Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Cenné papíry na zdi

Jan Majer
Jan Majer
18. 10. 2008

Na konci sedmdesátých let zdobily mnohé dětské pokoje tehdejších kluků plakáty zobrazující šimpanze s lahvovým pivem v ruce, oblečeného do fotbalového dresu a opřeného o fotbalovou branku. Druhá verze plakátu byla tenisová – stejný opičák s dřevěnou raketou na červené antuce.

Cenné papíry na zdi

Když jsme o pár let povyrostli, začaly se na stěnách dětských pokojů dít věci. Absurdní výjev vystřídali skuteční fotbalisté a tenisté. Šimpanz se přesunul do garáže nebo na dveře toalety.

Kluci se začali profilovat, bylo to buď, anebo. Buď sbíráš fotbalisty, nebo tenisty. Jen velmi nevyhraněný poděs mohl mít na zdi průhlednou izolepou nalepenou prostřední dvoustranu z časopisu Stadion, zobrazující fotbalovou reprezentaci, a vedle ní fotku Ivana Lendla ze magazínu Pionýrská stezka. Taková diverzifikace byla známkou opravdové bezradnosti.

My jsme byli tenisti. Neshromažďovali jsme ovšem bezhlavě fotky všeho, co mělo v ruce tenisovou raketu. Mělo to svá nepsaná pravidla a logiku. Každý si zvolil dva tři favority, které uznával a na jejichž budoucnost sázel. Netuším, kde se taková pravidla vzala, nikdo jsme je nevymýšleli. Asi přirozené zákonitosti. Když se určitému hráči nebo celému „portfoliu“ dařilo, byl jeho držitel v partě na koni, což byla sama o sobě uspokojivá odměna. Zároveň ale závratně rostla cena jeho cenných papírů, rozuměj nashromážděných plakátů.

Ti, jejichž favoriti zklamali, odstraňovali neúspěšné hráče ze stěn a prodávali je ve škole těm, kteří nevěděli, která bije. Pak se snažili co nejdřív uvolněná místa v srdci a nad postelí zaplnit perspektivnějšími borci. Od kamarádů, kteří měli šťastnější ruku, kupovali nadbytečné plakáty úspěšných hráčů za nekřesťanských padesát i sto korun. Nikdy z nich ale nedostali zásadní kousky, jako byl takový John McEnroe s úctyhodným bělošským afrem na hlavě, natahující se na síti k nehratelnému voleji, z něhož dokázal na wimbledonské trávě proměnit mečbol. McEnroe byl i pro mě jasný favorit. Byl rebel a šoumen, vztekal se, házel raketou a hodně se hádal s rozhodčími. To mě bavilo.

Aniž bychom o tom tehdy věděli, měli jsme každý svoji specifickou strategii. Sázku na jistotu představovala tehdejší stabilně rostoucí hvězda Ivan Lendl. Z mého pohledu šlo o svého druhu bezradnost opatrných. Lendl? Jasně, kdo jiný. Jistotou, od které nešlo také čekat velká překvapení, ale spíš nostalgií okořeněná zklamání, byl Björn Borg. Byl věrný dřevěné raketě Donnay s prodlouženou rukojetí kvůli obouručnému backhandu. Sázku na vousatého Švéda jsem cenil, šlo o konzervativní přístup s jistou dávkou noblesy.

Velmi odvážné byly naopak sázky na podhodnoceného Slováka Miloslava Mečíře, českého matadora Tomáše Šmída nebo nevýraznou oporu našeho daviscupového týmu Pavla Složila. Hodně jsem tehdy přemýšlel, proč někdo jde do takového rizika. Šance na úspěch byla velmi chabá. Nejspíš šlo o volbu z nouze – jejich plakáty byly snadno dostupné.

Tyhle hry nám vydržely možná pět šest let, pak sportovce na zdech vystřídali muzikanti. Zákonitosti byly podobné. Kdo by ale chtěl vzpomínat na trapné začátky kšeftování s plakáty Modern Talking, Sandry nebo Samanthy Fox, případně na potupnou epizodu, kdy jeden z kamarádů prodal druhému plakát neznámé zpěvačky s krásnýma očima. Putovala rovnou na prestižní místo nad postelí nového hrdého majitele. To bylo veselo, když jsme po půl roce zjistili, že jde o jakéhosi podřadného portugalského zpěváka s dlouhými vlasy.

Ano, i tak dopadá investování, když nemáte dostatek informací.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Jan Majer

Jan Majer

Původní profesí novinář, od roku 2001 pracoval jako finanční poradce. V dalších letech publikoval vedle poradenské činnosti články ve finančních rubrikách novin a časopisů a vedl ekonomickou rubriku týdeníku... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo