Je méně více?

Kdo ví lépe než vy sám, jaké informace opravdu hledáte, preferujete nebo potřebujete? Takže vám stejně něco zásadního unikne. Důležité je, aby to nebylo příliš často.

Nesvatá česká trojice
Na rozdíl od těch, kteří si ráno pustí rádio, aby byli v obraze, já začínám den listováním trojlístku deníků – Hospodářských novin, Lidovek a Mladé fronty Dnes. Dříve jsem řešil dilema, zda k nim nepatří také Právo, které jsem měl k dispozici až v práci. Původně velmi kvalitně připravované finanční stránky tohoto listu ovšem postupně ztratily glanc, a tak se zmíněný problém vyřešil sám.

V českých denících, s výjimkou Hospodářských novin, sleduji většinou spíše jiné než ekonomické, případně finanční události. Ranní krátký prohlížecí maraton, na který jsem si stanovil limit půl hodiny, zahajuji – jak jinak – pohledem na mateřský server. Pak již následují přímí a nepřímí finanční konkurenti. Z řady důvodů nehodlám porovnávat jejich kvalitu. Pokud se ale snažím o komplexní pohled, na každém z finančních serverů mi něco chybí.

Za velmi zajímavé považuji webové stránky Patrie, ale také třeba ipoint. Lituji jen, že ve snaze zaujmout především sofistikované a sofistikovanější investory podceňují nebo téměř vynechávají informace o podílových a jiných fondech. Hledám-li zajímavou diskusi k významným domácím akciovým titulům, která se v některých případech možná blíží i insider informacím, otevřu si server kurzy.cz.

Bloomberg a ti další
Na rozdíl od Romana Stuchlíka z Fondshopu si každodenně nekupuji a již několik let na stůl nedostávám tištěné Financial Times a jiná zahraniční periodika. Na druhou stranu si ověřuji, že názor některých analytiků se často podobá jako vejce vejci článkům nebo dalším materiálům americké agentury Bloomberg. Ti férovější to ostatně nikterak nezakrývají.

Jde o pohled, z něhož vyplývá něco jiného než v Čechách občas zakořeněná představa, že Praha je pupkem světa. Proto nemohu tento ani některé další zahraniční zdroje – samozřejmě v internetové podobě – opomenout. Lituji jen, že je terminál agentury Bloomberg, ale i Reuters drahý a na jejich internetové verzi je logicky daleko méně potřebných dat.

Propojení domácích i zahraničních zdrojů stojí dost času, vezmeme-li ale například v úvahu, že se zde psalo o možných problémech na americkém trhu méně kvalitních nemovitostí již v roce 2006, rozhodně stojí za to být v obraze. Jeden se pak nestačí divit, že nemovitostní krize naplno propukla daleko později – až loni v září.

Není tajemstvím, že Bloomberg chytil v případě praktických informací, které potřebují investoři, daleko lepší vítr než britský Reuters. Posledně jmenovaná agentura má zase logicky lépe pokryty evropské události. A samozřejmě i dění v Londýně. Mohl bych citovat i další zdroje, například The Economist či Financial Times, pozornost věnuji i vybraným mezinárodním institucím.

Času je však málo, a tak přejděme k analýzám a zprávám analytiků, jichž je velký počet, a je proto mezi nimi třeba pečlivě vybírat. I muži mají ovšem své dny a novináři svá tajemství, takže si nechám ty, které považuji za nejzajímavější, s dovolením sobecky pro sebe.

Nová média nesporně změnila podobu žurnalistiky. Mají ovšem i svá omezení. Ideální by bylo mít možnost obejít se alespoň jeden den v týdnu bez počítače a v ušetřeném čase se věnovat pěstování a kultivaci telefonických i osobních kontaktů. To ovšem není v dnešní hektické době bohužel reálné. A tyto zdroje tak občas zůstávají zbytečně mimo hru. Škoda. Přeji všem, aby se jim v tomto směru podařilo najít rozumnou rovnováhu.

Autor je redaktor serveru Finmag.cz.