Chraňme naše zdraví! Zdaňte informace

Jsou lidé, co čtou denně i troje čtvery noviny. A jsou lidé, kteří celý den tráví na internetu, co hodinu projdou hlavní zprávy na třech čtyřech serverech, pořád se něco děje. A když ne ani doma, ani ve světě, tak určitě na některé ze sociálních sítí. Důležité je vědět všechno okamžitě, rychlost je nejpodstatnější kvalita. A pitomostí se nelekejme a na množství nehleďme.

Nacpat si břicho, nasytit hlavu

Jaký je rozdíl mezi takovým člověkem a husou na krmníku, které hospodyně láduje do krku bramborovou šišku za šiškou? Za prvé tu není hospodyně, člověk to do sebe souká sám a dobrovolně. A za druhé z brambor bytní husám játra, přesycení informacemi žádnou viditelnou (byť třeba až po pitvě) deformaci nezpůsobuje.

To ale neznamená, že nás informační přežírání zanechá zdravé. Data by nám jistě dala za pravdu, že duševních vyšinutí je vždy výrazně víc ve společnostech, kde je i vyšší míra promoření prostoru informacemi. A nemusí to být nutně zprávy, ale prostě člověkem kódované informace. Na informace typu: les – šumí, ptactvo – zpívá a podobně, na ty jsme si zvykali od chvíle, kdy jsme se vyvinuli z opice, resp. kdy ti šťastnější byli stvořeni. Organismus si z nich vezme podstatné, nadbytek odbourá, nejde-li to jinak pak třeba lyrickou písní.

Na konzumaci bůčku taky není nic špatného. Pokud se to nepřehání. Průšvih je, že lidský organismus si celá tisíciletí zvykal na to, že bůčku moc není. A když je, že si jím člověk má nacpat teřich, protože zase dlouho nebude. A protože je to spíš věc nevědomí než vědomé sféry, nutí nás to plnit břicha, i když bůček může být i zítra i pozítří, a pokud máte lednici či obchodníka, co nesvětí sedmý den, tak i v neděli.

S informacemi ze světa to nebývalo jinak. Ještě před nějakými sto padesáti lety byli hlavním informačním kanálem kupci a vandrovní pocestní. A když dorazil řekněme takový pocestný do vsi, byl podroben důkladnému výslechu: společenstvo muselo ukojit svůj hlad po informacích, nacpat si břicha na dobu, než zas přijde další dávka informací. Výměnou za stravu duchovní obdržel vandrovník stravu tělesnou a nocleh navrch.

Co je zábavnější: záplavy, tornádo, nebo požár?

Staré pořádky se rozpadly v ruiny s vynálezem telegrafu. Ze všech kvalit, které informace může mít, začala nabývat vrchu čerstvost. Okamžitost. I když to samozřejmě nějakou dobu trvalo, malý Bobeš se ještě hladově vrhal po každém potištěném kousku papíru a Robinsona Crusoe si vlastnoručně přepisoval. Dodejme, že nepříliš důkladně, asi ho bolela ruka: Josef Věromír Pleva, aka malý Bobeš, zkrátil dobu Robinsonova pobytu na ostrově o několik let, celou knihu pak o několik set stránek a celý druhý díl. V jeho podání sice ustupuje do pozadí Robinsonův vyhrocený rasismus, ale jinak je to paskvil. A to bývala povinná četba! Doufám, že se doba změnila.

Ale zpět k informacím. Ty jsou dnes všude. Na lahvi piva si kromě data spotřeby, místa původu a složení přečtete stručnou historii pivovaru, v tramvaji ke svezení dostanete dávku reklamy, varování proti žloutence, číslo, kam volat, když vás doma ztýrají; k daňovému přiznání jsou zase přibalené pokyny, které obsahují osmkrát víc slov než přiznání samotné, a podobně.

Přišla ale ještě jedna změna. Čerstvých zpráv je víc než dost. Aby našly svoje konzumenty, musí nabídnout ještě něco navrch. Zábavnost. Aditiva, aby se nám konzumovaly radostněji. Přichází věk infozábavy. Pravda, ještě se nad zprávami o záplavách v Pákistánu nepopadáme za břicha, ale polykáme je už vcelku bez většího zájmu, jenom jako jeden v nepřetržité řadě chodů.

Přežírání plodí nemoci

Tak jako se naše společnost přežírá bůčkem, přežírá se i informacemi. Věřím, že celá řada duševních vyšinutí, která známe v naší společnosti z posledních let – a která neznají společenstva, jež ještě drží nucenou informační dietu – je reakcí organismu na přežrání informacemi. Mám na mysli všelijaké ty střelce ze základních škol a podobně. Ale myslím i na stoupající počet „klasických“ duševních poruch, jako je bipolární porucha (maniodepresivita) či schizofrenie. Svůj podíl na tom jistě má i to, že polykáme informace značně nesourodé, ze zcela nekompatibilních ingrediencí: v tom mají jistou výhodu společenstva, kde zůstávají u tradiční myšlenkové kuchyně, postavené na osvědčených základních přísadách – ať už je to Korán, Desatero, nebo třeba Guth-Jarkovský.

Naordinovat si rozumný informační jídelníček je ale velice těžké. Rady nenajdete v žádném populárním časopise, to by si ostatně časopis podřezával větev. Rovněž jsem ještě nenašel server, který by podával jen biozprávy, vyrobené tradičním způsobem bez použití chemie. A to je výzva. Výzva pro ty, kteří jsou přesvědčeni, že vědí líp než já, co je pro mě dobré. Pro ty, kteří zdaňují alkohol a tabák a kteří chtějí zavést daň ze sádla a cukru. Pánové a dámy, račte vymyslet, jak zdanit informace, zaveďte daň z bitu, z písmena, ze slova. Noviny ať klidně stojí čtyřicet, internet ať se mi vypne po dvou hodinách surfování.A ať se víc platí za kanály se zprávami a dokumenty. A samozřejmě: přísně zdanit producenty informačního smogu...

Kam nemůže trh

Tak a konec legrace, už jsi milý čtenáři, zkonzumoval víc než denní příděl bitů. Naštěstí snad žádný regulátor přes slova a přes písmenka nepřijde, možná dokonce nebude ani to zdanění bůčku. Ani jedno z toho si nepřeju. A budu doufat, že jako se objevili producenti rozumně produkovaných potravin, objeví se i producenti rozumně produkovaných zpráv a informací vůbec, sami od sebe, protože trh si to bude přát. Jsou ale i místa, kam trh nemůže. A kam nemůže trh, tam musí lékař. Kdo konečně naordinuje informačně-odtučňující kúru státu? Je na čase požadovat redukci norem, zákonů a předpisů v řádu metrů. A daňové přiznání srozumitelné bez vysvětlivek.

Autor je vedoucím poradny na www.finmag.cz

Foto: profimedia.cz