Počítačové hry bez hranic

Až do sedmdesátých let stáli za vývojem většiny her nadšenci, motivovaní zvědavostí a touhou po slávě. Pak se z vývoje her stal obrovský byznys. Dnes protočí herní průmysl víc peněz než ten filmový.

Náklady? Kafe a nájem

V poslední době se ale herní design částečně vrací zpět do rukou malých vývojářů: vznikají hříčky i velké projekty vytvořené jedním solitérem nebo několika vývojáři, které neživí peníze herních gigantů. Místo toho vytvářejí hry „za vlastní“ a často ve volném čase. Vžila se pro ně nálepka „indie“, česky „nezávislí“.

Jen v posledních dvou letech se na indie scéně objevila spousta titulů, které mohou směle konkurovat mainstreamové produkci. Třeba logická hra World of Goo: v recenzích lámala rekordy a prodeje se odhadují na stovky tisíc kusů. Přitom ji vytvořili pouze dva designéři. Investovali, jak sami říkají, jen „do nájmu, jídla a kafe v internetových kavárnách“. O zisk se nemusejí s nikým dělit. Distribuci, reklamu, překlad do dalších jazyků i vývoj doplňků tvoří komunita, která se kolem hry vytvořila.

Úspěch World of Goo není výjimka ani náhoda. Náhodné není ani načasování úspěchu celé indie scény. Sešlo se totiž několik okolností výhodných pro nezávislá studia. Je tu viditelná únava z hyperrealistických mainstreamových her, které se stále více blíží skutečnému životu. Důležité je také propojení indie scény pod společnou vlajkou několika festivalů. Díky tomu se nezávislé hry dostaly do povědomí médií i samotných hráčů. A nakonec to nejpodstatnější: studiím se daří sdružovat nadšené fanoušky. Ti mohou z každého projektu udělat téměř živoucí bytost – vývojářům pak stačí občas přiživit nadšení několika fotkami z připravované hry, fanoušci si nad nimi společně zaslintají a sami předají zprávu dál.

Radost z hraní

Indie hry zkrátka vrací na unavenou a agresivní herní scénu radost z hraní, která vám v hlavě zůstane dlouho po vypnutí počítače. Znovu nacházejí vlastnosti ztracené v herním boomu devadesátých let: originalitu, hravost, jednoduchost. Objevují se nové postupy, přesahy do umění nebo vzdělávání, fantastické světy bez pevných hranic. Někteří autoři se zase vracejí k náročným uživatelům a nutí hráče přemýšlet.

Zkuste si třeba hru Karoshi od belgického génia Jesseho Venbruxe. V jednoduché grafice budete mít coby unavený japonský podnikatel jednoduchý úkol: zabít se. Hra si neustále vymýšlí nové triky, jak vám to znemožnit, a využívá k tomu klávesnici, myš i CD mechaniku. Jiní Belgičané zase v Tale of Tales nabízí lyrické světy, v nichž se budete hodiny bezcílně toulat. A bude vás to bavit.

Co Čech, to vývojář

V seznamu toho nejlepšího se vedle Belgičanů objevují jak klasické herní velmoci – USA , Kanada a J aponsko –, tak herní trpaslíci jako Švédsko nebo Finsko. Překvapivě silní jsou i Č eši. Na herních festivalech se daří hned dvěma studiím a další rostou. Pražské Bohemia Interactive Studio se proslavilo akčním titulem Operation Flashpoint: Cold War Crisis, brněnští Amanita Design svými dvěma díly Samorostu a nedávno vydanou adventurou Machinarium. Ve všech případech jde o hity proslulé hlavně v zahraničí.

Potenciál indie scény v době krize začínají vnímat i velké firmy. Nezávislé vývojáře ale pohodlí velké společnosti neláká. Indie scéna vznikla jako protiváha mainstreamu a vymyslet model podporující oba protichůdné směry není jednoduché. První vlaštovkou může být projekt Microsoftu pro herní konzoly Xbox 360. Firma nechává vývojářům svobodu a zajišťuje jim pouze platformu pro prodej. Za rok existence tímto způsobem vzniklo víc než pět stovek indie her.

Ať už se indie scéna posune kamkoli, potenciál má. Co z toho vyplývá pro vás? Jak napsal americký časopis Forbes, „je čas opustit zaměstnání a pustit se do vývoje her“.

Top 10 nezávislých her:

Y Audiosurf
Y Crayon Physics Deluxe
Y Sabai
Y Flow
Y Karoshi
Y Machinarium
Y Phun
Y Samorost
Y The Endless Forest
Y The Path
Y World of Goo