Konec Paroubka: Bod obratu!

Zpráva, že po pěti letech končí, je naopak tou nejlepší, jakou si sociální demokracie, Česká republika, ale i celá střední Evropa mohly přát. Ve chvíli, kdy několik desítek kilometrů od českých hranic sledujeme souboj dvou populisticko-nacionalistických národních vůdců Roberta Fica a Viktora Orbána, je odchod jim podobného Jiřího Paroubka tím nejlepším signálem, který jsme mohli našim sousedům vyslat.

Paroubek, jediný přítel Fica

Pyrrhovo vítězství, ve skutečnosti tvrdá prohra plánované paroubkovské koalice sociálních demokratů s komunistů, oddálilo hrozbu, že se ocitneme v podobné šlamastice, v jaké se dnes nachází Maďarsko Viktora Orbána a Jobbiku. A do které míří Slovensko, pokud se u moci udrží současná nacionálně-socialistická koalice Roberta Fica.

Tak jako ve smutných třicátých letech, kdy kolem Československa padala jedna demokracie za druhou a totalita vítězila na celé čáře, se i dnes Česká republika vymyká z neblahého směru, kterým se střední Evropa vydala.

Porážka Jiřího Paroubka znamená pouhé dva týdny před slovenskými volbami zásadní oslabení premiéra Roberta Fica, který s Paroubkovým odchodem přisel o jediného spojence v unii. Nacionálně-socialistický slovenský vůdce tak ztrácí víc, než jen stranického souputníka v sousední zemi. Byl to totiž právě Paroubek, kdo Fica zachránil, když mu kvůli přijetí ultrapravicové Slovenské národní strany (SNS)do vládní koalice zcela po právu hrozilo vyloučení z Evropské socialistické strany: Bývalý předseda ČSSD Ficovi vyjednal, aby se z chystaného vyloučení „na tvrdo“ stalo pouze vyloučení podmínečné a aby bylo postupně zrušeno úplně. Bez toho, že by SNS nejznámějšího slovenského hulváta Jána Sloty musela z vlády odejít. Bez toho, aby musel Fico ze svého „úletu“ vyvozovat jakoukoliv odpovědnost.

Pro slovenského premiéra, který si Paroubka coby vzor tahal i na své předvolební mítinky, je předsedův odchod velkou čárou přes rozpočet. Slovenská média i Slováci samotní totiž sledují dění na naší politické scéně mnohem pečlivěji, než my to jejich. A Češi o víkendu vyslali jasný signál: Nechceme další zadlužování, nechceme vratké sociální jistoty a nechceme třinácté důchody. To riziko je příliš velké. A právě takový je Ficův program. Do puntíku.

Země má přitom již dnes jednu z nejvyšších nezaměstnaností v Evropské unii. Za čtyři roky své vlády Fico kromě dojení státu prostřednictvím svého „podnikatelského pozadí“ neukázal nic. Slovenské euro je pouze fíkovým listem, pod kterým je premiér zcela nahý. Bez vize, bez programu. Typický komunistický aparátčík pozdního husákismu, kdy byla politika jen o udržovací taktice a snaze „zůstat ještě pár let u moci“.

Civilizovaná vláda na Slovensku, problém pro Orbána

Češi Slovákům ukázali, že existuje svět bez Paroubka. Proč by tedy za dva týdny nemohl existovat svět bez Fica? A pokud si Slováci zvolí „českou cestu“, bude to zásadní komplikace i pro podivné nacionalistické cíle vlády Viktora Orbána, která experimentuje s modernizovaným korporativismem a první změnou hranic ve střední Evropě od konce druhé světové války.

Nejslabším článkem, na nějž vyvíjí Budapešť tlak, je právě Ficovo Slovensko. Orbán si nemůže ve svých plánech o sjednocení Maďarů přát „lepšího partnera". Vládu, na kterou může vždy ukázat prstem a která mu uplatnění zákona o udílení občanství Maďarům za hranicemi výrazně ulehčuje.

Pokud by se však Slovensko vydalo „českou cestou“, má Orbán problém. Nová, civilizovaná a plně demokratická slovenská vláda by měla v Bruselu i jinde daleko větší váhu, než nacionalisté Fico a Slota. Radičová, Figel, liberál Sulík, jež by se nebránili maďarské straně ve slovenské vládě, by s podporou takového šéfa české diplomacie jakým je Karel Schwarzenberg, roznesli maďarské nacionalistické sny na kopytech – navíc s elegancí a noblesou.

V Česku to začalo

Český volič tak, aniž by to tušil, možná změnil dějiny nejen České republiky, ale celé střední Evropy. Možná, že právě u nás o víkendu odstartoval obrat od katastrofy, do níž se střední Evropa, kde se o moc hlásili nacionalističtí, populističtí a neodpovědní vůdci, řítila. Obrat k lepšímu, který začal koncem Jiřího Paroubka.

Češi prohlédli. Teď ještě odčarovat Slovensko a po něm, někdy v budoucnu, snad i nešťastné Maďarsko. Pár let to potrvá, ale vykročili jsme dobře.

Autor je redaktorem Lidových novin

Foto: isifa.cz