Menstruační dovolená

Přesto existují země, kde muži drží otěže tradic stále pevně v rukou. Vládnou a rozhodují. Jednou z nich byla ještě před několika lety jednoznačně i Jižní Korea.

Eunuši a ženy jsou tu proto, aby dostávali rozkazy

Konfucianismus, který je v Koreji vykládán mnohem důsledněji než v Číně, kde původně vznikl, to totiž s ženami myslí podobně dobře jako Aristoteles, který kdysi ve slavné Politice prohlásil, že s „manželovou vládou nad ženou se to má úplně stejně jako s vládou státníka nad jeho občany“. Jen pro úplnost, filosof navíc řeckým ženám zakazuje sportovat a ven z domu smějí vycházet, jen pokud se konají významné náboženské obřady. Konfuciánské pravdy jsou na tom podobně: „Žena by měla na každém stupni společenské hierarchie okupovat nižší pozici než muž,“ hlásá jedna, „existují i tací, kteří se nedokážou poučit, eunuši a ženy jsou tu proto, aby dostávali rozkazy", praví jiná.

Nechme teď stranou (třeba na diskusi pod textem), jestli se ženy v těchto společnostech mají skutečně tak zle, jak to na první pohled vypadá. O existenci „šedé zóny“, kterou v konfuciánství ale i jinde pevně ovládají ženy, netřeba pochybovat.

Za vším hledej konzum

Každá tradice ale postupně upadá. I ty určující vztahy mezi pohlavími. Nová doba orientovaná na budoucnost si zkrátka žádá nové přístupy.

V Jižní Koreji vše odstartoval masivní konzum. „Nerovnost je přežitek,“ prohlásil, „konzumovat musejí všichni stejně bez rozdílu pohlaví.“ I stalo se. Dopad na společnost byl fatální. Korea má dnes nejvyšší sebevražednost mezi vyspělými zeměmi a rozvodovost se v zemi mezi lety 1993 a 2003 zvýšila o 250 %(sic!), což zemi, která měla ještě v roce 1990 jedno z nejnižších procent rozvodů na světě vyneslo do „elitního klub rozvádějících se zemí“. Na vině však není feminismus jako takový, ale razance, s níž na zemi udeřil. Právě díky ní se v zemi uzákonila řada na první pohled zarážejících nařízení. Jedním z nich je právě menstruační dovolená.

Článek 71

Podle článku 71 jihokorejského zákoníku práce má každý jihokorejský zaměstnavatel povinnost poskytnout své zaměstnankyni jednodenní placené menstruační volno (Saenglee Huega).

Už takhle, naťukané ve Wordu, to vypadá podivně. Tím to ale všechno teprve začíná.

Zákon totiž nic nenařizuje například o tom, jak se má kontrolovat, zda si zaměstnankyně dovolenou vzala oprávněně, či si jen chtěla zaskočit s kamarádkou na nákupy. Nějaké prapodivné metody mě sice napadají, raději se o nich ale nebudu rozepisovat. Velmi ponižující už přeci musí být samotné zažádání o dovolenou. A to pro obě strany. Představte si, že by za vámi s podobnou prosbou přišla vaše pohledná podřízená. Nebo naopak. Co si musí vytrpět dívka, jejímž nadřízeným je rádobyvtipný šéfík, který se o každé vtipné události okamžitě běží pochlubit celému oddělení.

I zde platí, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly.

Brzy po přijetí proto řada společností začala nařízení ignorovat. Všichni si tak ušetřili spoustu trapných chvil. Jenže se nějak pozapomnělo na druhou řádku již zmíněného článku 71, v níž stojí, že každá dívka má právo na proplacení dovolené i pokud si ji nevybere.

Odbory: "Peníze nebo soud!"

Vše nabralo rychlý spád, až když se do hry vložily v jihokorejské odborové organizace. Právě díky nim se nároky pramenící z nevyplacené menstruační dovolené dostaly i před soud. „Citibank Korea (dříve KorAm Bank) byla v červnu 2005 zažalována 1298 zaměstnankyněmi za neproplacení nevyužité menstruační dovolené za období mezi červnem 2002 a červnem 2004. Proti rozsudku vynesenému v květnu 2006 nařizujícímu bance nároky žalobkyň uspokojit, se banka okamžitě odvolala. Požádaly ji o to jiné finanční instituce obávající se precedentního charakteru rozsudku,“ píše Michal Vodrážka, který mě s tímto tématem seznámil. „Citibank nicméně nakonec v srpnu 2006 vyplatila celkem 1,9 miliardy korejských wonů (28 milionů korun), tedy asi 1,4 miliónu korejských wonů (21 tisíc korun) na osobu každé z 1298 žalobkyň. “ dodává. Banka zároveň podala odvolání k soudu druhé instance. I to však bylo v roce 2007 zamítnuto.

Jihokorejští vládní úředníci sice během přelíčení dostali rozum a větu „o povinné náhradě nevybrané dovolené“ ze zákoníku vyškrtli. Ta však za dva roky své platnosti stihla napáchat obrovské škody: Korejská Federace odborů zastupující zaměstnance finančních institucí odhaduje, že firmy dluží odborářkám celkem 85 miliard KRW (1,25 miliardy korun). Odhady institucí samotných jsou sice nižší, i přesto dosahují téměř astronomické hodnoty okolo 50 miliard KRW (0,74 miliardy korun).

Samotná menstruační dovolená ale z jihokorejského zákoníku práce nezmizela. Právě naopak. V posledních letech ji postupně zavádí stále více místních vzdělávacích zařízení.

A nikomu nevadí, že diskriminovaní studenti oprávněně nadávají, že jsou třídy během zkoušek plné testosteronu, protože estrogen a progesteronem odjely na dovolenou…

Foto: Profimedia.cz