Mýtus přelidnění

Zaprvé, k žádnému exponenciálnímu růstu nedochází. Ve skutečnosti se populační růst zpomaluje. Průměrná porodnost ve většině zemí světa již po tři desetiletí každoročně klesá. Celosvětově mají dnes ženy, většinou proto, že to tak chtějí, poloviční množství dětí, než měly jejich matky. Činí tak pro své dobro a dobro svých rodin, a pokud to navíc pomáhá planetě, tím líp.

Zde jsou čísla. Před čtyřiceti lety měla průměrná žena 5 až 6 dětí. Nyní jich má 2,6. To se blíží porodnosti zajišťující přirozenou míru reprodukce, která má hodnotu 2,3, vezmeme-li v potaz dívky, které se nedožijí dospělosti. Jak dokazuji ve své nové knize Peoplequake, v polovině světa je již porodnost pod úrovní přirozené míry reprodukce. Do této části světa patří celá Evropa, většina Karibiku a dálného Východu od Japonska po Vietnam a Thajsko, Austrálie, Kanada, Srí Lanka, Turecko, Alžírsko, Kazachstán a Tunisko. Patří sem i Čína.

Racionalita místo bohatství

Proč tomu tak je? Demografové říkávali, že ženy začínají mít méně dětí až ve chvíli, kdy se stanou vzdělanějšími a ekonomika zbohatne, jako tomu bylo v Evropě. Ale zkuste toto říci ženám v Bangladéši, jedné z nejchudších zemí světa, kde jsou dívky jedny z nejméně vzdělaných na světě a většinou se vdávají jako náctileté. Ženy zde nyní v průměru mají jen 2,3 dětí, oproti 4,8 dětem jejich matek. A Indie je na tom se svými 2,7 dětmi podobně. Zkuste to říci ženám v Brazílii. Ženy mají v této výspě katolicismu v průměru 1,9 dětí - a toto číslo stále klesá.

Ženy tak činí, protože poprvé v historii mohou. Díky lepší zdravotní péči a hygienickým podmínkám se nyní většina narozených dětí dožije dospělosti. Aby bylo zajištěno přežití budoucí generace, již není třeba mít pět nebo šest dětí. Tak je lidé nemají.

Samozřejmě existují výjimky. V některých částech rurální Afriky mají ženy stále šest nebo více dětí. Ale i v tomto případě jednají racionálně. Ženy většinou řídí rodinné farmy a potřebují děti na to, aby se staraly o zvířata a pracovaly na polích.

Pak je tu Blízký východ, kde stále dominuje tradiční patriarchát. V některých odlehlých vesnicích v Jemenu jsou i dnes dívky nuceny k sňatku už v jedenácti letech a v průměru stále mají kolem šesti dětí. Ale i Blízký východ se mění. Vezměte si Írán. Za posledních 25 let zde klesla porodnost z 6 dětí na méně než 2 (1,8). V Saudské Arábii došlo k témuž: namísto 7 dětí na ženu se zde nyní rodí jen 3.

Většina zemí světa zažívá stejnou reprodukční revoluci, ať je bohatá, nebo chudá, socialistická, nebo kapitalistická, muslimská, nebo katolická, sekulární, nebo zbožná.

V polovině století začneme vymírat

Z toho nevyplývá, že došlo k úplnému zastavení populačního růstu. Světová populace stále roste přibližně o 70 milionů lidí ročně v důsledku zpožďování poklesu populačního růstu za poklesem porodnosti: žen, které nyní mají jen okolo dvou dětí, je díky předešlým baby boomům stále obrovské množství. To znamená, že celkově se stále rodí hodně dětí. V průběhu jedné generace ale téměř jistě dojde ke stabilizaci světové populace - a v polovině století se s velkou pravděpodobností začne smršťovat.

Jde o dobrou zprávou pro životní prostředí a planetární zdroje? Jistě, menší počet lidí znamená menší ničení planety. Ale sám o sobě úbytek obyvatelstva řešení světových environmentálních problémů nepomůže. I představa, že populační růst žene naši planetu do záhuby, je mýtem.

Spotřeba zabiják

Nesrovnatelně větší hrozbou pro naši planetu než růst obyvatelstva je rostoucí spotřeba, přičemž k největšímu nárůstu globální spotřeby dochází v bohatých zemích, jejichž populace již dlouho stagnuje. Ať zvolíte prakticky jakýkoli indikátor, jenž vás napadne, nutně dospějete k závěru, že malá část světové populace spotřebovává většinu světových zdrojů a produkuje většinu znečištění.

Podívejme se na emise oxidu uhličitého, jež jsou kvůli klimatické změně považovány za jeden z nejvýznamnějších problémů dneška. Půl miliardy nejbohatších lidí na světě - tedy asi 7 % světové populace - je zodpovědných za polovinu světových emisí oxidu uhličitého. Zatímco nejchudších 50 % světové populace je zodpovědných jen za 7 % emisí. Prakticky všichni z přibližně odhadovaných dvou miliard lidí, o nichž se očekává, že rozšíří světovou populaci, se narodí v chudé polovině světa. I kdyby tedy bylo možné zastavit populační růst, mělo by to jenom minimální efekt na snížení globálních emisí nebo jiných globálních hrozeb.

Ale stejně, říkáte si: Všechny ty velké rodiny v Africe budou mít ještě větší a větší rodiny. To by mohl být problém. Ale připomeňme si rozdíly ve spotřebě mezi bohatým a chudým světem. Uhlíkové emise jednoho Američana v současnosti odpovídají emisím vyprodukovaným čtyřmi Číňany, 20 Indy, 30 Pákistánci, 40 Nigerijci a 250 Etiopany. Žena na etiopském venkově tak může mít deset dětí a i ve velmi nepravděpodobném případě, že se všechny dožijí dospělosti a každé z nich bude mít deset vlastních dětí, bude celý klan čítající více než sto lidí produkovat méně oxidu uhličitého než vy nebo já. Nadměrná spotřeba, nikoli přelidnění - to je, oč tu běží.

O 500 % do roku 2050

Ekonomové předvídají, že světová ekonomika do roku 2050 vzroste o 500 %. Pokud se tak skutečně stane, méně než desetina tohoto růstu bude zapříčiněna nárůstem počtu lidí žijících na planetě. Někteří z extrémně chudých možná jednoho dne zbohatnou. A pokud se tak stane, jejich dopad na planetu bude větší než dnes. Když se ale pokoušíme snížit význam naší vlastní ekologické stopy poukazováním na to, že budoucí generace chudých lidí možná jednoho dne budou mít tu drzost a stanou se stejně bohatými a destruktivními, jako jsme my, představuje to vrchol arogance - nás z bohatého světa. Jak se opovažujeme?

Někteří zelení aktivisté s malthusiánskými sklony by měli řádně zpytovat svědomí. Nemělo by se zapomínat na to, že Malthus řadu let vzdělával britské koloniální správce a většina z nich přijala jeho myšlenku, že hladomor a nemoci jsou důsledkem přelidnění, tudíž bychom měli nechat jejich oběti zemřít. Malthusiánské myšlení vedlo i k obrovským a zbytečným obětem na životech v průběhu irského hladomoru.

Nepodléhejme Malthusovu vábení a přestaňme vinit chudé světa z environmentálních škod, které jsme v drtivé většině napáchali my sami: boháči. Pravda je taková, že populační bomba již byla prakticky zneškodněna. Teď tiká spotřební bomba - a je nebezpečnější než kdy jindy.

Text Freda Pearce z The Prospect, 8. března 2010, přeložil a redakčně upravil Jan Klusáček.

Text byl vyšel v Revue Politika Revue Politika 4/2010

Foto: Profimedia.cz