Finanční renta je sexy. Ale neplatit daně je lepší

Většina lidí preferuje investice, které generují pravidelný výnos. Je to přirozený psychologický efekt. Každý má rád, když mu na účet chodí pravidelný příjem. Proto také zaměstnání s pravidelně vyplácenou mzdou považujeme za stabilnější a bezpečnější než podnikání, kde zpravidla několik let trvá, než začnete vydělávat, a pak někdy máte dobrý rok, jindy horší.

Nájem, úrok, dividendy…

U investic je to obdobné, největší oblibě se těší nemovitosti. „Koupím byt a budu ho pronajímat.“ To je první, co napadne každého, kdo má volné miliony. Proč? Protože mi to bude přinášet pravidelný příjem z pronájmu, a navíc i cena bytu dlouhodobě poroste. Úvaha je správná a logická, nemovitosti každému vřele doporučuji. Jde to ovšem řešit i efektivněji, třeba podílem na rentabilnějších komerčních nemovitostech prostřednictvím speciálních nemovitostních fondů.

Další často nabízenou a poptávanou investicí bývají dluhopisy nebo jiné obdobné instrumenty, které pravidelně vyplácejí pevně nastavený úrok. Poslední roky se s emisemi dluhopisů v naší zemi roztrhl pytel. Dluhopisy by tu vesele mohl vydávat i Ferda Mravenec s broukem Pytlíkem a různí pojišťováci a zprostředkovatelé by je lidem prodávali jako Baťa cvičky. Proč? Protože slyšíme na kouzelné zaříkadlo „garantovaný úrok“ a líbí se nám, že nám chodí výnos pravidelně na účet. Vidíme ten výnos. Přes růžové brýle pak už nevidíme, že když Ferda zkrachuje nebo nás Pytlík podrazí, přijdeme o jistinu, to nám jaksi zapomněli říct a zdůraznit.

Propojeno!

V honbě za vyššími úroky investoři nakupují dluhopisy bez ohledu na varování kreditního ratingu. Například dluhopis s ratingem B má nyní hrubý výnos do splatnosti kolem šesti procent ročně. Jenže každý pátý emitent s ratingem B se během šesti let dostane do platební neschopnosti. Na to investoři zapomínají.

Pozor na high yield dluhopisy. Bomba tiká

Velmi oblíbenou investicí u zasvěcenějších investorů zase bývají dividendové akcie, tedy akcie firem, které dlouhodobě vyplácejí akcionářům část zisku formou pravidelných dividend. Ano, i já miluji dividendové akcie, například akcie společnosti Nestlé, Procter & Gamble nebo Wal-Mart. Je naprosto úchvatné, když vidíte, že nějaké firmy padesát let v řadě vyplácejí pravidelně dividendy a postupem času je neustále navyšují, jak jim dlouhodobě rostou tržby a zisky. Co víc si přát?

Toužíme po pravidelném výnosu

Všechny tyto investice mají jeden společný parametr – nesou investorům pravidelný výnos. Výnos, na který si sáhnete. Proto v nás tyto investice vzbuzují podvědomě největší důvěru. Výnos, který pravidelně vidíte na výpisu svého bankovního účtu, takže máte pocit úspěchu. Dobře jsem investoval, slepice snáší vajíčka. Výnos, který můžete vesele utratit, aniž jste měli pocit viny, že si vybíráte peníze z prasátka. Vždyť je to výnos z mojí investice, ten si můžu po zásluze užít, na investované peníze nesahám, odčerpávám pouze výnosy.

Psychologicky mají investice nesoucí pravidelný výnos vždycky přednost. Proto třeba když dáte lidem na výběr ze dvou identických fondů nebo ETF, z nichž jeden výnosy reinvestuje a druhý je vyplácí formou pravidelných dividend, naprostá většina lidí bez většího rozmýšlení zvolí dividendovou třídu.

Je výhodné inkasovat výnosy?

Jen menší část lidí se zamyslí nad tím, jestli ty dividendy momentálně potřebuje. Protože pokud jste zatím ve fázi, kdy akumulujete kapitál, třeba formou pravidelných měsíčních investic, tak je velmi pravděpodobné, že nakonec zinkasované dividendy zase pošlete zpátky do fondu. Nebylo by tedy jednodušší místo dividendové třídy rovnou zvolit kapitalizační třídu, která to dělá automaticky za vás? I z lidí, kteří si tuto otázku položí, dá nakonec dobrá polovina pod vlivem emocí přednost dividendové třídě.

Jenom hrstka lidí se dokáže oprostit od emocí a uvažovat čistě racionálně, tedy hledat nejefektivnější řešení. To zrovna nejsou investiční nástroje, které vyplácejí výnosy. Inkasovaný nájem, úroky i dividendy jsou totiž zdanitelným příjmem. V některých případech je dostáváte už zdaněné srážkovou daní, jindy je musíte sami přiznat a zdanit. Aktuálně pro všechny platí patnáctiprocentní sazba daně. Ovšem vznikající vláda chce sazbu zvednout na 19 a 24 procent. Pod heslem Snížíme daně!

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Jak čerpat rentu a neplatit daně

Pakliže tedy máte na výběr ze dvou fondů či ETF, z nichž jeden výnosy reinvestuje a druhý je vyplácí, je pochopitelně pro českého investora daňově výhodnější zvolit fond kapitalizační, tedy ten, který výnosy automaticky reinvestuje. Jestliže bych výnosy posléze stejně dál investoval, není vůbec co řešit, nad nástroji vyplácejícími výnosy na účet nemá vůbec smysl uvažovat. Ale i pokud už jsem ve fázi rentiéra, mám našetřený velký kapitál a chci z něho čerpat pravidelnou rentu, je daňově výhodnější zvolit reinvestiční nástroje a čerpání renty pak řešit pravidelným odkupováním, pokud se taková možnost nabízí.

Proč? Protože v České republice jsou podle zákona o daních z příjmu osvobozené od daně příjmy z prodeje cenných papírů, pokud od jejich nabytí uplynuly více než tři roky. (Alespoň prozatím, i to se může časem změnit.) Když tedy například tři roky nechám kapitál investovaný ve fondu a pak začnu rentu čerpat tím, že budu pravidelně prodávat podílové listy, nemusím z čerpané renty platit žádné daně. Ušetřím patnáct procent ročně. Kdybych si nechal vyplácet dividendy, v podstatě bych zbytečně dva měsíce ze své roční renty odvedl na finanční úřad.

Z psychologického hlediska je velmi náročné smířit se s tím, že odprodávám část kapitálu. „Vždyť to přece nechci, já nechci zabít slepici, chci, aby mi snášela vajíčka.“ Kdo ale říká, že při tom musíte zabít slepici? Nebudete jí ani přistřihovat křídla. Budete z fondu odprodávat jen ta vajíčka, jen to není na první pohled zřejmé. Odkupy si můžu nastavit ve stejné výši, jako jsou ony úroky, nájem či dividendy. Matematicky to vyjde nastejno. Jen to není tak sexy. Ale ušetřím tím na daních.

Tvrdá čísla

Podívejme se na to řečí konkrétních čísel. Řekněme, že mám kapitál dvacet milionů korun a budu z něj chtít čerpat rentu tři procenta ročně. To zhruba odpovídá reálným možnostem výnosů z pronájmu nemovitostí nebo průměrnému dividendovému výnosu dividendových akcií. Tři procenta z dvaceti milionů, to dělá roční příjem 600 tisíc korun, čili 50 tisíc korun měsíčně. Jenomže hrubého. Po zdanění 15% daní mi zůstane čistého pouze 510 tisíc korun, čili 42 500 korun měsíčně. 90 tisíc korun ročně odvedu na daních. To je daň za sexy řešení, které uspokojí naši touhu po „bezpečné“ rentě.

Úplně stejně bezpečnou rentu generovanou ze stejných výnosů stejných investic můžu mít i bez nutnosti platit daně, jenom musím rentu čerpat v jiné formě (např. zmíněným prodejem části kapitálu reinvestičního fondu). Nastavím si pravidelný odkup ve výši 50 tisíc korun měsíčně. Za deset let tak ušetřím 900 tisíc korun. A kdybychom započetli inflaci, tedy že hodnota investic i výnosů poroste s inflací (to přesně dlouhodobě funguje u nemovitostí i akcií), tak ušetřím za deset let určitě přes jeden milion korun.

Jan Traxler

Privátní investiční poradce a ředitel společnosti FINEZ Investment Management

Přední český expert v oblasti investování. Prosazuje férovou provizi podílem na zisku. Zastánce dlouhodobých strategií s value přístupem. Preferuje investice, které generují pravidelný výnos a jejich hodnota dlouhodobě roste, tedy zejména kvalitní nemovitosti a dividendové akcie. Všechny jeho publikace najdete na www.finez.cz.

Kontakt: jan.traxler@finez.cz

Investiční seriál na Finez.cz

Seriál Fond-show představuje vybrané investiční fondy – od nejznámějších jmen přes speciální méně známé fondy až po některé fondy kvalifikovaných investorů:

• Fond-show

Šetřete na daních jako milionáři

Z toho plyne ponaučení, že sexy řešení nemusí být vždycky nejvýhodnější. Například velmi populární mezi investory hledajícími nízkonákladové řešení jsou ETF spravované renomovanou americkou společností Vanguard. Já jim taky fandím. Ale to jsou instrumenty stavěné pro Američany, kde je jiný režim daní. Pro českého investora nedává moc smysl investovat do ETF, který vyplácí pravidelné dividendy (a ještě k tomu v dolarech) a řešit pak zamezení dvojímu zdanění. Proč, když můžu zvolit obdobné ETF v režimu evropské směrnice UCITS, které dividendy nevyplácí, ale všechno reinvestuje? Nebo fond, který navíc zajišťuje měnové riziko do korun?

• Analýza: Podílový fond, nebo ETF?

Jiný zajímavý příklad, řešil jsem teď s pár klienty investici formou prioritních akcií s pevným výnosem, který ovšem není vyplácen jako dividenda, ale promítá se do růstu ceny. Zase to není až tak sexy, ale je to efektivnější. Podobně u dluhopisů je zase z pohledu daní efektivnější zero bond, kde je výnos dán rozdílem mezi upisovací cenou a nominální hodnotou dluhopisu, než klasický kuponový dluhopis, který vyplácí úroky podléhající srážkové dani.

A proč myslíte, že si nejbohatší lidé zakládají vlastní fondy na nejrůznější investiční projekty, zejména developerské? Samozřejmě je to daňově výhodnější. Když to řešíte založením normální firmy, ta platí každý rok 19procentní daň z příjmu, a když si z toho pak chcete vzít podíl na zisku, tak platíte dalších 15 procent daň z příjmu jako fyzická osoba. Naproti tomu fond platí ze zisku pouze pětiprocentní daň a jako fyzická osoba pak při prodeji podílových listů po třech letech už žádnou daň neplatíte. Pokud spravujete velký kapitál, ušetříte miliony.