Tak co s tebou, Egypte?

Poprvé jsem se do Egypta, země svých mladických tužeb, dostala před šesti lety. Chtěla jsem kdysi být egyptoložkou, tak jsem pořád věděla víc než přidělení průvodci - až na jednoho, který se vyznačoval tím, že nemluvil. O památkách. Zato zcela tiše, daleko z doslechu od ostatních, byl ochoten mluvit o věcech zcela jiných. Třeba jak to bylo v roce 1997s masakrem turistů v Luxoru.

Chudina z okolních vesnic

Muži, kteří brutálně přepadli přijíždějící autobusy turistů, byli nezaměstnaní odrostlejší mladíci, chudina z okolních vesnic. Prý se občas scházeli a měli islamistické kecy. Kupodivu byli ozbrojeni nejmodernějšími a drahými samopaly... Poté, co se bez varování pustili do turistů, vytáhli flinty stánkaři, cpoucí devizovým cizozemcům suvenýry, a pustili se do nich.

"To měli všichni stánkaři pořád bouchačky pod pultem?" ptám se. Jednoznačné vyjádření nesouhlasu. Měli je tam ten den náhodou? Hlava se ani nepohnula, jen rty se stiskly daleko silněji. Všichni útočníci byli postříleni v jeskyních nad chrámem staroegyptské faraonky. Ani jeden nemohl vydat svědectví, proč k útoku došlo a kde vzali tak drahé zbraně...

Po útoku postavili "na ochranu turistů" u každého výjezdu z města i vesničky chaloupku na muří noze a v ní se uhnízdil policajt či voják se samopalem. Nám, co si pamatujeme typizované stavbičky policejních služeben na každé cestě tuším na začátku 80. let, nemusel nikdo nic říkat... Nad velkoplošnými retušovanými portréty Honzy Mubaraka se naše skupinka českých turistů smála už zcela nepokrytě. A k tomu turistické kolony autobusů, z nichž nebylo možno uhnout. Kontakt s "normálními" lidmi prakticky nemožný.

Už toho bylo dost

Suma sumárum: Egypt byla a je policejní diktatura dotovaná tu bývalým Sovětským svazem, tu spojenci. Proč jej USA držely tak masivně a tak dlouho nad vodou, je jejich věc a věc jejich svědomí. Fakt je ten, že už toho bylo dost.

Pozoruju pouliční bouře, srdce mi usedá nad rozmlácenými vitrínami Egyptského muzea v Káhiře. Vydržte, děcka... pošlete už ty staré chcípáky do háje. Máte na to, abyste vybudovali krásnou a kvetoucí zemi, v níž vám bude dobře.

Marně přemýšlím, jak vám pomoci. Jaké moudro utrousit a jak povzbudit novou vládu - která přece musí přijít - a zároveň jí dát pár nápadů, které by snad mohly pomoci k tomu, aby to nezvorala, jako jsme to v mnohém udělali my.

Radit neznámé vládě v cizí zemi s právním řádem, o kterém vůbec nic nevím, jak zvednout ekonomiku, to je teda drzost, na kterou jsem se zatím nezmohla ani já. Ale člověk se má pořád překonávat, takže hurá k vyšším metám:

• Jak jste na tom s katastrem nemovitostí? Jsou pevně dány vlastnické vztahy k nemovitostem, má každý zemědělec pole zapsané, nebo je drží jen tak dlouho, dokud je obdělává? Co nájemní vztahy? Držba? První, co musíte udělat, je, že bude jasné, co je koho, a to bude nezcizitelné. Zejména drobní vlastníci půdy musí mít maximální ochranu. Dejte pozor na věcná břemena. Přístupy k vodě, ke kanálům. Okamžitý audit všech pozemků a posléze nemovitostí! Žádné kšefty s půdou tzv. "státní"!
• Údržba zavlažovacích kanálů. Nemáte prachy, ale jako stát si půjčte a vrhněte se na veřejně prospěšné práce. Zaplácnete tím i nezaměstnanost a rozšíříte obdělávanou půdu: to se fakt musí.
• Kdo má alespoň základní školu, ať učí děti ve vesnických školách. Zavolejte imperialistickým amíkům, jak dělali Sesame Street a zahajte ihned její egyptskou obdobu. Fantasticky to funguje na vzdělání. Spolu s učením se musí mladí nekvalifikovaní učitelé začít dálkově vzdělávat -a za takových osm let máte zástup kvalifikovaných učitelů a novou generaci zcela gramotných vesnických školáků. Opět: snížíte nezaměstnanost,vylepšíte radikálně intelektuální profil obyvatelstva. Ministerstvo školství by mělo mít víc rozvojových programů než ministerstvo obchodu. A školství bych sloučila s ministerstvem práce a sociálních věcí. Chceš sociální dávku? Tady máš alfabetizační kurz, psát se můžeš učit iv prachu u cesty.
• Vy lhostejněte se na cizí investory, na investiční pobídky a na daňové prázdniny pro ně. Vyhlaste daňové prázdniny pro vlastní lidi - nové podnikatele. Na tři, nebo pět let? Nevím, nejsem ekonom...
• Máte dost vlastních lidí - po celém světě! Požádejte je otevřeně o pomoc: ať vám otevřou dveře tam, kde byly dosud zavřené. Ale pozor na hochštaplery, ti přifrčí první a začnou vám vykládat, jak všechno vědí nejlíp. Rozlišujte ty, kteří umějí, a co jen kecají.
• Dejte šanci mladým, ba nejmladším. A nedopusťte, aby staré elity pěkně z fúzovaly s novými, aby prorostly sítí vazeb typu "ten dluží laskavost tomu","ten je něčí strejček". Když dosadíte i na velmi zodpovědná místa velmi mladé a nezkušené lidi, udělají zcela určitě spoustu chyb: ze začátku. Pak se i nový generální ředitel napojí na fejsáč a zeptá se, co si o jeho problému myslí někdo úplně jiný... zaručeně se mu dostane takřka okamžitě odpovědi: možná z Argentiny, z Norska či z Austrálie. Mohou to být i názory protichůdné, ale dostane zpětnou vazbu a relevantní info, jak se rozhodnout. A rozhodovat se bude stále lépe a lépe. Zapomeňte na bradatý pantáty a jejich "zkušenosti". Jsou zkostnatělí a jejich ego jim nedovolí se mýlit...
• Dříve než na fejsáči, zeptejte se maminky... Ženy, zejména v arabském světě, jsou zakopané hřivny zlata. Aby zvládly své podřízené role, uživily rodiny a zpacifikovaly ego svých vševládců, musí umět opravdu hodně. A ta holka odvedle vůbec nemusí být vaše nová sekretářka, ale třeba skvělá vedoucí logistiky. A kdybyste slyšeli mudrlanty lomící rukama nad její zkaženou morálkou, tak vězte (což ostatně víte jaksi z vlastní zkušenosti, že ano), že o panenství se nepřichází vášnivým zabořením prstů do klávesnice kompu, ale vášnivým zabořením něčeho úplně jiného někam úplně jinam - takže ať strážci ctností odprejsknou...
• Nenechte se vtáhnout do hry "tahle vyhláška se musí novelizovat teď, jinak se protrhne Asuán". Nebojte se udělat legislativní stop stav. Když to vydrželo tak dlouho, ono se to ještě chvíli nepoto... Nejdříve přijměte novou ústavu, a pěkně ji veřejně prodiskutujte. Nebude vadit, když se nad ní porve pár elitních profesorů práv z celého světa: učiní tak zadarmo a rádi, protože podobný ring hned tak nenajdou. Pak bych si dala nohy na stůl a čekala. Nezapomeňte, že mezi přijetím nového zákona a poznatkem, jak funguje, musí uplynout tři roky, dříve to nelze vyhodnotit. Novelizovat cokoliv v kratším intervalu jest kontraproduktivní, normálně řečeno blbost.
• Omezte reklamy, hlavně na spotřební zboží. Jinak se životodárný Nil promění v jedovatou řeku plnou závisti a chtíče. Zakažte půjčky na spotřební zboží.Jestli se u vás objeví Home Credit nebo Provident Financial, řekněte. Až je budete házet do Rudého moře, osobně dohlédnu, aby se tak stalo namístě, kde se začali vyskytovat lidožraví žraloci, a aby měli providenťáci homecrediťačky na krku uvázán alespoň základový kvádr z pyramid.
• Když vám někdo do banky přinese geniální projekt za sto mega, otevřete dveře za účelem jeho vyražení pouze proto, abyste si nezpůsobili újmu na majetku a nemuseli ta futra dát opravit. Podnikatelské půjčky do ekvivalentu našich cca 150 000 dávejte v podstatě na "psí knížku". Registr neplatičů je nutno vybudovat souběžně, neboť "jednou a dost" musí být pravidlo. Určitě o spoustu prachů přijdete, ale i kdyby se chytlo 10 %, tak to zemi přinese naprostý ekonomický boom. Privatizujte jen to, co jste dříve neukradli (neznárodnili).

Je to jako desatero a jedenáctý bod zní jako to (z)neuznané jedenácté přikázání Ježíše Krista: "Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili tobě." S dodatkem od neznabožskejch Evropanů: bez práce, milánci, ach jo, bohužel, to fakt nepůjde... Tak si vykasejte rukávy. Good luck.

P.S. A do vlády si nepouštějte zpěváky, herce, dramatiky a obdobné intoše. Odtrženost od reality je nevyléčitelná, následky nezahladitelné...

Foto: profimedia.cz