Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Martin Tománek: Pět procent za fond? Krádež za bílého dne!

Daniel Tácha
Daniel Tácha
14. 8. 2013
 10 021

„Řeknu vám to otevřeně. Když sestavuji portfolio, málokdy si vyberu český fond. Skutečně jen ve výjimečných případech sáhnu po českém fondu,“ říká Martin Tománek, specialista investičního plánování v poradenské společnosti Partners. Na starosti má sestavování portfolií nad milion korun nebo řízení pravidelných investic přesahujících 20 tisíc korun měsíčně.

Martin Tománek: Pět procent za fond? Krádež za bílého dne!

Co by měl člověk hlavně zvážit, než se pustí do výběru podílového fondu?

Než si vybere jakýkoli fond, měl by si hlavně ujasnit, v jakém poměru a do čeho bude chtít investovat. Jestli do akcií, dluhopisů nebo třeba do komodit. To je první krok. Teprve pak si může vybírat fond, protože už bude vědět, že do akcií bude investovat třeba 60 procent svého kapitálu a zbývající rozloží mezi hotovost a třeba komodity.

Na co dalšího by ještě měl člověk myslet, než uzavře smlouvu s podílovým fondem?

Doporučil bych mu, aby se v oblasti investování dovzdělal. I u nás lze koupit velice zajímavé knihy o investování. Například knihu Inteligentní investor od Benjamina Grahama. Pavel Kohout, ekonom a ředitel pro strategii naší firmy, napsal zajímavou knížku, která nese název Investiční strategie pro třetí tisíciletí. Jestli na to nemá čas nebo to dělat nechce, měl by si najít solidního investičního poradce.

Zeptám se jinak. Jak by si měl člověk srovnat svoje vlastní peníze, udělat si v nich pořádek, než se vůbec pustí do investování prostřednictvím podílových fondů?

Pro investování by měl každý počítat s volnými penězi. S penězi, které bude mít kdykoli k dispozici a nikde mu nebudou chybět. Také by si měl nechat nějakou finanční rezervu kdykoli k použití. Přičemž rezerva není ani dům za Prahou, ani pole na Moravě. Rezerva jsou finance, které mohu kdykoli použít, ale nepotřebuji je k životu. A když se ptáte na ty nejzákladnější věci, tak vůbec tu první otázku, kterou bych si měl jako budoucí investor pokládat, je proč a s jakým cílem chci investovat.

Investičním cílem může být třeba renta, jestliže se chci zabezpečit na důchod. Anebo něco zcela jiného. Ale jedině z odpovědi na otázku, proč a za jakým účelem investuji, si můžu odpovědně stanovit investiční horizont. Tohle lidé velmi často podceňují, i když je to nejdůležitější, protože od toho by se měly odvíjet jejich další kroky. Výběr investičního nástroje, třeba fondu, když už se o nich bavíme.

Neméně důležité je i to, aby si investor přiznal, jak je na tom s finanční gramotností, jak rozumí fungování kapitálových trhů. Jestliže dosud jen „sušil“ peníze na účtu, tak asi nebude ten typ, který by šel na burzu a tam začal aktivně spekulovat na vývoj cen akcií. Pro takového člověka jsou vhodné spíš ty fondy.

Mám cíl, mám horizont, mám peníze, chci fond. Co dál?

Musíte si uvědomit rizika. Často vidíme, že někteří klienti mají investiční portfolio, ale nemají nijak pokrytá rizika nebo nemyslí na možné scénáře do budoucna. Když se pak něco stane, první, co udělají, je, že začnou vytahovat peníze ze svých investic. Což jim obvykle přinese jen ztrátu, protože i trpělivost je základem úspěšného investování. Lidé by tedy měli myslet na to, že mohou přijít o práci nebo budou chtít vyslat děti do zahraničí. Všechny tyto okolnosti mohou ovlivnit jejich investiční strategii.

Jakou roli podle vás mohou v portfoliu sehrávat podílové fondy nebo burzovně obchodované fondy?

Obrovskou. I když, abych byl upřímný, zaměřujeme se hlavně na podílové fondy, ETF [burzovně obchodované fondy, pozn. red.] bereme pouze jako doplněk portfolia.

Proč upozaďujete ETF?

Důvodů je několik. Za každý nákup ETF zaplatíte brokerovi – mluvíme-li o českých brokerech – poplatek kolem 15 nebo 20 dolarů, záleží na objemu investice. Když si to přepočtete na koruny a nakupujete-li častěji, není to zanedbatelná suma. Nákup ETF se vám tedy výrazně prodraží na poplatcích při investování malých částek a v častých intervalech.

O tom, že výše poplatků českých brokerů je někdy až nemravná, píšeme neustále… Vysvětlete mi to však s těmi ETF. Jsou levnější než fondy, nebo nejsou?

Jsou levnější, ale klient, který chce investovat třeba pět tisíc měsíčně, by měl raději volit podílový fond. Protože nejde pouze o poplatky. ETF akcie nejsou nikdy v koruně. Jsou v euru, dolaru, takže se k nim pokaždé váže měnové riziko, proti kterému se však můžete, jdete-li do fondu, docela snadno a levně zajistit. Což u ETF akcií tak snadno a levně neuděláte.

Možná bychom měli rozlišit, jestli se bavíme o českých podílových fondech, nebo o zahraničních fondech. Jaká je podle vás aktuální nabídka českých podílových fondů?

Řeknu vám to zcela otevřeně. Když sestavuji portfolio, málokdy si vyberu český fond. Skutečně jen ve výjimečných případech sáhnu po českém fondu.

Proč?

České fondy jsou výrazně dražší než fondy zahraniční. Hlavní hráči si běžně účtují dost vysoké manažerské poplatky. A já prostě nevidím racionální důvod, proč bych jim měl za správu například akciového fondu platit manažerský poplatek dvě nebo dvě a půl procenta ročně.

Plus vstupní poplatek a další náklady… To jste vůči českým fondům docela kritický.

Vysoké poplatky podle mého názoru neprospívají investorům ani samotným fondům. A to zvlášť za situace, kdy každý fond musí od roku 2012 v dokumentu Klíčové informace pro investory zveřejňovat takzvané ongoing charges. To není nic jiného než přiznání výše poplatků hrazených z majetku fondu v průběhu roku. Manažerský poplatek, úplaty depozitáři, administrativní náklady a další poplatky… Tím chci říct, že každý přesně vidí, kolik jeho fond stojí. Může si to tedy v pohodě srovnat s fondy v zahraničí.

Jaké jsou náklady na takový průměrný český fond?

Zůstaneme-li u akciových fondů, fondů s nejvyšším potenciálním výnosem, tak ty ongoing charges se pohybují od dvou až dvou a půl procenta výše. A bohužel nejsou výjimkou i fondy, u nichž roční náklady šplhají i ke čtyřem procentům. A viděl jsem i fond, který si říkal o pět procent. Což je krádež za bílého dne.

Kolik stojí zahraniční fondy?

Ty vyjdou, alespoň ty, co používám já, tak na 1,4 až 1,9 procenta.

Vypadá to, že poplatky jsou pro vás jedním z hlavních kritérií při výběru fondů.

Ano. Stojím si za tím, že investor dostane z podílového fondu hlavně to, za co nezaplatí.

Mohl byste být konkrétnější?

Fondů, které v určitý moment zazáří, přinesou ohromný zisk, je mnoho. Avšak to se obvykle promítne do poplatků. Mnoha fondům se občas podaří skutečně velmi pěkně zhodnotit prostředky podílníků. Jenže vy se na to musíte koukat z pohledu dlouhodobého investičního horizontu. Teprve pak zjistíte, že ty drahé a třeba i aktuálně veleúspěšné fondy v delším časovém horizontu přinesou nižší výnosy než ty, které jsou levnější.

Bavíme se o výnosech? Jak jsou na tom české a zahraniční fondy?

Velká většina českých fondů nijak nezáří. Až na pár výjimek nedosahují z pohledu výkonnosti úrovně zahraničních fondů.

Má tedy vůbec smysl bavit se o fondech v České republice? Vydělají alespoň něco?

Smysl to má, protože jsou stále lepší alternativou než držet peníze na běžném účtu. A to říkám i s ohledem na to, že mnoho lidí se spálilo v momentě, kdy vypukla finanční krize, která jim sebrala podstatnou část investovaných peněz.

Jestli to ovšem není také chyba těch lidí.

Jistěže je. Ti, kteří během krize v panice prodávali podílové listy, samozřejmě prodělali. Kdyby si je nechali, hovořili by o hezkém zhodnocení, které by jim fondy třeba na akciích přinesly. Máme tedy další zásadu: Když investujete do fondu, musíte počítat i s vývojem na trhu. Není jen výkonnost fondu, ale i načasování investice. A právě v tom načasování jsou investoři obecně velmi špatní.

Mohl byste to rozvést?

Jeden moudrý člověk kdysi řekl, že časování trhu už nelze zdokonalit. Ono totiž většinou nefunguje a v mnoha případech je kontraproduktivní. Třeba takový Warren Buffett to vyjádřil skvěle, když poznamenal, že akciový trh funguje jako jedno velké distribuční centrum, které přesouvá peníze od velmi aktivních investorů k investorům trpělivým. Investorům bych proto doporučil, aby se nesnažili časovat trh, aby byli disciplinovaní a také aby ignorovali všechny ty předpovědi vývoje trhů. Většinou jsou k ničemu.

Jak moc by se člověk měl rozhodovat podle výkonnosti fondu při jeho výběru?

Někteří si myslí, že historická výkonnost za posledních pět let je tím hlavním kritériem. Není to pravda. Citoval bych z knihy Winning the Loser's Game od Charlese Ellise, který v ní píše, že velký omyl investorů spočívá v jejich přesvědčení, že minulá výkonnost investice je pouze začátkem něčeho většího. To také není pravda. Znovu se vrátím i k nákladům na provoz fondu. Jsou důležité, o čemž svědčí třeba i docela běžná debata o jejich výši v USA nebo Velké Británii. Tam řeší poplatky fondů. Avšak u nás je stále ticho po pěšině.

Podle čeho tedy vybíráte fond?

Nejdříve se podívám na výši poplatků a pak hledím na výkonnost fondu, kterou však vždy porovnávám s vývojem trhu a výkonností stejně zaměřených fondů. Rovněž si všímám investiční strategie, rizikovosti, volatility fondu, osoby portfolio manažera a podobně.

Jaký je váš názor na chování českého obyvatelstva ve vztahu k investování? Třeba s ohledem na zkušenosti, jež máte s klienty vaší firmy?

Když budu mluvit diplomaticky, řeknu, že český investor, nebo spíše střadatel je konzervativní. Když to řeknu naplno, myslím si, že investiční kultura v České republice prakticky neexistuje. To vidíme dnes a denně u klientů a jejich výběru pro ně docela nevhodných investičních nástrojů.

Například?

Například investiční životní pojištění. Někteří je berou jako takové lepší spoření. Je to však primárně pojistný produkt, spoření je to drahé. Pak máte různé takzvaně zajištěné a garantované fondy, jejichž výnos je až moc často srovnatelný s výnosem na spořicích účtech. To prostě vůbec nedává smysl. Český investor si raději koupí Kalouskovy dluhopisy, kde získá v uvozovkách garantovaný výnos 2,5 procenta po zdanění, to mluvím o těch pětiletých reinvestičních, ale ani ho nenapadne, že by místo toho mohl investovat do nějakého akciového podílového fondu, kde pravděpodobně vydělá podstatně víc. To je to neštěstí. Těžko mu vysvětlujete, že v dlouhodobém horizontu lze u akcií očekávat roční výnos v rozmezí osmi až deseti procent. A to i s krizemi, které přicházejí a odcházejí.

Není pak zbytečné bavit se o fondech? Neměla by ta diskuze o investování začít někde jinde a jinak?

Faktem je, že si s kolegou velmi často děláme legraci z toho, že u fondů řešíme každou desetinu procenta na poplatcích, zatímco mnozí lidé ztrácejí celá procenta na poplatcích a výnosech u všech možných spořicích účtů nebo garantovaných fondů. Zatímco my se snažíme, oni budou neustále sedat na lep prodejcům těch nesmyslných produktů, které jim nic nepřinesou, jen vezmou. V praxi vídáme i takové klienty, kteří neustále loví ty nejvyšší úroky u spořicích účtů, neúnavně mění banky, přičemž ten jejich výnos nikdy žádný zázrak nebude, protože prostě ani být nemůže. Nehledě na to, jak je taková aktivita postavena na hlavu.

To nezní příliš optimisticky…

Nezní, ale zdaleka to není to nejhorší. Vidíme klienty, kteří, když mají třeba těch sto tisíc korun, tak stejně místo toho, aby je investovali třeba do toho podílového fondu, dají je do životního pojištění, protože si myslí, jak jen je to bezpečné. Kdyby si však spočítali všechny poplatky, věděli by, že po vložení svých peněz je ani nevlastní, že podléhají přísnějšímu daňovému režimu než u investic, když ten daňový test dodržíte, a prostě by museli přijít na to, že dělají chybu. Avšak bohužel jen někteří na to přijdou. Ale je třeba také říci, že úroveň tuzemské investiční kultury odpovídá i tomu, kolik si u nás mohou lidé dovolit investovat.

Jak přistupovat k fondu, když nemám moc peněz?

Když máte málo peněz, měl byste investovat nejlépe do nějakého globálně diverzifikovaného fondu. Anebo můžete ještě zvolit takzvaný fond fondů. To znamená fond, který investuje do dalších fondů. Jsou i na našem trhu. Třeba Pioneer nabízí Rentier Invest, který rozhodně nepovažuji za špatný. Společnost AXA má Generaci X, Conseq má Horizont Invest.

V čem jsou výhody a nevýhody těchto fondů?

Když máte pětistovku měsíčně a nemáte křišťálovou kouli, v níž byste viděl, co ponese aktuálně zrovna nejvíce, tak investujete do fondu fondů, který vám umožní i za tu pětistovku dosáhnout rozumné diverzifikace.

Ale to mohu jít rovnou přímo do fondu...

To můžete, ale fond fondů bude patrně méně rizikový, protože zatímco jediný podílový fond bude mít v portfoliu typicky 60 až 70 různých titulů, ve fondu fondů dostanete za tu svou pětistovku třeba pět fondů najednou. Budete mít podíl na mnoha více akciových titulech. Tyto fondy se nazývají také fondy životního cyklu, což značí, že ke konci vašeho investičního horizontu přesouvají finanční prostředky z rizikovějších do konzervativnějších investic. Využívají stejnou investiční strategii jako fondy důchodového spoření čili druhého pilíře. V tomhle ohledu ještě řeknu, že fondy životního cyklu jsou nesrovnatelně lepší variantou než jakékoli životní pojištění.

Co je podle vás lepší? Tyto fondy, nebo druhý pilíř?

To záleží na tom, jaký máte cíl. Jestliže jím je zabezpečení na důchod, druhý pilíř má nespornou výhodu v tom, že vaše náklady na provoz penzijní společnosti jsou ze zákona velmi nízké. Nižší než u fondů. A náklady jsou to, co ovlivňuje zhodnocení vašich peněz. Na druhou stranu je otázkou likvidita. Ve druhém pilíři si na své peníze sáhnete až v důchodu (což je ovšem účelem tohoto spoření), kdežto u fondů si je můžete kdykoli vybrat. A v jejich případě také nepanují politická rizika.

Působíte v poradenské firmě, jaký je proto váš názor na to, že se u nás za finanční poradenství neplatí? Že jsou vaše služby hrazeny z marží produktů, které klientům doporučíte?

V téhle branži jsem už několik let, takže jsem skutečně viděl desítky a stovky velmi nekvalitně složených portfolií od nesolidních firem, které škodí celému tuzemskému trhu. Přičemž to nikterak nevypadá, že by se s nimi Česká národní banka byla schopna jakkoli vypořádat… Mnoho poradců a zprostředkovatelů tak klientům doporučuje hlavně ty produkty, na nichž mají nejvyšší marži. Klienti například investují tisícikoruny do investičního životního pojištění jen z toho důvodu, že na tom mají velmi vysoký zisk jejich poradci. O tom, že by udělali lépe, kdyby uzavřeli pojistku za pětistovku a zbytek investovali třeba do fondů, o tom jim samozřejmě jejich poradci neřeknou. Navíc většina firem na trhu může jen zprostředkovávat prodej fondu, nikoliv radit s investováním. To mohou jen ty firmy, které mají potřebnou certifikaci k poskytování služby investičního poradenství. Z těch velkých hráčů na trhu to máme jen my, v Partners.

Dovedete si představit, že by vaše firma změnila politiku a nechala si za své poradenské služby platit přímo?

To je skvělá otázka, na kterou je ovšem velmi těžká odpověď. Obávám se, že by to klienti neakceptovali, český trh na to není připraven. Na druhou stranu není nutné šmahem odsoudit celý provizní systém, který funguje i v jiných zemích. Je ale nutné, aby klient od poradce vždycky vyžadoval informace o tom, z čeho je on v jeho případě placen. Jaká je poradcova provize z produktů, které mu doporučuje. Jen tak může donutit poradce, aby hledal kompromis mezi svým a jeho zájmem. Kompromis najdete vždy, ale je otázka, jak vysoké procento poradců jej skutečně hledá. Jak jsem už řekl, je to věc morálky.

Text je zkrácenou verzí rozhovoru, který vyšel v magazínu Make money


Martin Tománek (27) se věnuje poskytování exkluzivních služeb a nadstandardních produktů, sestavování portfolií pro bonitní klientelu a školení v oblasti investic. Z pozice finančního poradce Partners, kterým se stal v roce 2007, přešel v roce 2009 na post specialisty investičního plánování. Vystudoval politologii na Univerzitě Hradec Králové. Během studií se zaměřoval na politickou ekonomii a mezinárodní obchod. V současné době na Katedře politologie Univerzity Hradec Králové vyučuje mezinárodní politickou ekonomii. Aktivně se věnuje školení poradců a pořádá semináře zaměřené na investice a vývoj světové ekonomiky. 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Daniel Tácha

Daniel Tácha

Daniel Tácha je novinář, copywriter a příležitostný spisovatel. Psal pro Lidové noviny, Týden, Český rozhlas, Czech Business Weekly a další. Založil společnost Copywrite Company a vede web s drzým jménem... Více

Související témata

akciediverzifikacedluhopisydůchodové spořeníetffinanční poradenstvífondy životního cykluinvesticeinvestiční horizontinvestiční poradenstvíinvestiční strategieinvestiční životní pojištěníklíčové informace pro investorykomodityměnové rizikoongoing chargespartners financial servicespodílové fondypoplatkyportfoliospořenívýkonnost fondu
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo