Prodloužení časového testu: Zpomalí, nebo nakopne pražskou burzu?

Ještě před demisí premiéra Petra Nečase vláda stihla schválit nové návrhy daňových zákonů. Mezi novinkami, které – pokud projdou rozloženým zákonodárným sborem a autogramiádou u prezidenta – by mohly platit už od příštího roku, jsou změny časového testu. Důvodem může být potřeba přisypat něco do státní kasy, ale třeba také přetlačit některé z drobných investorů do náruče penzijních společností.

O změnách lhůty, po kterou je potřeba držet cenné papíry, aby pak při jejich prodeji investor nemusel platit daň z příjmů, se mluvilo už hodně dlouho. Ba mluvilo se i o úplném zrušení časového testu. Nyní ale máme po letech náznaků a vypouštění pozorovacích balonů konečně konkrétní návrh zákona.

Novela by měla fyzickým osobám nepodnikatelům změnit šestiměsíční test na tříletý (v návrhu bylo původně dokonce pět let). Je to sice negativní signál, ale recipročně se mění daň fyzických osob z dividend. A při pořízení akcií před datem, ke kterému novela začne být účinná, bude i nadále platit časový test v délce šesti měsíců. Pro investory to může mít paradoxně o efekt, protože při zaměření na současný šestiměsíční časový test mohla často nastat situace, kdy ještě pět měsíců po nabytí akcií mohl být investor v nemalém zisku, ale po měsíčním čekání na vypršení lhůty testu a ušetřil patnáctiprocentní srážkovou daň, nakonec nejenže neměl co osvobozovat, ale utrpěl i nemalou ztrátu. S tříletým časovým testem tohle odpadá, naprostá většina investorů a spekulantů nebude čekat na uplynutí testu a bude aktivněji obchodovat.

Jak se dani legálně vyhnout a Kalouskovi nedat nic

Investoři budou hledat jiné možnosti, jak se vyhnout při tak dlouhém časovém testu daním. Nebude trvat dlouho a uvědomí si, že pohodová cesta je nákup akcií před rozhodným dnem (s právem na dividendu) a prodej akcií po rozhodném dni (bez nároku na dividendu), a tedy s realizací ztráty, která ovšem investora nic – kromě poplatků – nestojí. Ztrátu pak započte proti případnému zisku (ve stejném zdaňovacím období). Je tedy možné započítat například ztrátu z prodeje akcií ČEZ proti zisku z prodeje akcií Komerční banky. Tedy: proti čistému zdanitelnému příjmu z prodeje cenných papírů může investor uplatnit čistou ztrátu z jiného obchodu s akciemi, ovšem i zde musí být splněna podmínka nově tříletého časového testu. Ztráta z prodeje cenných papírů realizovaná déle než tři roky od data jejich pořízení bude samozřejmě daňově neúčinná. Také ji nelze započítat např. proti vyplacené dividendě nebo bankovním úrokům.

Kouzlo této transakce (nákup před rozhodným dnem a prodej po něm) spočívá v dividendách: ty by totiž měly být nově osvobozeny od patnáctiprocentního zdanění. Samozřejmě je třeba započítat poplatky, které při nízkém zisku (zejména u českých akcií – vyšší poplatky a větší spread) mohou transakci „zneefektivnit“. I přes výš uvedené se lze domnívat, že změna časového testu už tak mizernou likviditu trhu příliš neovlivní.

Jaroslav Šura: Co burzu opravdu brzdí

Negativní vliv na obchodování s akciemi má ale nový obchodní systém. V něm se totiž neobchoduje jako v systému SPAD s loty, ale nabídku a poptávku může tvořit jakýkoli investor, byť s jedinou akcií. V praxi to vypadá tak, že i když nabídnu akcie (větší množství) za nejvýhodnější cenu z hloubky trhu, tedy jsem první na řadě–, stejně je často nemám šanci prodat. Jen mě „oďobávají drobasové“. Takže třeba z 5000 akcií prodám jen 1143 kusů. Alternativa nasypat akcie rovnou do poptávky je drahá, platí se spread – navíc první na bidu stejně obvykle stojí malý investor s poptávkou třeba desíti kusů. Tedy sám sobě musím srazit cenu, abych prodal, a na poplatcích zaplatím víc (většímu investorovi i několikanásobně). Není divu, že se likvidita během dne velmi snížila. Aukce to nezachrání.