https://www.finmag.cz/firemni-kultura/263637-syty-hladoveho-syti
Sytý hladového sytí
Krotitelé dluhů přinášejí jednu perlu za druhou: občas to skoro vypadá na soutěž v počtu nevýhodných úvěrů. Tradičně zastávám stanovisko, že kdo je schopný číst a chápat jednoduchý koncept dluhu, úroků a splátek, se zkrátka nemůže vymlouvat, že „nevěděl.“ Ostatně banky mu ten úvěr přece necpaly násilím. Nebo ano?
Vánoční kampaně bank ale člověka přinutí minimálně k zamyšlení. Tento rok je koneckonců speciální v tom, že krátká lidská paměť ještě pamatuje finanční krizi, která na adresu bankovních domů často sypala slova jako nenasytnost, chamtivost a nezodpovědnost. Obžerství je dokonce jedním ze smrtelných hříchů. Jenže je tu vánoční čas a jakoby se na potíže zapomnělo. Naopak! Cokoli jste si přáli (ale báli se koupit) si nyní můžete pořídit hned, bez čekání, bez ručitele, bez příjmů, bez toho, abyste to potřebovali. Vánoční masáž reklam na ty nejvýhodnější spotřebitelské půjčky začíná.
Od Raiffeisenbank mi přijde SMS, že mi nabízí půjčku 70 tisíc Kč bez dokládání příjmů! Hlavně to musím stihnout do konce prosince. Nikdy jsem nebyla klientem této banky a nepamatuji se, že by mohl můj operátor rozdávat telefonní čísla svých klientů. Zabrouzdám na web ČSOB, kde mě uvítá obrázek skvostné elektrické kytary, motorky a obří televize. Zkrátka zboží, bez kterého absolutně nejde žít, nejde si na něj našetřit a je třeba ho pořídit hned. U fotek visí heslo: „70 000 Kč za kvalitní kytaru? Kde na to vzít? Může být vaše od 1 195 Kč měsíčně.“
V bankomatu České spořitelny na mě vybafne obrazovka s nápisem „Jako náš klient ji máte připravenou.“ Co? No přece půjčku! Titul nejdrsnější úvěrový humorista ale patří GE Money Bank, která roztáčí kampaň pod heslem „Získejte i vy bonus 5 % z půjčené částky!“ Zní to, jako že na půjčce vlastně úžasně vyděláte? No jasně, půjčka 90 tisíc na tři roky, na které zpět na splátkách bance zaplatíte přes 138 tisíc korun – o polovinu více! Kdo by to nechtěl?!
Zdá se mi to, nebo mi banky cpou peníze na bohatého ježíška všude, kudy chodím? Že by nedávná obálka týdeníku Euro s obtloustlým hodujícím bankéřem byla opodstatněná? Jsou skutečně banky tím, kdo se nakonec směje nejhlasitěji? Existuje nějaká hranice etiky v reklamě, kterou by banky, ohánějící se s takovou oblibou společensky odpovědným chováním, neměly překračovat?
Foto: Profimedia.cz
Nejnovější podcasty