Chaosem k výkonnosti?

Firma nejprve vylepšila osvětlení na pracovišti. Produktivita vzrostla. Pak dopřála dělníkům přestávky. Produktivita vzrostla. Pak jim zkrátila celkovou pracovní dobu. Produktivita opět vzrostla.

Potom snížila intenzitu osvětlení na pracovišti na původní úroveň. Produktivita, ehm, znovu vzrostla. Když se vrátilo k normálu vše, produktivita práce zůstala na vysokých hodnotách.

Čím to, že se každá, i zdánlivě nežádoucí změna projevila pozitivně? Vědci se o to dlouho přeli. Sociologové dnes tento paradox označují jako hawthornský efekt a není v tom žádná složitost: Účastníci experimentu si zkrátka při každé nové změně připomenou, že jsou předmětem zkoumání, což jejich výkon ovlivní víc než lepší osvětlení či přidaná desetiminutovka na svačinu.

Možná podobný efekt zafungoval i v případě finančněporadenské společnosti OVB, která je po letech chaotického managementu stále jedničkou na trhu.

Během posledních tří let byla ředitelská židle v nejvyšším patře centrály OVB velmi vratká. Ředitele Günthera Gramlicha měl nahradit rázný Martin Gardavský, který do vedení nastoupil v roce 2006. Vydržel necelé dva roky.

V lednu 2008 Gardavského vystřídal Pavel Uzel, s jehož jménem bylo nejčastěji spojováno slovo arogance. Odvolán byl v červenci 2009.

Časté změny ve vedení firmy jsou známkou nestability. V případě OVB však mohou malé revoluce, přicházející v téměř pravidelných intervalech, působit i jako pozitivní impulzy.

Tyto „elektrošoky“ přicházejí vždy v momentě, kdy finanční poradci a manažeři začínají ve větší míře odcházet ke konkurenci. Těm nerozhodným a věrným minulý týden znovu svitla naděje, že tentokrát už bude mít nejvyšší vedení firmy šťastnější ruku.