenkrát a zničehonic začala vydělávat miliony. Opravdu si to nedokážu představit. Asi bych část rozdala. Zdraví si za ně člověk stejně nekoupí.

Pamatuje si ještě, kolik jste v roce 1980 dostala za stříbrnou olympijskou medaili v běhu na 400 metrů?

Za olympijské stříbro to bylo přesně dvanáct tisíc korun (dnes zhruba 81 000 korun; více viz inflační kalkulačka na Peníze.cz, pozn. autora).

A v roce 1983 za světový rekord v běhu na 800 metrů?

Tři tisíce. Aspoň mě může těšit, že platí dodnes. (smích) Už se mi nedivíte, že peníze zase až tak neřeším?

Jak tedy díváte třeba na skokanku o tyči Jelenu Isinbajevovou, která ve svých nejlepších časech překonávala jeden světový rekord za druhým tak, že na každém mítinku nechala laťku posunout vždycky jen o centimetr – i když dokázala skočit mnohem výš – aby se „neošidila“ o prémie?

Takový je zkrátka moderní sport. Často je to víc divadlo pro diváky. A ti přece ocení, když na vlastní oči uvidí světový rekord. Ve finále na tom asi vydělají všichni. Ale olympijského ducha v tom nehledejte. Skok o tyči je však jen jeden z mála atletických sportů, kde to takhle jde. Jak se má běžec přizastavit před cílem běhu nebo při odrazu, aby mu to vyšlo na setiny nebo centimetry?

Přemýšlela jste i vy o tom, že jednou skončíte a že byste měla mít něco naspořeno?

Nepřemýšlela. Ono opravdu nebylo co spořit. Pamatuju si, že za jednu z velkých medailí jsem si koupila televizi. A ještě jsem si musela připlatit. Ale kdyby mě tenkrát někdo vzbudil o půlnoci, stejně bych vyrazila závodit. A všichni ostatní taky. Mysleli jsme jinak.

Závodila jste za Čáslav, později za USK. Měla jste vy nebo váš tým nějaké sponzory?

Ne. Nic jsme od nikoho nemohli přijmout. Zavřeli by nás.

Stříbrnou medaili jste roku 1980 získala v Moskvě na olympiádě, kterou poznamenal bojkot tehdejšího západního bloku na protest sovětské okupaci Afghánistánu. A politika rozhodla, že o čtyři roky později, kdy jste byla možná v ještě lepší formě, jste zase vy stejně jako ostatní čeští sportovci nemohla odcestovat Los Angeles. Co vám proběhlo hlavou, když jste se o rozhodnutí dozvěděla poprvé?

V rádiu jsem zaslechla, že se Olympijský výbor Sovětského svazu rozhodl pro bojkot. V tu chvíli mi ale ještě nedošlo, co to znamená. Do olympiády tehdy zbývaly asi dva měsíce, říkala jsem si, že to musí být nějaká blbost. Strach jsem dostala, když se začaly přidávat další státy. A pak jsme se přidali taky. Byla to obrovská škoda. Měli jsme tehdy obrovsky silnou generaci sportovců a přišli jsme tak o spoustu medailí. Vzpomenou si na to každé čtyři roky, když se blíží letní olympiáda. Napadá mě, kolik jsme toho tenkrát obětovali… Medaile z olympiády není důsledek dvou- tříleté práce. Za každou z nich je neuvěřitelně dlouhý příběh. A my jsme tenkrát nemohli ukázat, co v nás bylo. Byla to jednak politická a jednak sportovní tragédie. Věřím, že už se to nikdy nestane.

Jak se vlastně stará stát o významné a úspěšné sportovce, kteří ukončili kariéru?

Nikdo to neřeší. Dnes se spoléhá na to, že si sportovec sám vydělá dost, aby byl ve stáří v klidu. Ani za olympijské medaile nemáte nárok na žádnou rentu. Nic podobného u nás není. Před několika lety se o tom uvažovalo, protože v řadě zemí kolem nás je to běžné, ale návrh zapadl a nikdy nebyl schválený. Podle mě je to škoda. Letos nám, kteří jsme v minulosti nějakou medaili pro Českou republiku nebo Československo vyhráli, poprvé zaplatili pětidenní cestu do Londýna na olympiádu. Vidět na vlastní oči finále stovky mužů pro mě byl obrovský zážitek stejně jako setkání s dalšími sportovci.

Dnes se věnujete hlavně tréninku mladých. Dokážete je namotivovat?

Ve sportu to bylo vždycky složité, protože nikdy nemáte jistotu, že i když budete trénovat naplno, uživíte se. Ale motivace profi dráhou, tím, že pokud budete tvrdě pracovat, budete jednou nejlepší na světě, určitě funguje. A tahle šance drží u tréninku i mě. Jinak už bych se na to dávno vykašlala. Na stadionu už jsem čtyřicet pět let a pořád věřím tomu, že ještě potkám někoho, kdo by se ode mě něco naučil. Musím ale chápat, že dneska mají mladí spoustu zájmů a povinností. Jenže pak to často končí obezitou, cukrovkou a dalšími chorobami…

Kolik sportovců, které jste vychovala, se vlastně sportem živilo nebo živí?

Mám obrovské štěstí, že jsem mohla pracovat s Ludmilou Formanovou, která se stala dvojnásobnou mistryní světa na osmistovce. To byla pro mě největší odměna za roky strávené trénováním. Pokud jednou za život potkáte jako trenér někoho, kdo to dotáhne takhle daleko, je to zázrak.

Živí se dnes Ludmila Formanová sportem?

Už ne. Lída u sportu zůstala jen jako učitelka tělocviku na gymnáziu v Čáslavi. Je dobře, že je s mladými lidmi, že se hýbe a že si pořád nezavřela dveře. Nejlepší by bylo, kdyby její syn, který je teď v první třídě, začal běhat.

Jak se vlastně díváte na speciální akademie pro mladé talentované sportovce, které vyrůstají třeba v Kataru, ale i jinde po světě.

Já jsem trénovala na škváře, v lese, kde to šlo. Stejně ve finále zjistíte, že je všechno o práci. Vitaminy, proteiny, nebo doplňky stravy za desítky tisíc vám nepomohou, pokud nemakáte. Ano, vyletět v zimě do tepla je super a určitě to pomůže, ale i tam je to jen na vás. Musíte milovat, co děláte.


Jarmila Kratochvílová

Jedna z nejúspěšnějších československých atletek vůbec, běžkyně na krátkých a středních tratích, několikanásobná mistryně světa. Od roku 1983 drží světový rekord v běhu na 800 metrů, aktuálně nejstarší nepřekonaný. Dnes se věnuje zejména trenérské činnosti. 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (2)

Vstoupit do diskuze
Martin Vlnas

Martin Vlnas

Vystudoval politologii, sociologii a mediální studia na FSS MU v Brně. Rok studoval v Jižní Koreji. Během studia publikoval reportáže v Reflexu, Respektu nebo Týdnu, kariéru ale začal jako portýr. Od... Více

Související témata

inflaceJarmila Kratochvílováolympijské hrysport
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo