Noam Chomsky: Jak se dívám na bin Ládinovu smrt

Ve společnostech, které se veřejně hlásí k myšlence právního státu, se jaksi očekává, že podezřelí budou zatčeni a přivedeni před spravedlivý soud. Zdůrazňuji „podezřelí“.

V dubnu 2002 prozradil šéf FBI Robert Mueller novinářům, že po nejdůkladnějším šetření ve svých dějinách FBI nemůže říci nic víc, než že věří, že plán teroristického útoku byl zosnován v Afghánistánu a uváděn v život ve Spojených arabských emirátech a Německu. V dubnu 2002 FBI jen věřila, o osm měsíců dříve to však zcela evidentně nevěděla, tehdy Washington odmítl předběžný návrh Tálibánu (jak vážně míněný, to nevíme, byl promptně smeten ze stolu), že tálibánci bin Ládina vydají, pokud jim USA předloží důkazy jeho viny. A ty, jak jsme se záhy dozvěděli, Washington neměl. Proto také Obama jednoduše lhal, když ve svém proslovu v Bílém domě uvedl, že „rychle jsme zjistili, že za útoky z 11. září stojí al-Kájda.“

Od té doby jsme neviděli jediný seriozní důkaz. Všude se mluví o bin Ládinově „doznání“, ale to je, jako bych se já doznal, že jsem vyhrál Bostonský maraton. On se jen chvástal tím, co považoval za slavný úspěch.

O čem se nemluví

V médiích se také zevrubně probírá, jak se Washington velice zlobí na Pákistánce za to, že nám bin Ládina sami nevydali, přestože některé jejich vojenské a zpravodajské složky o jeho pobytu v Abbottabádu dozajista věděly. Už méně se mluví o pákistánském rozhořčení nad tím, že USA vpadly do Pákistánu a provedly na jeho půdě politickou vraždu. Už předtím byly protiamerické nálady v Pákistánu pořádně živé a poslední události je nepochybně vybudí ještě víc. Rozhodnutí svrhnout tělo do moře vzbuzuje, jak se dalo čekat, v muslimském světě už nyní nejen hněv, ale i skepsi ohledně celé historky.

Můžeme se ptát, jak bychom asi reagovali my, kdyby irácké komando přistálo na ranči George W. Bushe, zabilo jej a hodilo jeho mrtvolu do Atlantiku. Není snad pochyb, že Bushovy zločiny dalece přesahují ty bin Ládinovy a že Bush není jen „podezřelým“, nýbrž zcela samozřejmě tím, kdo přímo rozhodl o spáchání „vrcholného mezinárodního zločinu, jež se liší od ostatních válečných zločinů toliko tím, že v sobě obnáší nahromaděné zlo celku“ (citát z rozsudku Norimberského tribunálu), za jaký skončili nacističtí pohlaváři na popravišti – statisíce mrtvých, miliony uprchlíků bez domova, destrukce velké části země, lítý sektářský konflikt, který se šíří do zbytku regionu.

A vzpomeňme na Orlanda Bosche, americko-kubánského agenta CIA, který se roku 1976 podílel na atentátu na kubánský dopravní letoun a nedávno zemřel přirozenou smrtí na Floridě, zejména v návaznosti na takzvanou „Bushovu doktrinu“, která hlásá, že státy, které ukrývají teroristy, jsou spoluviníky teroristů a zaslouží si stejný trest. Nikdo si zřejmě neuvědomil, že Bush volá po invazi a destrukci USA a zavraždění jejich zločinného prezidenta.

Imperiální mantra

Totéž platí pro název operace – Geronimo. Imperiální mentalita západních společností je už tak zakořeněná, že nikomu vůbec nepřišlo na mysl, že asociace s hrdinným indiánským bojovníkem proti invazi a genocidě bin Ládina vlastně glorifikuje. Je to podobné, jako když pojmenováváme své zbraně po obětech svých zločinů – Apache, Tohamawk... Jako by Luftwaffe pojmenovala své vojenské letouny „Žid“ a „Cikán“.

Říci by se k celé věci dalo ještě mnoho, ale i ta nejzřejmější a nejzákladnější fakta by nám měla stačit k hlubokému zamyšlení.

Text vyšel na webu http://www.guernicamag.com/

Do češtiny přeložil Aleš Drobek