Školství: víc peněz, nebo méně úřadů?

"Nejspíše se tu projevuje dlouhodobé podfinancování školství jako takového," vysvětlil náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy Jindřich Kitzberger. Úřad teď prý chystá "rozsáhlou akci, při níž bude monitorovat kvalitu výuky, učitelů a především znalostí, se kterými žáci opouštějí školu". Nelze se nezeptat: co dělal posledních bezmála dvacet let?

Je faktem, že v poměru k hrubému domácímu produktu dává stát na vzdělání méně než řada jiných zemí. Jenže vztah více peněz – lepší vzdělání zdaleka není automatický.
Ukazuje to i příklad Spojených států. Tristním stavem tamních základních a středních škol se v dokumentu "Stupid in America" zabývala stanice ABC. Výdaje na žáka se za posledních třicet let v reálném vyjádření zdvojnásobily, Američané přesto v mezinárodních testech zaostávají.

V rámci natáčení vyzkoušela ABC znalosti dětí v USA a v Belgii. Belgičané vyhráli na celé čáře – mezi tamními školami totiž panuje daleko větší konkurence, takže mají větší motivaci poskytovat kvalitní vzdělání.

Překvapení z keňských slumů

Jak to vypadá, když byrokrat řekne "všechno bude fajn, jen nám ještě trochu přidejte!", ukazuje i zkušenost z opačného konce světa. Keňa před několika lety postavila díky desítkám milionů dolarů od Světové banky mnoho nových škol. Západní celebrity od Billa Clintona po Bono Voxe se rozplývaly. Britský profesor vzdělávací politiky James Tooley se rozhodl situaci prozkoumat na místě – v jednom ze slumů v Nairobi – a došel k zajímavým výsledkům.

"Soukromé školy jsou tady jen pro ty bohaté," tvrdil mu ministr školství. Výzkumníci ale slum prošli křížem krážem a napočítali téměř osm desítek soukromých škol s dvanácti tisíci žáky. V oblasti bylo pět vládních škol s osmi tisíci žáky, ale polovina dětí v nich byla z bohatších čtvrtí.

Když jim Tooley předložil svoje výsledky, úředníci kontrovali: soukromé školy nejsou kvalitní. Takže se výzkumníci rozhodli nechat udělat testy. A výsledek? V matematice i v místním jazyce děti ze slumu předehnaly ty z vládních škol, samozřejmě za zlomek nákladů.

To neznamená, že bychom měli naše školství uspořádat jako v keňských slumech, ukazuje to ale, že vzdělání si lidé opatřují často spíše navzdory úřadům než díky nim.
Ať už budou výsledky další (kolikáté už?) analýzy Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jakékoli, jedna kapitola v nich rozhodně bude chybět: kolik zdrojů a času vyplýtvají učitelé a ředitelé škol tím, že vyplňují nesmyslné dotazníky a formuláře a zavádějí různé z centra nadiktované plány "koncepce", místo aby se věnovali zvyšování svojí kvalifikace nebo přípravě lepších hodin. A kolik taková byrokracie stojí.

Shodou okolností zároveň s výsledky českých žáků přišla zpráva, že odstoupil děkan Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Petr Beneš – také kvůli nedostatku peněz. Situace univerzit je specifická v tom, že stát se dříve či později uchýlí k zavedení školného. Potíž bude v tom, že to nebude dělat proto, aby změnil motivaci studentů a profesorů, ale pouze jako zdroj příjmů. Nelze očekávat, že by stát o odpovídající procento snížil výběr daní – jen peníze uspořené na školství promrhá jinde.

Na závěr jeden návrh na okamžitou injekci prostředků do vzdělání: zrušte ministerstvo a přidružené úřady a prodejte jejich budovy. Sice je finanční krize, ale vzhledem k rozsahu byrokracie bude výnos nepochybně tučný.

O zážitky z našeho podfinancovaného školství se můžete podělit v diskuzi.

Foto: Profimedia.cz