Vzhůru za Popabawou

* Vaším velkým koníčkem je zkoumání záhad. Co si pod tím představit?

Nejraději mám přírodovědecké a především geologické záhady. Ty se většinou točí kolem jeskyní, tajných štol a podzemních chodeb. Ale baví mě také hádanky spojené s historií. Nelze ale říci, že bych se nějak "specializoval". Pokud mě nějaký příběh zaujme, snažím se zkrátka najít vysvětlení.

* Rok 2012 a s ním i konec mayského kalendáře se kvapem blíží. "Zabýváte" se také konci světa? Máte sbaleno?

Tak vůči těmto "prognózám" jsem naštěstí imunní. Víte kolik „konců světa“ už v lidské historii bylo? Mimochodem konec mayského kalendáře lze do příslušného roku dosadit jen za určitých okolností.

Jakmile jdete trochu hlouběji k podstatě problému, zjistíte, že vše je značně složitější a nejasnější, než se na první pohled zdálo. A stejné je to i s konci světů. Kdysi jsem na Sibiři potkal člověka, který byl skálopevně přesvědčen, že svět skončí 12. listopadu 1998. Opíral se o podobné argumenty jako ti, co dnes předpovídají konec světa v roce 2012. Z mé apatie byl téměř nepříčetný. No... naštěstí se zmýlil, jako před ním tisíce jiných proroků.

* Teď prý hledáte slavný Slavkovský poklad, po němž se marně pátrá už téměř 200 let. Jde o šest sudů se zlatými a šest sudů se stříbrnými mincemi, o které v den bitvy tří císařů - 2. prosince 1805 - přišla armáda ruského cara Alexandra I. Nyní podle vás svítá naděje, že by mohl být nalezen. Co vás k tomu vede? 

Především si myslím, že už bylo nasbíráno tolik informací, že lze vytipovat oblast, kde by vojenská pokladna měla být pochována. Tím hlavním impulsem pro mě ale byl pohled na mapu v pařížském muzeu vojenství, kde byla bitva zakreslena. Oblast vybraná na základě studia historický materiálů již není tak rozsáhlá, proto jsme mohli začít zkoumat terén.

* Jak dlouho už poklad hledáte?

Poklad hledám od roku 2005, kdy proběhlo dvousté výročí bitvy u Slavkova. Právě tehdy vyšla kniha Záhada slavkovského pokladu, která mě k hledání inspirovala.

Z geologa obchodním ředitelem

* Co vás k hledání pokladů přivedlo? Má v tom prsty vaše původní vzdělání – geologie.

Určitě ano. Geolog rád pracuje v terénu s nejrůznějšími přístroji; hledá ložiska surovin. A pátrání po pokladech je vlastně o tom samém. Jen s tím rozdílem, že oním ložiskem není ropa, ale zakopaná pokladna.

* Jak se vlastně stal z geologa ředitel firmy zabývající se správu rozsáhlých datových systémů?

To je poměrně dlouhá cesta. Když jsem končil školu, potřeboval jsem peníze, a tak jsem se nechal zaměstnat jako tester a dokumentarista v počítačové firmě, která vyráběla software pro obchodování s cennými papíry.

K počítačům jsem se ale dostal už ve škole při zpracování statistických dat. Nesmírně jsem si je tehdy oblíbil. Pak jsem se naučil programovat a následně tyto programy nasazovat u zákazníků. Odtud už byl jen kousek k tomu, abych tyto systémy sám prodával a řešil problémy s jejich užíváním. Programování jsem přenechal mladším a nadějnějším programátorům.

Netopýří muž

* Letos se chystáte do Afriky. Budete hledat bájného „Netopýřího muže“. Já osobně ale znám jen amerického Batmana. Mohl byste proto vysvětlit, o co, nebo koho se vlastně jedná? A jak ho hodláte nalézt.A co s ním pak budete dělat?

Netopýří muž, neboli v místním jazyku „Popobawa“, je proklaté stvoření s netopýřími křídly, má špičaté uši a jediné oko.

* Proč proklaté?

Legenda praví, že se objevuje v noci a zhmotňuje se z kouře. To ale není to nejdůležitější. Popobawa má totiž jednu docela nepříjemnou vlastnost. Je  to sodomita a sexuální násilník. Jestli je to pravda, nebo ne, nevím. Určitě to ale nehodlám zkoušet prakticky. Zaměříme se především na sbírání informací o tomto legendárním tvorovi.

* Co když ale dojde na nejhorší? Mjaka Hamada, venkovský zemědělec,který se prý stal Popobawovou obětí v roce 1995, popsal své utrpení novinám takhle. Cituji: "Cítil jsem, jako kdyby se na mě něco lisovalo. Nedokázal jsem si představit, co se to se mnou děje. Chtělo se mi strašně křičet, ale nešlo to. Nevydal jsem ze sebe ani hlásku. Bylo to jako zlý sen, ale pak jsem si uvědomil, že to sen nebyl. Byl to ten Popobawa, který přišel a udělal mi něco strašného, sexuálního. Bylo to ještě horší než to, co dělá ženám...“ Hamada dále tvrdí, že nikdy předtím nevěřil v duchy, a právě proto ho Popobawa napadl. Jak jste na něj připravil vy?

Tím, že jsem do naší výpravy pozval více žen než mužů, které případný útok Popobawy přežijí a přinesou domů smutnou zprávu o této nešťastné a nepříjemné události.

* A co když na něj nenarazíte? Budete zklamaný?

To rozhodně ne. S prázdnou neodjedu, ani když zjistím, že báchorky o Popobawovi jsou nedostatkovým zbožím. V Tanzanii se totiž „endemicky“ vyskytuje minerál, který mě jako geologa extrémně zajímá. Jmenuje se obligátně tanzanit a má opravdu nádhernou růžovomodrou barvu. No a na závěr expedice bychom samozřejmě rádi pokořili nejvyšší africký vrcholek. Uvidíme, kam až dolezeme. Sněhu už tam moc není, takže bychom to mohli zvládnout.

Walter Pavliš vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Místo geologie se však začal věnovat informačním technologiím. Nejdříve ve společnosti Merlin a posléze ve firmě AutoCont. V této společnosti měl možnost účastnit se celé řady zajímavých a velkých projektů především v oblasti dokumentových systémů. V roce 2008 nastoupil do společnosti ecommerce.cz, kde působí jako obchodní ředitel.
Ve svém volném čase se věnuje potápění, jeskyním a objevováním nejrůznějších záhad. Walter je ženatý a má dvě malé dcery.

Foto: archiv Waltera Pavliše