Moneta. Očima investora

Obrovský nadnárodní koncern General Electric se po krizi rozhodl zeštíhlit a prodat svoji finanční divizi. Bylo jasné, že brzy se dostane i na českou GE Money Bank (bývalá část Agrobanky – prezidentem vyznamenaný finančník Pavol Krúpa by mohl vyprávět). GE se nejdřív českou banku snažily prodat napřímo, ale chtěly moc peněz a z transakce sešlo.

Následně si GE z banky vytáhla ve dvou dividendách desítky miliard korun a za výrazně nižší cenu nabídla její akcie přes českou burzu investorům. V časovém odstupu se akcie rozprodávaly za 68, 71 a 75 korun.

Bohatá nevěsta…

Mezi hlavní lákadla pro investory od počátku patřily štědrá dividendová politika a silný management. Speciálně CEO společnosti Tomáš Spurný, chlapík s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, byl zárukou, že v bance udělá pořádek – a taky udělal.

Banka prošla restrukturalizací, částečnou digitalizací, rozmáchla se v nových úvěrech, zabrala i v hypotečních úvěrech, kde do té doby byla za outsidera. Předávání informací směrem k veřejnosti, akcionářům a klientům je na české poměry excelentní.

Ziskovost firmy měla – alespoň podle zástupců banky – v následujících letech výrazně růst, samozřejmě za předpokladu, že nepřijde recese, nebo dokonce krize. Pozitivní vliv na hospodaření firmy měl (a stále má) i rozprodej rizikových úvěrů, kterých se banka šikovně zbavila.

Monetu jsem rád přibral do svého portfolia a nelitoval jsem. Pozitivní vývoj se promítl do růstu akcií, opakovaně štědrá dividenda naznačovala, že by banka mohla být kotvou leckterých portfolií.

Brzy ale začalo být zřejmé, že generálnímu řediteli nebude organický růst banky postačovat a že se bude poohlížet po akvizicích. Trhem kolovaly informace o jednáních s majitelem Komerční banky Société Générale, námluvách s Raiffeisenbank nebo zájmu o aktiva české Unicredit Bank. Na tom by nebylo nic špatného, ba naopak.

Bylo jasné, že Moneta s rozdrobenou akcionářskou strukturou nezůstane dlouho na ocet a na to jsem také sázel. Pro každou firmu z velké privatizace si postupně někdo došel, i pro ty nejhorší. A při každém takovém ovládnutí, respektive skupování akcií za účelem zisku majoritního balíku s následným ovládnutím firmy, akcie obvykle výrazně vzrostou. Tak proč by to nebyl případ i Monety.

… ošklivým káčátkem

Náhle se obraz mění. Oznámení navrhované transakce s Air Bank a Home Creditem Petra Kellnera narušilo pozitivní naladění části akcionářů. A nejedná se jenom o retail, tedy drobné akcionáře. Znepokojeni jsou i někteří portfoliomanažeři. Také šéf České spořitelny Tomáš Salomon vyjádřil nad oceněním Kellnerových aktiv údiv. Třeba tady bude platit Spurného teze, že konkurence se jen děsí chystaného spojení…

Jaroslav Šura

Absolvent Provozně ekonomické fakulty ČZU. Dlouhodobě se zabývá kapitálovými trhy, na podobné téma zpracovává dizertační práci. Je držitelem burzovní makléřské licence. Podílník v několika firmách.

Problematika transakce má dvě roviny, nevýhodnost ocenění pro akcionáře banky a reputační riziko:

• Navrhované parametry transakce

Moneta koupí AirBank a československé aktivity Home Credit (HCCZ) od Home Credit Group za 19,75 miliardy korun. Platba bude ve formě 165,6 milionu kusů akcií Monety po novém úpisu po 78,5 koruny za akcii (cca 13 miliard korun) + doplatek v hotovosti ve výši 6,75 miliardy korun. Home Credit Group by tak získal 24,48 procenta Monety + zmíněnou hotovost.

Podrobnější popis transakce je na stránkách Monety. Některé slajdy mi připadají až manipulativní a u jednoho jsem si vzpomněl na rčení nikdo vám nemůže dát tolik, kolik já vám můžu slíbit…

Už na první pohled je zřejmá zjevná nevyváženost měněných aktiv. O tom už dost napsali analytici, namátkou Miroslav Frayer z KB, takže se netřeba příliš rozepisovat. Zmíním aspoň poměrový ukazatel P/BV (cena/účetní hodnota). U AirBank je 2,2 a u Monety pouhých cca 1,6. A to se AirBank dosti vylepšily poslední kvartální výsledky (při prodejích firmy obvyklý jev). Home Credit je zase Monetou kupován na vrcholu konjuktury, kdy je nejnižší nezaměstnanost, pak tu je vylepšování zisku u AirBank o jednorázové položky a mohl bych pokračovat. Nemluvě o drahém propojení softwarových platforem všech zúčastněných. Je samozřejmé, že když někdo bude chtít koupit jakákoli aktiva od nejbohatšího člověka v Česku, bude muset hodně solit.

• Reputace

Na burzovním trhu má Petr Kellner značně pošramocenou reputaci. Nebudu šťourat do jeho obchodů, to mi nepřísluší. Stačí, když zmíním ten poslední, který učinil na pražské burze s akciemi české Telefóniky a který tak trochu souvisí i s chystaným dealem kolem Monety.

Někteří akcionáři, a opět se nejedná pouze o retail, si až příliš živě pamatují, kolik na akciích Telefóniky CZ prodělali. Dalo by se říci, že to byl jejich problém a jak to souvisí se zmiňovanou transakcí. No, velmi stručně. Kellener koupil akcie majoritního podílu české Telefóniky od španělské Telefóniky za násobky toho, kolik pak stály akcie při stahování z burzy. Drobní akcionáři prodělali spousty peněz, rovněž některé fondy, které musely akcie prodávat kvůli nachystanému dělení firmy na O2 a CETIN.

Dobře si pamatuji, jak byli investoři vyplašení. Korunu tomu nasadili Kellnerovci zamýšlenou „finanční asistencí“ (zadlužení firmy) přes 20 miliard korun. Nastal hromadný úprk z akcií Telefóniky. A někdo levně nakupoval…

Obava z propadu ceny akcií Monety tak musí zákonitě přijít. Stačí, aby Kellnerův Home Credit Group přikoupil k nabytým zhruba pětadvaceti procentům dalších pět, udělal by se povinný odkup, řeklo by se, že žádné dividendy nebudou, jelikož firma se chystá na další akvizice, a nastane fičák. Nebo se vymyslí jiná vypečenost. A i kdyby žádná nepřišla, vědomí, že máte Petra Kellnera v zádech, nemusí dělat některým investorům dobře.

Nejistá sezóna

Investice do akcií patří v každé době k rizikovějším a dnes zvláště. Vývoj na kapitálových trzích bude i nadále velmi volatilní, akcie bank zejména. Přesto byly akcie Monety až do zveřejnění navrhovaného dealu s Kellnerem něco jako lepší dluhopis s vysokým kuponem, kdy se jistina, tedy cena akcie, měnila o plus minus několik procent, obvykle v rozmezí 75 až 85 korun. Cena byla velmi stabilní, a to i když se propadaly akcie západoevropských bank.

S Kellnerovým zájmem o Monetu přichází změna a na investorech je vidět nejistota. Výrazné naředění akcií novou emisí (výměnou za zřejmě předražená aktiva), i přes vyvedení necelých sedmi miliard korun, by současnou tržní hodnotu banky posunulo z ocenění cca 37 miliard na víc než 50 miliard korun. Naskýtá se otázka, zda trh bude daleko vyšší tržní ocenění Monety akceptovat. Tím nechci odrazovat od investice do Monety, jen nemám rád nejistotu. A nebýt Spurného ve vedení, už jsem asi na odchodu. Při skrečování dealu bych očekával návrat akcií nejméně k 80 korunám.

Akcie Monety tedy považuji v současné době za rizikovější, s případnými nákupy počkám až do vyjasnění transakce s Kellnerem. Za mě tak zatím platí „držet“. V případě schválení transakce s Kellnerem v aktuální navržené podobě si změním doporučení na „prodat“.

P. S.: v akvírovaných společnostech bylo dokončeno due diligence a Tomáš Spurný se pokusí s Jiřím Šmejcem (který má na Kellnerovic straně deal na starosti) vylepšit podmínky transakce, ale obávám se, že buď nepochodí, nebo změny budou ryze kosmetické.

Banku na úvodní snímek v Ostravě fotil Mino Surkala / Shutterstock.com