Boj o vítr

Starosta malé vesničky Záblatí na Vysočině Ondřej Sysel má problémy – neví, kde sehnat 5,5 milionu korun, které chybějí v obecní pokladně. Jak tahle díra v rozpočtu vznikla?

Bývalé vedení kraje kdysi podpořilo výstavbu dvou větrníků o celkovém výkonu 4 MW. Jenže pak přišly krajské volby v roce 2008 a po nich politici z ČSSD. Ti se okamžitě zařekli, že jakoukoliv další výstavbu větrných elektráren v kraji zablokují. Jenže tím to nekončí. Obstrukcí se od krajských politiků dočkaly i již v rámci územního rozhodnutí i stavebního řízení odsouhlasené projekty.

Právě proto stojí i stamilionový projekt větrné elektrárny u Záblatí. A to i přesto, že současné vedení nemá zákonné páky, jak zbudování větrné elektrárny zabránit. Tedy alespoň ne přímo. České politické hlavičky si totiž vždy něco vymyslí. "Aby se elektrárna mohla připojit do sítě, musejí z ní přece vést „dráty“, ne? A neříkejte mi, že ty dráty nemají podle plánu vést pod nějakou naší silnicí!" napadlo kohosi. A bylo to! Silnice patřící kraji se v plánu opravdu našla. A kraj řekl: "Nepodkopeš!" 

Elektrárna tak sice může vyrůst, vyrobený proud se ale do sítě nedostane... Tak to v Čechách zkrátka chodí, investoři!

Podpora obnovitelných zdrojů? Ano i ne

Tenhle příběh krásně dokumentuje naprostou nesystematičnost podpory obnovitelných zdrojů energie (OZE) v Česku. „Panuje tu situace, kdy se investoři snaží, v konsenzu s energetickou koncepcí státu a platnou legislativou, plánovat a realizovat projekty, a jejich snaha je systematicky bořena vytvářením různých bariér, paradoxně se opírajících o zákony, které by vlastně měly ochranu životního prostředí, a tedy využívání OZE podporovat,“ shrnuje situaci Karel Marek z firmy Niko (exkluzivní dealer větrných elektráren Vestas v ČR). A jiný příklad z praxe: „V Evropě trvá povolení větrného parku dva roky, nám to trvalo u jednoho většího projektu pět let,“ stěžuje si Jiří Přikryl ze společnosti Ventureal.

Právě Vysočina je vytvářením bariér pověstná – a dřívější kladná stanoviska kraje se tu obhajují tím, že před několika lety nebylo ještě jasné, jaký „boom“ budou větrníky dnes zažívat. Tento argument ale zjevně neobstojí: Česko má potenciál pro výstavbu větrných elektráren asi o výkonu 2 750 MW, do konce loňského roku se ale realizovalo pouze 191 MW, loni přibylo 40 MW a letos se do sítě připojí maximálně stejně tolik. Jen pro srovnání: ve fotovoltaice se počítá v letošním roce s navýšením výkonu o zhruba 1 000 MW. To je opravdový boom.

Ve větrné energii v blízké budoucnosti žádný prudký růst ve skutečnosti očekávat rozhodně nemůžeme. „Vzhledem k opětovnému snížení výkupní ceny elektřiny z větru, dnes na 85 eur/MWh, lze obtížně očekávat boom ve větrných elektrárnách, pokud v Německu mají 92 a v Rakousku 97 eur/MWh – to vše při výrazně levnější přípravě projektu a často i levnější stavbě,“ doplňuje Přikryl.

Turbíny se netočí

Pšenka příliš nekvete ani dalším obnovitelným zdrojům energie. Například malé vodní elektrárny tvrdě zasáhla novela stavebního zákona, který nařizuje, aby byl projekt elektrárny už dopředu zahrnutý do územního plánu. Případný investor musí na své vlastní náklady zajistit jeho změnu. To je časově zdlouhavé (až 2 roky) a náročné na prosazení, neboť iniciativa je na vlastním investorovi.

„V loňském, a ani letošním roce nedokázala státní správa koordinovat požadavky jednotlivých ministerstev tak, aby byly v souladu s jejím závazkem vůči EU a zároveň zákonem o podpoře obnovitelných zdrojů,“ myslí si předseda Asociace hydroenergetiků Zdeněk Nováček. Za pravdu mu dávají statistiky: za posledních sedm let bylo do provozu uvedeno pouze 11 (!) malých vodních elektráren.

Mnout ruce si tak až donedávna mohli pouze investoři do fotovoltaiky, i těm ale zlaté časy pomalu končí. Sněmovna v polovině března rozhodla, že od příštího roku dostanou výrazně menší podporu (podrobnosti zde), a navíc jim distributoři elektřiny kvůli příliš mnoha žádostem o připojení odmítají v současnosti vydávat „kladná stanoviska“ k novým projektům.

Chceme je?

Ale zpět k větrníkům. Upřímně – nejsem zrovna jejich fanoušek a vůbec je na českých kopcích nevidím rád, ale protestuji proti tomu, aby si česká státní správa dělala z podnikatelů (ano, z těch, kteří vytvářejí tolik žádaná pracovní místa a platí daně) dobrý den. Není prostě možné, aby stát deklaroval podporu obnovitelným zdrojům energie, obec schválila projekt, který obdrží všechna potřebná povolení, ale kraj pak následně svévolně blokoval jeho realizaci a ještě hrdě vytruboval, že na jeho území tedy žádný větrník nevyroste.

Do roku 2020 se Česko zavázalo pokrýt 13 procent své spotřeby energie energií z obnovitelných zdrojů. V roce 2008 jsme byli na 7 procentech. Je tedy nejvyšší čas, aby si státní správa vyjasnila, jak chce svým závazkům dostát. Solární zlatá horečka, která letos v Česku kulminuje, správnou cestou nebyla.