Vražedná únava

Třebaže si lidé na únavu stěžují, je vlastně velmi potřebná. Signalizuje nám jako první, že se s naším tělem něco děje, že nám něco chybí, že bychom asi měli zvolnit tempo. Pokud začneme tělu dodávat potřebné vitamíny, dostatek odpočinku a využijeme prodlouženého dne aspoň k procházce, běžná jarní únava rychle zmizí.

Pomáhá proti ní i čistění organismu. Ne nadarmo zavedla církev před Velikonocemi čtyřicetidenní půst. Samozřejmě že půst má duchovní rozměr, ale nepostrádá ani ten praktický.

Jarní únavou trpí tři čtvrtiny lidí, ženy a děti daleko více než muži, i když důvody, proč tomu tak je, nejsou zcela jasné.

Může jít i o nemoc

Únava ale nemusí být jen důsledkem vyčerpání po zimě. Ta běžná fyziologická po fyzické námaze nebo sportu vzniká hromaděním metabolitů v krvi či svalech, je přirozená a v průběhu relaxace mizí.

Daleko horší to bývá s únavou psychickou. Dlouhodobá pracovní zátěž, neshody na pracovišti, problémy v manželství nebo s dětmi mohou přivodit těžkou únavu. Lidé se cítí vyčerpaní, ospalí, malátní, nesoustředění, podráždění, frustrovaní, mají špatnou náladu někdy dokonce i pocity úzkosti. Dochází ke ztrátě koncentrace, zhoršení paměti. Začíná se projevovat nedisciplinovanost, chybí odhad vlastních schopností a adaptace na měnící se podmínky. Ospalost se může změnit v mikrospánek.

To je důvod, proč nařizují zákonodárci řidičům kamionů povinné přestávky. V povoláních, kde dochází velmi rychle k psychické únavě, jako jsou třeba řídící letového provozu, dochází ke střídání každé dvě hodiny. Každý zná občas pocity, že se cítí tak unaven, že se mu ani nechce mluvit.

Podle výzkumu Světové zdravotnické organizace si na stálou únavu a vyčerpanost stěžuje okolo třetiny populace ve vyspělých zemích a kolem deseti procent obyvatel zemí třetího světa. Ve vyspělých zemích se to týká daleko více žen. Vysvětluje se to především tím, že mají kromě svého pracovního zatížení i více povinností v domácnosti a podstatně méně času na regeneraci a oddech.

Pokud se ale oddech a odpočinek odkládá, může tělo odmítnout poslušnost. Pak už najednou nebude stačit jeden víkend, kdy si konečně uděláme čas na relaxaci, nepomůže ani týden na horách nebo čtrnáct dní u moře. Únava se stane trvalým souputníkem a je zle.

Můžete navštívit i ty nejvěhlasnější lékařské kapacity – a nic nezjistí. Veškerá vyšetření a laboratorní výsledky budou v normě. Podle nich budete zdraví. Pokud ale váš stav trvá déle než šest měsíců, a je jedno, zda začal na jaře, v zimě nebo v létě, pak se s největší pravděpodobností běžná únava vyvinula v chronický únavový syndrom (CFS – Chronic Fatigue Syndrom). Dnes je tento syndrom uveden v seznamu nemocí a lékaři mají přesná kritéria pro diagnostiku této choroby. Nebylo tomu tak vždycky.

O syndrom chronické únavy se lékařská věda začala oficiálně zajímat až v 60. letech minulého století a intenzivní zkoumání nepřesáhlo třicet let. Dodnes neznáme přesně všechny okolnosti jeho vzniku, dokážeme ho ale dostatečně přesně diagnostikovat.
Jak se pozná CFS

Ten, kdo se cítí unavený, si může nejprve udělat laickou osobní diagnostiku. Pokud ho přestane bavit práce, kterou dřív měl docela rád, pak už má nechuť k jakékoliv činnosti, přestane mít zájem o sex, jde z jedné infekce do druhé a jediné, co se mu opravdu chce, je spát a spát jak medvěd brtník, kromě toho na něj přicházejí vlny deprese, nemůže se soustředit, je podrážděný – pak by měl požádat o odbornou pomoc.

Lékaři nemoc diagnostikují podle několika kritérií. Jsou to dvě velká kritéria, deset malých a tři objektivní příznaky. K velkým kritériím patří únava nebo snadná unavitelnost, která nezmizí ani po odpočinku a trvá nejméně šest měsíců, a dále to, že neexistuje žádná zjistitelná příčina, jak by únava mohla vzniknout. Prostě je tu. Obě dvě kritéria musí být vždy splněna současně, jestliže jedno chybí, nejde o CFS.

Mezi malá kritéria patří obtíže, které nejvíce připomínají chřipku: zimnice, bolesti v krku, bolesti svalů nebo, svalová slabost, bolest hlavy, kloubů, bolesti mízních krčních uzlin a dále také poruchy spánku, podrážděnost, nesoustředěnost a deprese. Vyšetření musí nejprve vyloučit virový původ obtíží. Posledním potvrzením CFS jsou objektivní příznaky. Většinou je to zvýšená teplota, zánět v oblasti hrdla a zvětšené a citlivé mízní uzliny. Aspoň dva objektivní příznaky by měly být pohromadě, aby se dvěma velkými kritérii a šesti malými kritérii kompletně potvrdila diagnóza CFS.

Nemocní chronickým únavovým syndromem mají plný nárok požadovat dlouhodobou pracovní neschopnost a být léčeni. Absolvují zpravidla psychoterapeutickou léčbu, rehabilitaci a předepisuje se jim změna stravovacích návyků. Léčba je dlouhá a vyžaduje intenzivní spolupráci pacientů.

V Česku trpí chronickým únavovým syndromem asi 40 tisíc lidí, často v tom nejlepším věku mezi 30 až 40 lety. Kdo se cítí teď na jaře unavený, neměl by propadat panice, ale ani svůj stav zbytečně podceňovat.

(Autor je emeritním profesorem sociální farmacie CEREGE, Universita Poitiers, Francie. Publikováno v časopise Finmag-Finanční magazín). Foto: Profimedia.cz