Proměňte střechu ve zlatou žílu

Kdepak ty časy jsou...

U masově užívaných fotovoltaických systémů odborníci ještě donedávna favorizovali tenké fólie, jejichž nižší účinnost byla kompenzována výhodnější pořizovací cenou a menší prostorovou náročností v porovnání s klasickými solárními panely první generace fungujícími na bázi krystalického křemíku.  Tyto folie totiž lze nalepit prakticky kamkoliv a jsou i úspornější na použité materiály. V současnosti však vývojově starší technologie odepisuje jen málokdo.

Rozšíření solárních panelů první generace totiž bránila především jejich cena. Výrobcům se ale v posledních letech povedlo snížit spotřebu drahých polovodičů, zlepšit energetickou účinnost panelů a snížit spotřebu energií při jejich výrobě.

To vše souvisí s úsporami z rozsahu. Podle odborníků lze totiž vysledovat trend, kdy ceny fotovoltaiky klesají o 20 procent s každým zdvojnásobením produkce panelů. Ta nastává zhruba jednou za dva roky. V Česku se k tomuto dlouhodobému trendu v minulých letech navíc přidal i další významný faktor - posilování koruny. Sečteno a podtrženo, dnes u nás za solární panely zaplatíte poloviční cenu než před čtyřmi lety.

Ruka státu otevřená

I přes to je nutné zmínit, že výroba elektřiny pomocí slunečního záření zůstává navzdory pádu cen fotovoltaiky stále s přehledem nejdražší. Elektřina z konvenčních (jaderných, uhelných) zdrojů vyjde zhruba desetkrát levněji než ta získaná ze slunce a v případě větru je cena méně než pětinová. Z komerčního hlediska je tedy solární energie (v českých podmínkách) naprosto nerentabilní. Na druhou stranu je ale podpora obnovitelných zdrojů energie (OZE) jednou z hlavních priorit jak Evropské unie, která se zavázala produkovat v roce 2020 20 procent energie právě z OZE, tak i českého státu, jenž po vstupu do Unie rozjel velkorysý systém podpor.

Ten stojí na dvou vzájemně neslučitelných pilířích: garantovaných výkupních cenách elektřiny a tzv. „zelených bonusech“.

Pokud si provozovatel elektrárny zvolí první režim, dostane za veškerou vyprodukovanou elektřinu, od příslušné distribuční společnosti pevně stanovenou částku (určuje ji každý rok Energetický regulační úřad - ERÚ, letos činí pro malé fotovoltaické elektrárny 12,89 Kč/kWh). Háček je ovšem v tom, že pro svou potřebu si musí provozovatel proud kupovat za tržní ceny.

Zelené bonusy pak sice představují určité riziko, protože nemáte záruku, že od vás distribuční společnost odebere zbytek vyprodukované elektřiny, kterou nespotřebujete, na druhou stranu vám ale umožňují, abyste se elektřinou sami zásobovali (za každou vyrobenou kWh letos obdržíte 11,91 Kč). Zelené bonusy jsou pro malé fotovoltaické elektrárny zpravidla výhodnější.

Mám střechu, co dál?

Pokud disponujete střechou rodinného domku obrácenou k jihu, kterou nic nezastiňuje a je v dobrém technickém stavu, zbývá učinit poslední rozhodnutí popsané v úvodu textu: zda do solárních panelů investovat přímo, nebo střechu raději pronajmout. Pokud se nebojíte papírování a máte k dispozici minimálně půl miliónu korun, vyplatí se do elektrárny investovat na vlastní pěst a to co možná nejrychleji.

Stát totiž garantuje vysokou výkupní cenu elektřiny ze solárních elektráren na 20 let dopředu, ovšem jen pro fotovoltaické elektrárny postavené letos nebo v minulých letech. Pokud byste s výstavbou počkali až na příští rok či na léta další, už to dost možná nebude tak výhodné. Současná pravidla totiž umožňují ERÚ, aby výkupní ceny srazil až o 5 procent za rok, i to je však málo, neboť ceny solárních panelů klesají rychleji. Proto se stále častěji objevují požadavky na revizi celého systému, který se začíná neúnosně prodražovat (mimochodem, tyto náklady pocítí všichni spotřebitelé ve  vyšších cenách elektřiny).

Rovnováha neexistuje

Proč je stávající systém stále dražší a dražší? Důvod je jednoduchý: schéma výkupních cen a zelených bonusů mělo původně fungovat tak, že bude podnikateli garantovat výnosy zhruba po stejnou dobu, za kterou se mu investice do elektrárny vrátí. Rovnováha je ale dnes vychýlená – zatímco elektrárna se zaplatí za 7 až 13 let (záleží na konkrétních podmínkách), ceny jsou garantovány na 20 let a životnost zařízení činí také minimálně dvě dekády.

Jestliže jsou podmínky nastaveny takto výhodně, nikdo se nemůže divit, že se příležitosti snaží chopit kdekdo. Boom fotovoltaiky v Česku dobře ilustrují i tvrdá data: na začátku roku 2008 bylo na našem území 238 solárních elektráren o výkonu pouhých třech megawattů, letos v květnu už však fungovalo 1693 zařízení o celkovém výkonu 69 megawattů.

Jde o obrovský nárůst, který přijde v budoucnu všechny spotřebitele na minimálně 700 milionů korun ročně po dalších 20 let.

V porovnání s naším HDP může toto číslo působit zanedbatelně, musíme nicméně vědět, za co vlastně platíme.

Solární energie se u nás minulý rok podílela na výrobě elektřiny ani ne jedním promile.

Foto: Profimedia.cz