Zpráva o prorůstání organizovaného zločinu do literatury

Bohumír Ďuričko je vlastně básník. Je ústy své třídy a generace, podnikatelů s kořeny v osmdesátých a bohatou sklizní v devadesátých letech. Je typický hrdina svého stavu: hoteliér, napojený na vrcholovou politiku a hluboké podsvětí. Je to nestárnoucí macho, kterému neustále stojí a rád se tím pochlubí. Nikdy nepochybuje, ničeho nelituje.

Kočkoviny jsou dokonalá výpověď o tomhle světě: nechutná, slizká, kýčovitá a bizarní. Intenzivní, ryzí hnus. Zároveň ale fascinující čtení, od kterého se neodtrhnete, dokud Ďuričko svoje vyprávění neskončí.

Mezi svými sexuálními eskapádami totiž Bohumír vypráví o české společnosti a o tom, proč jsme v korupci na úrovni Mexika a Nigérie, jak rád připomíná. Není první, kdo popisuje mechanizmy propojování vrcholové politiky a šedé sféry podnikání. Poprvé ale podává kriminální případy jako zábavné historky (plné perverzních detailů, které jen dokreslují atmosféru). V pasážích, kde otevřeně vyjmenovává politiky zapojené do podvodů, mrazí. Jsou jich mraky, a i když u většiny z nich nejde o žádné překvapení, takhle pohromadě to vypadá zle. Hodně zle. Naštěstí talentovaný vypravěč Ďuričko dovede v pravou chvíli ubrat a provzdušnit knihu tituly jako „vrkající rozumbrada Dimun“.

Lid vs. občan Ďuričko

Ďuričko svůj příběh vypráví dvěma „osudovým“ ženám, Janě a Haně. Jeho vyprávění nejprve zní jako telenovela s unylými dialogy vypůjčenými z porna, které by k životu nepřivedl ani Petr Čtvrtníček. Z idylky vyčnívají pouze mlhavé vzpomínky na působení ve fotbalové Dukle Praha, které nastartovalo Ďuričkův pád. Události naberou spád až kolem roku 2005, kdy se na jeho jachtě má utajeně projet tehdejší premiér Jiří Paroubek se svou milenkou. Na Ďurička praskne, že je bývalý agent StB, Paroubek hned médiím vysvětlí, že vlastně nikdy nebyli kamarádi, a vzkáže podnikateli, ať raději zůstane v Chorvatsku. O rok později se hoteliér objeví v Kubiceho zprávě s nařčením, že na jachtě znásilňuje své vlastní nezletilé dcery. Jeho kariéra pak vrcholí v roce 2008 v Praze, na autogramiádě Jiřího Paroubka, kde Ďuričko – údajně v sebeobraně – zastřelí Václava Kočku mladšího. Dostane 12 a půl roku natvrdo.

Fascinující na téhle části je, že můžete srovnávat knižní děj s mediální realitou a vybrat si, komu věřit. Napůl nepříčetnému vrahovi, nebo všeho schopným médiím? Verzí děje je spousta a sami si můžete vybrat, co se stalo.

Zbytek příběhu se odehrává ve vazební věznici na Pankráci, kde Ďuričko svou knihu napsal. V tvrdém kriminále se Ďuričkova osobnost rychle mění – ze sexuálního kyberdémona Bohumírka se během několika měsíců stává „slušný, poctivý a charakterní člověk, občan Bohumír Ďuričko“. Medituje o smíření, odpuštění a dobru. V jeho monolozích se stále častěji objevují odkazy na boha a boj dobra proti zlu, kde on sám stojí na straně světla. Pobyt za mřížemi tlumí představami, ve kterých se stává protikladem zkorumpovaných politiků a podnikatelů. V posledním odstavci knihy se tak dočtete stěží uvěřitelný text: „Vážení čtenáři, spoluobčané, přece nedovolíme, aby o našich osudech rozhodovali lidé popisovaní v této knize. Moc je v nás.“ I když je jasné, že cílem téhle části je přesvědčit svět o podnikatelově nevině, změna je příliš komplexní, než aby to byl jen trik. A při popisu podmínek ve vazební věznici není těžké pochopit, proč nastala.

Tagcloud: O čem jsou Kočkoviny?

Při čtení knihy je potřeba si uvědomit, kdo knihu napsal a o kom je. Jde o dvě různé osoby: autor knihy je starý a smířený Ďuričko, kdežto hlavní hrdina mladý a divoký Bohumírek. Je otázka, kolik vzpomínek je původních a kolik vzniklo při snění hluboko v kobce.

Kočkoviny online

Kočkoviny nikdy nevyšly jako papírová kniha. Práva Ďuričko prodal loni na jaře, jejich tehdejší i současný vlastník má podle mediálních spekulací blízko k ČSSD. K pochopení aférky je dobré podívat se i na Ďuričkův blog. To důležité je, že kniha nakonec unikla (?) na web. Počtěte si. A pokud jste nerozhodní, nechejte se nalákat několika virtuálními výstřižky.

• Ukázka první

"Lásko, sice již nejsem velký podnikatel, ale mám zajištěný roční příjem asi čtyři miliony korun. Zase tak chudí nejsme! Tobě platím dvě mzdy, třicet tisíc měsíčně určitě máš. K tomu služební mobil, internet, automobil značky Golf. Máme krásný velký byt, kompletně zařízený, můžeme si dovolit koupit nový, podle tvých představ. Víc přece nepotřebujeme."

• Ukázka druhá

"Její zvláštní způsob milování mi vyhovoval. Líbil se mi a vzrušoval mě. Vždy jsem jí za milování dal malý finanční dárek."

• Ukázka třetí
  

"Asi po dvou měsících jsem vyhlásil výběrové řízení na svoji příští přítelkyni. Stanovil jsem dvacet požadavků, abych ty nádherné ženy trochu protřídil. Požádal jsem Petra Hanniga, který u mě v pasáži Jalta provozoval erotický taneční kabaret, a kamarády z divadla Kalich a také jednoho zvěrolékaře. Nabídli mně sortiment lepých děv, héreček a sestřiček, které mají rády zvířátka. Mám přece svého loveckého psa Lesy."

• Ukázka čtvrtá

"Tak, Vráťo, vyhrajeme volby. Co budeme dělat? Nastal čas za svoji práci a loajalitu k ČSSD něco získat. Nějaké postavení, peníze žádné nepotřebuji."

"Jasně, Bohumíre, my s tebou počítáme. Vzhledem k tvému vzdělání a praxi minimálně na post generálního ředitele Lesů ČR."

"To by se mi opravdu líbilo. Jsem dlouholetý myslivec. Konečně bych si lov jelenů nemusel platit," uvažoval jsem nahlas, nikdo mě však už neposlouchal.

• Ukázka pátá

"Tak, Hani, hotovo, odesláno. Právě jsem Paroubkovi nechtěně vyhrál volby. Jenom aby to nedopadlo nerozhodně."