Přijít z ulice a neznat kontext, měli byste pocit, že jste na párty nějaké echt sadistické skupinky.
Od toho večírku jsem nenašel čas zasednout, abych své dojmy sepsal. A tak to dělám až nyní. Pro připomínku, co se dělo v Kuřimi, dovolte úryvek z tisku:
„Klára Mauerová zavírala týrané děti na záchodě, do šatníku, musely klečet. Kateřina a Klára Mauerovy držely chlapce celodenně zavřené na chatě ve Veverské Bítýšce – tam je týraly, Barbora Škrlová tam Ondru topila a Kláru Mauerovou učila vázat uzly na svazování dětí. Škrla a Turek pak přijeli a nasadili dětem na hlavu plastové pytle, svázali je, nahé je bili do různých částí těla, pálili je v tříslech. Ondřejovi na hýždi způsobili zranění, které překryli spáleninou. Hana Bašová při tom vyluzovala zvuky s cílem zvýšit hrůzu u dětí. Hana Bašová chlapce opakovaně bila a izolepou je přivazovala ke stolu.“
Hnus. Ano. O tom ale mluvit nechci.
Takový normální zrůdy
Když se s odstupem času dívám na to, co se v rodinném domku dělo, nemůžu nevidět podobnosti mezi Kuřimí a případem mučení v irácké věznici Abú Ghraíb před šesti lety – více např. zde. Mám pocit, že to, co udělala „Kuřim“ s Čechy, to způsobil „Abú Ghraíb“ celosvětově. Jednou větou a zjednodušeně: zvedl vlnu odporu a nenávisti vůči „zrůdám“, které mučí druhé lidi.
Většina z nás ovšem neví, že v Abú Ghraíb i v Kuřimi mučili „normální lidé“, jako jsem já (považuji se za celkem normálního člověka) nebo snad i vy. Nebyla to nebezpečná, psychicky nemocná, sadistická individua. Mimochodem sadismus zkoumala v minulosti už pěkná řádka psychologů. Výsledky jejich výzkumů sice otevírají oči, bohužel ale zůstávají známé jen úzkým kruhům odborníků a zasvěcenců. A mně je vždy líto, že lepší pochopení lidské podstaty není základem osnov každé střední, možná i základní školy. Myslím, že by nás to jako společnost mohlo přivést k promyšlenějším řešením a zejména k prevenci takových patologických jevů. Možná bychom také neskákali na lep médiím a na večírcích bychom si třeba povídali o něčem pozitivnějším než o tom, jestli mučit nebo nemučit jiné lidi.
Milgram a Zimbardo
Chci zmínit dva nejznámější výzkumy, které se v obecné rovině zabývaly tím, co se později dělo v Abú Ghraíb, v Kuřimi a na mnoha jiných místech, kde člověk mučil a mučí jiného člověka. Stačí jen zavzpomínat na ty nejznámější případy, jako byl nacistický holocaust, sovětské gulagy, čínské lao-kaj, „krátké/dlouhé rukávy“ v Sieře Leone, vojenská junta ve většině zemí Latinské Ameriky nebo nedávná či ještě současná genocida ve Rwandě, Súdánu, Kongu...
Stanley Milgram se v roce 1963 pokusil zjistit, za jakých podmínek člověk ublíží druhému člověku. K dispozici měl dvě místnosti. V jedné seděl jeho spolupracovník (v roli žáka), ve druhé účastník výzkumu (v roli učitele). Úkolem účastníka-učitele bylo zadávat žákovi otázky. Učitel měl před sebou 30 tlačítek, označených 15 V až 450 V. Při chybné odpovědi měl dát žákovi elektrický šok. Začínalo se na nevinných 15 voltech. V místnosti s učitelem seděl administrátor výzkumu v bílém plášti, jehož úkolem bylo přimět (vlídně, ale neústupně) účastníka k pokračování. Cílem bylo zjistit, jaké procento účastníků dojde až ke smrtelným 450 V. Psychologové v té době odhadovali, že to bude zhruba jedno procento lidí (= procento sadistů v americké populaci). Výsledek je ohromil. Přestože od nějakých 75 V žák hlasitě naříkal (vše bylo samozřejmě předstírané, o čemž ale účastník v roli učitele neměl ani tušení), 63 % účastníků se podrobilo autoritě a došlo až k tlačítku s nápisem 450 V – více zde.
Animovanou verzi Milgramova originálního experimentu z roku 1963 najdete zde.
Podobný pokus provedl Phil Zimbardo (na titulní fotografii). Jeho tzv. „vězeňský experiment“ získal ještě větší věhlas než Milgramovy pokusy. V kostce: Zimbardo najal skupinu studentů-dobrovolníků, zavedl je do vězení a rozdělil na dvě podskupiny: dozorce a vězně. Ve skupině dozorců se začaly prosazovat vůdčí typy, vyžadující naprostou poslušnost.
Pokus musel být po šesti dnech předčasně ukončen pro přílišnou brutalitu "dozorců"(sadistické tendence vykazovala plná jedna třetina z nich) a špatný psychický stav "vězňů“. K překvapení všech okolo se ve sklepení Stanfordské univerzity, kde experiment probíhal, začaly dít věci, které dnes známe z fotek z Abú Ghraíb. Na první pohled zcela normální a zdraví lidé začali ponižovat a týrat druhé – jen proto, že se ocitli v situaci, která takové chování podněcovala.
Toto autentické video vysvětluje, o co ve stanfordském vězeňském experimentu šlo:
Podobné experimenty nám pomáhají zbavit se iluze, že se lidé dělí na dobré a zlé, a umožňují nám tak lépe pochopit skutečnou lidskou podstatu. Její součástí je mnoho věcí, o kterých bychom raději nevěděli, a které si nechceme připustit.
S jakou lehkostí se většina z nás poddá autoritě a síle skupiny. Jak snadno se necháme zmanipulovat k tomu, abychom (v tomto případě) mučili druhé lidi. Nebo, na druhou stranu, jak je pro nás přirozené manipulovat druhými a dostávat je, kam potřebujeme. O co víc se nořím do lidské podstaty, o to víc mě téma moci, manipulace a podrobení se autoritě fascinuje. O to víc mě zajímají cesty „partnerského“, demokratického vedení.
Text byl publikován na www.peoplecomm.cz
Foto: Profimedia.cz
Václav Valášek | 9. 2. 2010 12:40