Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Jak na investice do starých aut. S využitím mouder Warrena Buffetta

Automobilový veterán může být nejenom hračka, ale taky investice. Co potřebujete vědět na to, abyste byli v investování do starých aut úspěšní?

Škoda 110 R. Foto: Josef Pliva / Shutterstock

Dost možná jste v posledních letech četli řadu článků o tom, jak výhodná investice můžou být stará auta, zejména sportovní. Že jejich hodnota prudce stoupá a dá se na nich zbohatnout. Možná jste si taky všimli, že i kdysi přehlížené škodovky dneska stojí statisíce. A chtěli byste si to zkusit. Pokud máte čas na jedinou radu, tady je:

Nedělejte to.

S největší pravděpodobností to bude jedna z nejhorších investic vašeho života. Navíc vás bude stát spoustu času, který místo něčeho rozumného strávíte opravováním starého auta, sháněním dílů na staré auto, hledáním dalších starých aut ke koupi, psaním si na internetu s dalšími podivíny, kteří mají podobná stará auta, setkáváním s podivíny a debatami o starých autech. Občas dokonce nějaký čas strávíte tím, že budete tím starým autem jezdit.

Pokud vám předchozí odstavec nepřišel jako něco, čím byste chtěli vyplnit podstatnou část volného času, na investice do aut rovnou zapomeňte. Nebude to fungovat ani jako hobby, ani jako investice. Kupte si zlato, akcie, bitcoiny, hrajte online poker. Ve všem máte větší šanci vydělat, pokud vás něco z toho bude bavit.

Možná vám to ale připadá lákavé, nebo už něco z toho provozujete. Hrabat se v motoru vás uklidňuje a naplní vás uspokojením, když začne fungovat, jak má. S kamarády si povídáte většinou o autech. Veteránské inzerce máte prošmejděné skrznaskrz, jen jste se ještě neodhodlali k nákupu. Potom máte jistou naději – a já pro vás mám pár myšlenek, které by vám mohly pomoct.

Základ těch myšlenek většinou nebude můj. Vycházejí z toho, co o investování říká Warren Buffett. Já to jen upravil do podoby, která ladí se světem starých aut. A možná bude fungovat i pro jiná, podobná odvětví.

Zdroj: Shutterstock

Auto & moto

Nová auta jsou nacpaná chytrými pomocníky. Většinou pomáhají, ale můžou nadělat paseku. Neumíme je totiž používat. Pokud o nich vůbec víme.

Zpátky do autoškoly. Nevíte, co máte pod kapotou

Dokud si lidé budou kupovat dvouapůltunová SUV a mít u toho pocit, že zachraňují planetu, můžete v klidu jezdit svojí dvacetiletou ojetinou s vědomím, že jste nejspíš ekologičtější než oni…

Menší klimatický dopad aut? Tak menší auta

Dánové navrhli, aby Evropská unie zakázala od roku 2040 prodávat auta na benzin nebo naftu. Může to vypadat jako nemožné. V té době budou nejstarší vozy značky Tesla už dva roky moct jezdit na veteránských značkách. 

Elektromobilní budoucnosti se někteří dočkáme

Nekupujte, co nechcete vlastnit

Mnoho z populárních citátů Warrena Buffetta se týká toho, že byste neměli investovat do firem, jejichž akcie nechcete držet trvale. Má to spoustu dobrých důvodů, které sem nepatří. U starých aut to má především jeden důvod, pro uvažování o investicích do staršího auta zásadní. Klíčovou přidanou hodnotou klasického automobilu coby investice je to, že si ho můžete užívat. Ať už na něj budete zálibně hledět v garáži, vyjedete o víkendu na výlet, pojedete na sraz podobných aut, nebo se jím budete chlubit na internetu a zvyšovat si tak kredit v komunitě sběratelů, přináší vám jeho vlastnictví samo o sobě značnou hodnotu.

Je dost pravděpodobné, že růst ceny vašeho investičního miláčka sotva překoná inflaci a provozní náklady z něj udělají investici ztrátovou. Takhle si je ale můžete odečíst jako náklady na provozování svého koníčku a i mírný růst hodnoty bude vlastně výhra.

Kupujte jen to, čemu rozumíte

Tahle zásada úzce souvisí s tou první. Warren Buffett má za to, že kupovat byste měli akcie podniků, jejichž oboru rozumíte. U aut je to podobné. Pokud jste se doslechli, že staré japonské sporťáky z devadesátých let začínají prožívat boom a mohla by z nich být skvělá investice, ale sami jste milovníky německých luxusních sedanů nebo landroverů, pro vás to téměř určitě skvělá investice nebude.

Můžete koupit dobré auto za skvělou cenu, ale lepší je koupit skvělé auto za dobrou cenu.

Hodnota starých aut často závisí na detailech, kterým rozumějí jen nadšenci do daného modelu, značky či kategorie aut. Může to být cokoliv. Dvě pro laika stejná auta se můžou lišit jen o něco jiným motorem, výbavou, rokem výroby nebo třeba barvou – a jedno z nich kvůli tomu může být o desítky procent dražší. Někdy dokonce několikanásobně.

Abyste byli v investování úspěšní, musíte věci rozumět. Proto je dobré, pokud se chystáte na sbírku o větším počtu vozů, zaměřit se jen na určitou poměrně úzkou výseč. V extrémních případech to může být jeden model – jsou třeba lidé, co sbírají brouky od Volkswagenu nebo třeba Fordy Capri. Nebo to může být značka, země původu, druh vozu, to všechno obvykle spojené s určitým obdobím. Takže skončíte třeba u toho, že budete sbírat mercedesky z osmdesátých let. Což je, mimochodem, docela dobrá volba.

Finmag v novém!

Finmag předplatné

Život si najde cestičku. Téma nového Finmagu: adaptace. Michal Kašpárek zkoumá, co nás naučily průšvihy: budovat kanalizace, šetřit benzinem nebo respektovat homosexuály.

Matouš Hrdina píše o tom, jak virus zauzloval zásobovací řetězce. Dokážeme se zbavit závislostí na Číně? Můžeme řídit dodávky zboží tak, aby mírně vyšší poptávka neznamenala hned prázdné regály?

Petr Preclík podává zprávu o tom, jak si lidé dokážou poradit v zemi, kde není spoleh vůbec na nic. V Zimbabwe mají dva miliony lidí ze čtrnácti milionů bankovní účet. Sedm milionů jich ale platí mobilem.


Kupujete hodnotu, ne vývoj ceny

V mnoha svých výrocích Warren Buffett popisuje rozdíl mezi investorem a spekulantem. Pokud se díváte na grafy vývoje cen, extrapolujete, odhadujete, co trh udělá a kam se pohne, jste spekulant. Investor jste, pokud se snažíte odhadnout skutečnou hodnotu firem (nebo aut) a kupovat je za cenu nižší, než je ta hodnota. Abych velkého investora parafrázoval, můžete koupit dobré auto za skvělou cenu, ale lepší je koupit skvělé auto za dobrou cenu.

Zásadní chyba, které se mnoho „investorů“ dopouští, je kupovat auto jen proto, že jeho cena v minulosti rostla. To totiž není žádna záruka, že bude růst i dál.

Příkladem může být investory nejvíc oblíbená kategorie investičních aut, tedy evropské sporťáky ze šedesátých až osmdesátých let. A celou kategorii můžeme ilustrovat jedním z nejikoničtějších vozů – Porsche 911. Svým způsobem je to ideální příklad investičního auta. Vyrobilo se jich hodně, každý ho zná a spousta lidí ho chce. Devětsetjedenáctka je uctívaná pro to, jak jezdí, i pro to, jak vypadá. Pro spoustu lidí dává perfektní smysl ji vlastnit a zároveň není, právě díky velkému počtu kusů a podpoře továrny i druhovýroby, těžké ji udržet při životě.

Je to ale dobrá investice? Přijde na to.

Ze všech možných úhlů pohledu by se mohlo zdát že ano. A pokud jste vždycky chtěli mít Porsche 911, tak to taky nejspíše bude pravda. Tahle auta budou lidé vždycky chtít, alespoň dokud bude možné jakýmkoliv způsobem provozovat auta se spalovacím motorem. Nehrozí dramatický pokles ceny, nehrozí, že by došly náhradní díly, nehrozí, že by lidi tohle auto přestalo zajímat. Kde tedy může být háček?

Gramec
Zdroj: Shutterstock

Investování do desek

A další kříženec koníčka s investicemi. Dá se snad vydělat na starých gramodeskách? Inu, možná, zvlášť když i po těch letech vypadají jako nové. I československé desky se prodávají za desetitisíce. Víc v textu Petra Vidomuse.

Investice do umělé hmoty. S vinylem se pomazlíte

V jediné věci. Porsche 911 je už drahé auto. I když vynecháme raritní kusy ze začátku výroby, vzácné sportovní varianty, limitované edice a podobně, bude vás klasická vzduchem chlazená 911 stát minimálně milion korun, i pokud půjde o nejméně zajímavé ročníky a modely z osmdesátých let. Cennější motorizace, starší ročníky nebo naopak poslední generace před přechodem na vodou chlazené motory, označovaná jako 993, to všechno bude obvykle znamenat cenovku spíš milion a půl, dva nebo i více.

Zbrusu nová 911 Carrera stojí zhruba tři miliony. A důležitá otázka zní, jestli je na světě dost lidí, kteří by byli ochotni kupovat starou 911 za cenu zbrusu nového exempláře nebo ještě dráž. Odpověď je, že nejspíš ne.

Stejnou metodu můžeme aplikovat na další ikonická auta. Klasický Ford Mustang ze šedesátých let? Řekněme kolem milionu. Nový stojí milion a půl. Jaguar E-type? Od milionu za nezajímavé verze po dva nebo tři miliony za první série. Původní VW Brouk nebo Mini? Zajímavé, ale nikoliv výjimečně vzácné kusy pořídíte řekněme kolem čtvrt milionu. Asi jako dnešní malé auto. Starý Land Rover? Za ty klasické, z prvních sérií, ve špičkovém stavu, dejme tomu kolem milionu. Ne o mnoho méně než nový off-road. A když se vrátíme do českých garáží, tak s láskou vzpomínaná Škoda 110 R přijde na cenu kolem půl milionu. Opět na dostřel třeba od Octavie RS.

A takhle bych mohl ještě dlouho pokračovat. Už jste si možná všimli, kam tím mířím. Velmi, velmi obecné pravidlo s velmi, velmi mnoho výjimkami by mohlo říkat, že populární, ve velkých počtech vyráběné a velmi oblíbené klasické auto časem dojde hodnoty řádově podobné tomu, kolik stojí podobné auto nové.

Není to samozřejmě ani zdaleka přesné a rozptyl bude v desítkách procent. Pořád je to ale pravidlo užitečné jako velmi hrubý nástroj pro základní odhad hodnoty. Stačí se jednoduše zamyslet.

Prokletí sedanů

satan sedan
Materiál pro koláž: Shutterstock

Možná už jste měli na jazyku pár příkladů, kdy tohle pravidlo rozhodně nefunguje. Vsadím se, že většina z nich byly sedany. Nebo možná kombíky. Máte pravdu, na ně totiž tohle pravidlo neplatí. Proč? Protože hodnota starých aut je dána tím, jak dobře vypadají nebo jak zábavné je s nimi trávit víkendovou projížďku. Sedan či kombík je obvykle auto v principu racionální, rozumné a velmi užitečné, když je nové. Proto si jich taky lidé kupují tolik a sportovních kupé nebo kabrioletů tak málo. Ale čím je auto starší, tím je praktičnost míň užitečná a někdy spíš na škodu. A proto dnes koupíte slušně zachovalý Rolls-Royce ze 60. let za cenu Fabie.

Totéž už se začíná projevovat na cenách SUV, která přebrala štafetu „rozumných vozů“. Vlastnit Porsche Cayenne Turbo bude za 20 let možná zajímavé, ale vsadím roční rozpočet na jeho údržbu, že bude stát zlomek toho, co stejně stará 911.

Když dnes koupím za dva miliony korun Porsche 911 ze začátku 70. let, je nějaká významná pravděpodobnost, že by v dohledné době mohlo stát opravdu o hodně víc? Může za deset let stát alespoň dvojnásobek, tak jako před deseti lety stálo polovinu? Je na světě dost lidí, kteří zaplatí za staré Porsche výrazně víc než za nové?

A na totéž se můžete zeptat u kteréhokoliv z dalších aut na seznamu. V Česku je očividně dost lidí, kteří zaplatí půl milionu korun za privilegium vlastnit jeden z mála sporťáků vyrobených za socialismu. Může to ale pokračovat? Budou tu tisíce lidí, kteří si koupí Škodu 110R za milion? Nebo za víc?

V obou případech bude patrně odpověď negativní. To neznamená, že devětsetjedenáctka, erko nebo třeba starý mustang či brouk budou špatné investice. Pokud jste je vždycky chtěli vlastnit, budou to naopak investice skvělé – udrží si svou hodnotu, jejich ceny nejspíš porostou o něco rychleji než inflace. Když provozní náklady odečtete jako náklady na koníčka, odkážete svým dětem hodnotnou věc. Nebo ji jednou prodáte jejich vrstevníkům a úspory použijete na důchod.

BrouciZdroj: PRESSLAB / Shutterstock

Dovolíte, slečno, abych vám předvedl svou sbírku investičních brouků?

Abyste ale skutečně vydělali, musí pro vás pracovat rozdíl mezi cenou a hodnotou. Jednou variantou je, že o autě víte víc než ten, od koho kupujete, nebo ten, komu prodáváte. V takovém případě ale dost možná víte i víc než já a tenhle článek čtete jen z nudy nebo proto, abyste mi do komentářů napsali, v čem jsem se zmýlil.

Takže jedinou možností, jak tuhle hru vyhrát, je využít čas. Potřebujete auto, které trh ještě neobjevil, nebo přesněji neocenil. Musí to být auto dostatečně populární, aby o něj byl zájem, dostatečně zábavné, aby ho lidé chtěli vlastnit jako hračku, ideálně přinášející nostalgii po určitém období. Ale ještě ne tak staré, aby už prošlo obdobím prudkého růstu ceny. Jednoduše řečeno, musí to být staré auto, které ještě nepřišlo do módy, ale už můžete odhadnout, že přijde.

Pro mé kolegy a čtenáře asi nebude překvapivé, když jako svůj tip na investiční auto řeknu první generaci Mazdy MX-5. MX-5 je malý, zábavný roadster, který nabízí ryzí potěšení z řízení, první generace s vyklápěcími světly skvěle vypadá, díky obrovskému množství vyrobených kusů se dobře shánějí díly, díky své jednoduchosti se MX-5 snadno udržuje. A první generace už začala svou cenou stoupat nad úroveň té druhé a pomalu dotahuje o mnoho novější třetí generaci.

Mazda MX-5. Zdroj: Mazda

Mazda MX-5

Když se vám dnes podaří najít špičkově zachovalý kus, ideálně nerenovovaný a co nejvíc původní, pokud možno v zajímavé barevné konfiguraci, s co nejsilnějším motorem a co nejzajímavější výbavou, máte za méně než 200 tisíc korun téměř ideál na poli dostupných investičních aut. S trochou štěstí budou za deset let minimálně na dvojnásobku ceny. A i bez štěstí si užijete spoustu zábavy.

Chcete tip, který je trochu víc nóbl? Shánějte Aston Martin DB7 GT. Poslední Aston před nástupem nové éry pod vedením Fordu, jedno z nejkrásnějších aut historie, jeden z posledních dvanáctiválců s manuální převodovkou. V letech 2002 až 2004 se jich vyrobilo pro celý svět jen 190 kusů. A pořád se dají koupit kolem dvou milionů korun. Podívejte se na ceny špičkových modelů Astonu z předchozích dekád a pochopíte, proč je to vlastně levné.

Aston Martin DB7 GTFoto: @astonmartin_db7gt

Aston Martin DB7 GT. Foto @astonmartin_db7gt, licence CC BY-SA 4.0

Ale nezapomeňte, že pokud nemáte vnitřní touhu vlastnit malý japonský roadster nebo rychlé britské GT, bude lepší si koupit něco jiného. Nebo jít hrát ten poker.

Vojtěch  Dobeš

Vojtěch Dobeš

Automobily byl posedlý od malička a řízení osudu ho postupně dovedlo do redakcí českých verzí Autocaru a TopGearu, do americko-kanadského TheTruthAboutCars.com a k založení vlastního magazínu Autíčkář.cz. Považuje se za ekologicky... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 16 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 15. 7. 2020 16:05

Jo R-ko je pěkný auto (bohužel ta technika uvnitř stojí za pšouk) a řekl bych, že pokud se povede koupit slušný kus za dobrou cenu, může to být dobrá investice. A pro (n)ostalgiky to je terno - takové "best of socík" :-)

Já když uvažuju, že do něčeho půjdu, tak se snažím o synergie a pokouším se "zabít víc much jednou ranou". Zvažované auto by tedy mělo pro mě mít nějakou množinu různorodých přínosů, které dohromady stvoří zajímavý balíček:

A) Koupit auto, které ještě není ceněným veteránem, ale má potenciál se jím stát

B) Tedy auto, které v současné době je na svém cenovém dně, již jako ojetina vyklesalo na minimum, ale ještě nezačalo stoupat jako veterán. Zároveň není tak staré, aby se jím nedalo pohodlně jezdit a používat ho i relativně běžně.

C) Samozřejmě by mělo být zachovalé a rozumným nájezdem, s rozumnou mírou opotřebování interiéru, atd... Z tohoto pohledu je dobré vybírat auta, které typicky neslouží jako služebák s obrovským nájezdem (myslím, že dvanáctiválcové sedmičkové BMW bude v éře tříválců jednou ceněné, ale tato auta sloužila jako dálniční křižníky, služebáky s obrovským nájezdem - pro mě NEBRAT).
Neměl by to být ani sporťák, protože ten zase pravděpodobně dostával zabrat, majitel ho nešetřil.
Vychází mi to buď na kabriolet (ty si lidi opečovávaj, vyjedou s tím párkrát v létě, jinak je to v garáži), nebo GT. Ke kabriu nemám vztah, v ČR na to není počasí, nemá to dobré jízdní vlastnosti, nízká tuhost karoserie, vysoká hmotnost kvůli výztuhám, v zatáčkách se to kroutí (nedávno jsem jezdil v BMW Z4 se skládací kovovou střechou, takže mám zkušenosti, jak ty panty a spoje v zatáčkách vržou). Pro mě tedy jednoznačně GT (výkonné, pohodlné, prostorné, ale ne tak týrané, jako sporťák - žádá vysokootáčková "motorka", ale bublavý velkoobjemový důstojný engine).

D) Mělo by to být "auto s duší", něco k čemu já (i budoucí kupec) budu mít vztah.

E) Daňová úspora v podobě firemních služebních cest soukromým vozem s proplácením papírové spotřeby dle techničáku (to u pěti či šestilitru dá na solidní kapesné v podobě firemního nákladu - a reálně se dá jezdit úsporným dýzlem).
Znám dost lidí, kteří si koupili pro radost něco jako ojetý Dodge Charger s 6.5 litrovým V8 (a na běžné ježdění dýzlového Passat Variant). A zařídili si, že je firma vysílá na služební cesty soukromým vozem - a samozřejmě vykazují ten Dodge a jeho brutální spotřebu. Řádově lepší benefit, než stravenky - vlastně si to auto na sebe může vydělat, než doStárne do veteránského věku (a pak se jako veterán prodá). Dostanete pak vlastně veterána zadarmo :-) Miluju synergie.

F) Je dobré mít o dané značce povědomí. Takže bych koupil auto od té samé značky, od které mám to běžné moderní na denní ježdění. Protože už o té značce mám povědomí, vím, kde se poptat po cenově výhodných náhradních dílech, obě auta by mohla jezdit do toho samého "přátelského" servisu, sleduju diskusní fóra příznivců značky (kde se mísí majitelé nových i starých modelů a vyměňují si zkušenosti a informace), atd...

______________________________ ________
Zkrátka aby ta investice měla smysl, abych se k ní "rozkejval", musí mít více přínosů najednou. To auto mi musí dát nějakou radost (u GTčka s 5.0 V8 supercharged to předpokládám). Musí být koupené na cenovém dně a musí mít aspoň teoretický potenciál stát se ceněným veteránem. Může i něco uspořit na daních. Atd... Pokud splní všechny tyto podmínky, lze o tomu uvažovat - nejsou to pak jen čistě vyhozené peníze.

Další věc je, že se v tom rozhodně nehodlám sám vrtat, opravy a údržbu rozhodně svěřím profesionálům (a ne jak naznačuje článek, že bych pod autem měl vleže trávit víkendy), já jsem profesionálem ve zcela jiném oboru. V tomto směru je vlastně výhodou, že uvažuju o 11-15 let starém autě v ceně tak třičtvrtě mega. Protože v takových relacích není divné péči o auto svěřit autoservisu. Jiná situace je, když někdo od nějakého venkovského dědy koupí Škodu 100 ve špatném stavu za 20 tisíc, chce ji dát dokupy a prodat za 80 tisíc. Kdyby si to nechal všechno udělat v profi servisu, stálo ho by to víc, než rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou (jistota prodělku). Tyhle různé pětatřicetileté škodovky, tráboše, žigulíky, moskviče, ... jsou samozřejmě ideální pro vesnické šikuly, kteří si to zvládnou opravit sami a pak to může být i výdělečné. Koníček a živnost zároveň.
Na druhou stranu to je něco, čemu moc nerozumím: strávit půl roku vrtáním se v autě, abych se pak mohl svézt něčím, čeho jsme se po 1989 tak rádi zbavili, protože to stálo za starou bačkoru. Jízda třicetiletou škodovkou byla hrozná tehdy a bude ještě (relativně) hroznější dnes. Kdežto jízda takto starým dobrým západním sporťákem či GTčkem bude i dnes zábavná. Výkonu dost, velmi nízká hmotnost (absence regulatorních výmyslů), dobré jízdní vlastnosti.

Ale v mnohém má článek pravdu. Třeba v tom, že staré Porsche 911 či Jaguar E-type stojí hodně peněz - skoro stejně, jako jejich noví sourozenci.
Právě proto ale píšu, že bych nekoupil 30-40letého veterána, ale 11-15 let starého youngtimera. Tedy například ne (hodně drahý) E-Type, ale 11-15 let staré XK (nebo ještě lépe daleko raritnější XKR). XK se dá koupit do půl mega (ideálně dovoz ze zemí, kde jsou ceny nižší, nabídka širší a auta zachovalejší) a XKR tak od 600k výš - a je to prostě parádní GT s 5.0 V8 s kompresorem, vypadající skoro jako Aston Martin (ovšem řádově levnější), protože stejný konstruktér-designér. Jelikož by to nebyl starý veterán, ale 11-15 let "mladý" yougtimer, tak by se s tím mělo dát v pohodě jezdit (byť málo, pro zábavu, prostě další auto do rodiny pro potěšení), servis bude stejně "drahý", jako servisování zánovního auta v neautorizovaném servisu (=snesitelné) a až to dospěje do věku veterána, tak by se vidělo, zda si to dál nechám, nebo jako "investičního" veterána prodám.

Bohužel ale dnes není možné spoléhat se při odhadu budoucího vývoje na zkušenosti z vývoje minulého. Na jedné straně hrozí hysterické zákazy vozidel se spalovacími motory (samozřejmě je otázka, jak moc to má trápit majitele youngtimera či veterána), na druhé straně je zde vynucený downsizing a zaplevelení aut různými filtry, katalyzátory a asistenty, které ničí jejich charakter - a proto by auto ze "starých dobrých časů" mohlo možná růst na hodnotě více, než dříve. Tedy auto s nějakým charakterem, nemyslím první generaci masového Passata se základním motorem.

Autor článku píše, že problémem může být to, že si za podobné peníze, jako veterána, bude možné koupit nové auto. Jenže pokud ten veterán bude charakterní 5.0 V8 supercharged 375kW a to nové auto bude tupý bezcharakterní 0.6 litrový dvouválec s dvaceti sedmi turby paralyzovaný katalyzátory, filtry částic a já nevím čím vším, tak daleko více lidí může být ochotno si připlatit za starý model. Někteří i čistě na truc nesmyslným regulacím - a na auto si s chutí dají nápis "Fuck you, Greta".

+63
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK