Kam investovat, když se hroutí měny?

Má cenu investovat do dolaru nebo do cenných papírů denominovaných v dolaru? Vždyť přece každý ví, že americké veřejné finance jsou napjaté, navíc vedle schodku veřejných financí trvá mohutný schodek obchodní bilance. Má cenu euro? Je přece všeobecně známo, že eurozóna je chaos, nejméně tři členské státy jsou ve stavu faktické platební neschopnosti a celá konstrukce drží jen silou vůle Angely Merkelové. A co třeba čínský jüan? Určitě jste zaznamenali znepokojující zprávy o nemovitostní bublině, která je poháněna bublinou bankovních úvěrů, z nichž nepochybně velké procento se ukáže být špatnými. Ach, ten dnešní svět… Nechme stranou problémy jednotlivých zmíněných ekonomik. Věnujme pozornost měnám a jejich fungování.

Průšvihy států mají na jejich měnu pramalý vliv

Laik má tendenci vnímat měnu jako svého druhu akcii určitého státu nebo ekonomiky. Rostou zisky, akcie jdou nahoru – rostou příjmy státního rozpočtu, roste přebytek obchodní bilance – roste i národní měna. (Nadnárodní, v případě eura.) Když jsou veřejné finance napjaté, měna by měla klesat jako akcie Fannie Mae, Lehman Brothers, Enronu... Takže není divu, když člověk najde na internetových diskusních fórech názory jako „dolar půjde do háje, za pár let bude za pár korun či eurocentů“. Anebo „jestli se EU nespojí za účelem záchrany eura, společná měna může jít zakrátko úplně ke dnu“.

Aniž bych chtěl bagatelizovat americký federální dluh nebo problémy okrajových států eurozóny, tvrdím toto: ať budou USA v jakékoli rozpočtové krizi, i kdyby se Řecko, Irsko a Portugalsko oddělilo od eurozóny, na dolar nebo na euro bude mít toto všechno jen okrajový vliv.

Možná vám to přijde jako příliš odvážné tvrzení. Ale věnujme se procesu, jak na mezinárodních finančních trzích vznikají měnové kurzy.

Kurz měny je daný tím, co za ni lze koupit

Neexistuje žádný univerzálně přijímaný model ve smyslu geniální rovnice, do které byste dosadili makroekonomické ukazatele a výsledkem by byl „správný“ kurz měny. Kurz jakékoli měny s volně plovoucím kurzem (což je dolar, euro, koruna, ale nikoli jüan) je dán nabídkou a poptávkou. Ta může být spekulativní – ostatně každý den probíhají měnové spekulativní obchody v řádech tisíc miliard dolarů. Každá spekulace je ale založena na nějaké úvaze, která vychází z čísel o reálné ekonomice.

To jednoduše znamená, že o kurzu měny rozhoduje, co lze za ni koupit. Máte-li v peněžence třeba sto euro, můžete si na území členských států něco koupit. Spotřební zboží, služby různého druhu, případně investice: cenné papíry, nemovitosti atd. (Inu, za sto euro asi mnoho investic nepořídíte, ale jistě chápete, že jde o příklad.)

Tedy – dokud budou Německo a Nizozemí tvořit světovou exportní velmoc v průmyslovém zboží, dokud bude svět prahnout po francouzských vínech, dokud Francie, Itálie, Rakousko a Španělsko budou turistickými velmocemi, dotud bude euro mít slušnou hodnotu.

Dokud žije Coca-Cola, dolar vydrží

„Krach eura“ by mohl nastat buď důsledkem totálního zhroucení evropské ekonomiky (což je extrémně nepravděpodobné), anebo jako následek hyperinflační politiky Evropské centrální banky (což je rovněž krajně nepravděpodobné.) Euro by ve zdraví přežilo i oddělení Řecka, Irska nebo Portugalska – a patrně by pak bylo ještě zdravější, i když je otázka, co by se stalo s německými a francouzskými bankami, které drží dluhopisy problémových států.

Obdobně je tomu s dolarem. Dokud Amerika bude mít společnosti jako Apple, Google, Berkshire Hathaway, Southwest Airlines, Procter & Gamble, Coca-Cola, Amazon.com, FedEx, Microsoft a McDonald‘s (sestupně podle posledního žebříčku nejobdivovanějších společností), není třeba se bát totálního znehodnocení dolaru. Dokud USA mají světu co nabídnout, dolar nespadne totálně k zemi.

Tím samozřejmě není řečeno „kupujte dolar, kupujte euro, všechny problémy jsou v zásadě bagatelní“! Kdepak, problémy státních i soukromých dluhů na obou stranách Atlantiku jsou nepříjemně skutečné. Ale k pádu kurzů eura či dolaru nepovedou. Není to totiž euro, co je v krizi – v krizi jsou některé státy, které euro používají. Problémy nemá ani dolar, nýbrž americký federální rozpočet.

Toto rozlišení mnoha laikům chybí, pročež vznikají myšlenkové zkraty jako „eurozóna je v krizi – euro je v krizi – vše je ztraceno, celá Evropa se položí, euro půjde do kytek, akcie také“. Kdepak, během roku 2010 i letos jsme byli svědky toho, jak reálná ekonomika i akciové trhy některých evropských zemí mohou vzkvétat, zatímco jiné evropské země se propadají do krize. Analogicky, americký federální dluh je sice velká nepříjemnost, ale zajímá to firmy jako Apple, Google nebo podobné?

Sečteno a podtrženo: hodnota měn je dána tím, co je možno si za ně koupit. Zboží, služby, investice. Apple MacBook Air nebo akcie Apple Computer. Letenku do Paříže a romantickou večeři pod Eiffelovkou. Dokud bude za dolar či euro možné koupit lákavé věci, do té doby budou mít hodnotu. Krize nekrize.