Jiří Fiala: Sledovat pozadí prezidentských kampaní je naše povinnost

• První část rozhovoru: Věřím, že Rath byl jen začátek

Letos slavíme už třiadvacáté výročí sametové revoluce. Spousta z těch, kteří se tehdy účastnili demonstrací proti režimu, je ale polistopadovým vývojem hodně zklamána...

Do jisté míry je to přirozené. Česká republika prošla po roce 1989 velmi náročným a složitým procesem ekonomické transformace, který byl spojený s velkým počtem majetkových transakcí, jež bychom mohli spíš označit jako rozkrádání státu. Zanikla řada podniků, které v osmdesátých letech fungovaly dobře, naopak zbohatlo dost podezřelých jedinců. Musíme si také uvědomit, že v tržní společnosti přestávají platit některé dřívější jistoty a lidské povaze je blízké, že si s minulostí spojujeme spíš ty pozitivní vzpomínky. To pak může vést k tomu, že někdo vzpomíná na komunistický režim v dobrém.

Není ale počet těch, kteří ve volbách podporují komunisty, alarmující?

Vím o spoustě lidí, kteří volili komunisty jako formu zoufalého protestu proti aktuálnímu dění na naší politické scéně. Je určitě na pováženou, co dokážou vládnoucí politici u lidí vyvolat. Na druhou stranu je také potřeba přiznat, že lidé měli o demokracii iluze a jejich očekávání byla přemrštěná. Především, co se týká sociálních a ekonomických jistot a toho, že bude nová společnost pro všechny spravedlivější. Frustrující je určitě i to, že se část bývalých komunistických elit velmi rychle transformovala na nové podnikatelské a politické „elity“ demokratického státu. V politickém prostředí tak jen těžko najdete někoho, ke komu by se dalo vzhlížet. Možná nejhorší reakce zklamaných lidí je ale to, že naprosto rezignují na dění kolem veřejných věcí a stahují se do sebe a svého mikrosvěta – tedy velmi podobně, jak to bylo obvyklé za komunismu. S tím je potřeba bojovat a přesvědčovat lidi, že má smysl zajímat se o veřejné dění a angažovat se v občanském sektoru.

Německý sociolog Ralf Dahrendorf tvrdil, že v postkomunistických zemích střední a východní Evropy bude trvat přechod k dobře fungující občanské společnosti přibližně šedesát let. Souhlasíte s tím?

Těžko říct, jestli to bude šedesát, sedmdesát nebo čtyřicet let. Když vidíme, jak dlouho se vytvářel a formoval systém zastupitelské demokracie ve Velké Británii a ve Spojených státech amerických, tak nám musí dojít, že to není otázka pouze jedné generace. Lidé si většinou neuvědomují, kolik času bude tato přeměna vyžadovat, a z toho možná často pramení jejich deziluze z polistopadového vývoje.

Když ale vidíme, co všechno se v naší politice děje, tak se nemůžeme divit, že je to pro někoho obrovské zklamání.

Věřím, že zlepšení postupem času přijde. Český politický systém ještě nestihl vyspět. Občané mu nedůvěřují, protože se mu zatím nepodařilo dobrat potřebné úrovně, na které by se dalo stavět do budoucna. Stačí se podívat na to, že v každých volbách do parlamentu vidíme nové subjekty, které vznikají pouze účelově ve snaze dobrat se moci a finančních prostředků. Problém je v tom, že v našich politických stranách je příliš málo členů, což hraje do karet různým vlivným podnikatelům a lobistům, kteří tak mohou snadno ovlivňovat nejvyšší příčky politické reprezentace zespodu. Je to sice legitimní postup, avšak u nás to dospělo do velmi obludných rozměrů, kdy skupina pár druhořadých kmotrů v pozadí ovlivňuje dění v parlamentu a ve vládě. Trochu se bojím, aby se tu neopakoval scénář z Itálie. Tam na začátku devadesátých let proběhla takzvaná revoluce soudců, při které se podařilo výrazně oslabit mafiánské struktury. Vedlo to však pouze k nástupu Berlusconiho. A riziko berlusconizace české společnosti dost reálně hrozí.

Takže máte strach, že se tu vlivní byznysmeni budou snažit hromadit podnikatelskou, politickou i mediální moc, aby mohli lépe prosazovat své osobní zájmy?

První pokus, který byl ale proveden hodně diletantsky, podnikl Vít Bárta. Podobných vlaštovek se však objevuje stále víc a víc. Jde o lidi, kteří se chtějí populistickými prostředky dobrat k moci a jsou přesvědčeni o tom, že stát se dá řídit stejným způsobem jako jejich firma.

Mohl by se Andrej Babiš stát českým Berlusconim?

Andrej Babiš se otevřeně hlásí k tomu, že se se svým hnutím chce dostat do parlamentu. Tvrdí, že na to má vyhrazené stovky milionů, takže s ním určitě musíme počítat. Také se stále víc rozhlíží po vhodných akvizicích na mediální scéně. Přirovnání k Berlusconimu by tedy mohlo být na místě. Otázkou je, jestli se mu podaří přesvědčit veřejnost. A na to už mu jen peníze stačit nebudou.

Neměli by se nejbohatší Češi mnohem víc zapojovat do veřejného života a snažit se bojovat proti korupci? Nebo jsou s ní v mnoha případech propojeni, takže to ani není v jejich zájmu?

Finanční a podnikatelské elity se pomalu začínají probouzet. Jde o to, že i když si v některých případech nahromadili svůj obří majetek za velmi podivných okolností, dnes je už v jejich zájmu, aby tu existovala stabilita. Pokud zde totiž nebude fungovat institucionální prostředí, tak bude korupce poškozovat i je.

Pojďme se přesunout k českým prezidentským volbám. Společně s Transparency International jste se rozhodli kontrolovat transparentnost kampaní prezidentských kandidátů. Co vás k tomu vedlo?

Pro naše sdružení je to už celkem rutinní záležitost. Již při posledních několika volbách – do Parlamentu a Senátu i do krajských zastupitelstev – jsme se snažili situaci kolem volebních kampaní monitorovat. Samozřejmě pouze v určité míře, kterou jsme byli schopni zvládnout. V případě přímé prezidentské volby, kde je nakonec jen jedenáct kandidátů, je to mnohem jednodušší. Takže sledování pozadí financování jednotlivých kampaní považujeme za svoji povinnost. Financování politických stran je obecně velké téma, protože probíhá přes šedou zónu. Dochází v něm k neobvyklým slevám, nepřiznaným příjmům a řadě podivných transakcí, které mají spojitost s mocenskými skupinami v pozadí. To následně může mít souvislost s korupcí a vyváděním peněz ze státní kasy.

Čekáte, že budou kampaně prezidentských kandidátů hodně problematické?

Vzhledem k tomu, že legislativní rámec financování prezidentských kampaní je daný velmi nedokonalým a narychlo napsaným zákonem, můžeme očekávat celkem vážná pochybení.

Co vám v tomto zákoně nejvíc chybí?

Celkově je hodně bezzubý. Nejsou v něm například vůbec uvedené žádné sankce za porušení jednotlivých bodů. Není v něm ani dostatečně popsáno, jakým způsobem bude přesně probíhat sledování a kontrola kampaní registrovaných kandidátů. Podívejte se třeba na způsob kontroly podpisových archů, které museli kandidáti předávat ministerstvu vnitra. U každého kandidáta se má sice kontrolovat osm a půl tisíce podpisů, ministerstvo ale bude v registrech jen zjišťovat, jestli daný člověk skutečně existuje, ne jestli arch opravdu podepsal. V zákoně je také uvedeno, že prezidentský kandidát musí o nákladech na kampaň informovat až od oficiálního potvrzení kandidatury, tedy od 6. listopadu. Velká města byla ale už od léta oblepena billboardy některých kandidátů. 

Pokusíte se tedy nedostatečnou kontrolu suplovat sami?

Přesně tak. Na internetových stránkách TransparentniVolby.cz budeme od konce listopadu zveřejňovat výsledky našeho monitoringu. Budeme sledovat, jací lidé stojí za kampaněmi jednotlivých kandidátů, kolik peněz utrácejí za reklamy v médiích a na billboardech, jaké transakce probíhají na jejich transparentních účtech, zda nemají nějaké nepřiznané příjmy a mnoho dalšího. Důležité pro nás je, aby si zájemci mohli udělat obrázek už v průběhu kampaní. Občané mají právo už před samotnými volbami vědět, komu jdou vlastně hodit hlas. Jestliže bychom přišli s nějakými závěry měsíc po volbách, tak by to už nebylo tak přínosné.

Jiří Fiala

Vystudoval hospodářské dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Při studiu učil dějepis na střední škole a napsal knihu o nejstarší české obchodní bance. Od roku 2007 pracuje jako projektový manažer neziskových projektů. V roce 2008 spoluzaložil občanské sdružení Naši politici, kde aktuálně pracuje jako analytik a zároveň je jeho předsedou. Sdružení provozuje server NašiPolitici.cz, který shromažduje informace o profesním životě a kauzách českých politiků i lobbistů. V posledním roce se sdružení zaměřilo na analýzu efektivity veřejných výdajů a spolu s Transparency International pracuje i na investigaci korupčních kauz.