Ruský plyn v polské hrsti

Plánovaný interkonektor mezi polskou a českou sítí plynovodů u Těšína je sice zajímavým krizovým doplňkem, ale v konečném důsledku nevelkou investicí a jednou z mála ukázek skutečné polské snahy o diverzifikaci zdrojů, pokud jde o dodávky plynu. Několik dní před Nečasovou návštěvou Varšavy se totiž na stejném místě odehrála daleko významnější událost, podpis polsko-ruské dohody o dodávkách plynu.

Dohody, kterou Polsko potvrdilo svoji závislost na ruském plynu. A to do té míry, že proti její původní verzi musel zasáhnout i Brusel, protože odporovala jeho snaze o diverzifikaci dodávek plynu. Proč? Polsko se chtělo Rusku upsat až do roku 2037. Po nátlaku unie pak došlo ke zkrácení závazku „jen“ do roku 2022. I tak se náš severní soused zavázal, přinejmenším na papíře, k dlouhodobému a zásadnímu zvýšení dodávek plynu z jediného zdroje: z dnešních 7,4 miliard kubíků na 9,7 miliard kubíků už v tomto roce a postupně od roku 2012 až 11 miliard kubíků.

Ruský plyn v hrsti je lepší než všechny sny…

Ministr hospodářství Wałdemar Pawłak asi vycházel z pozměněného rčení, že ruský plyn v hrsti je lepší než všechny sny o terminálu na kapalný plyn (ve Swinoujscie u Štětína) nebo o těžbě plynu z břidlic.

Zdá se, že Poláci a Rusové, alespoň pokud jde o společnosti PGNiG a Gazprom a na ně napojené firmy a kruhy, zkrátka mají jediný společný zájem: Zachovat si kontrolu nad moderním plynovodem Jamal z Ruska do Německa a distribucí plynu v Polsku.

Vlastníci plynovodu mají sice podle nové verze smlouvy, k níž Poláky a Rusy dotlačil Brusel, informovat alternativní dodavatele o volných kapacitách v Jamalu, ale těch nemusí být vzhledem ke zvýšení dodávek Gazpromu do Německa mnoho, respektive nemusí být vůbec. V současnosti prý v Jamalu není k dispozici ani kubík volné kapacity.

Nechci slevu zadarmo

Ruskému plynu, který nahradí asi dvě miliardy kubíků, které se Polsku donedávna přeprodávaly z Ukrajiny, tak připadne zcela klíčová role. Uzme si celkem 70 % polské spotřeby – veškerý dovoz (30 % má Polsko u vlastních zdrojů). Poláci mohou také, zvláště pokud zapomenou na diverzifikaci a budou odebírat z Jamalu i do budoucna nejvyšší možné množství, počítat s poměrně značnou slevou kolem 10 % z běžné ceny plynu.

Jamal, postavený v devadesátých letech za více než patnáct miliard dolarů, tak zůstává i přes stavbu německo-ruského „North Streamu“ klíčovou tepnou. A nic na tom nezmění ani následující desetiletí. Vicepremiér Pawłak se již nechal slyšet, že by Polsko chtělo smlouvu s Gazpromem prodloužit až do roku 2045.

Jaké plyne z polského postupu poučení?

Že klíčové jsou reálné kroky a méně řečnická gesta! Zvláště když dnes státy obracejí každou miliardu. A také že bychom měli být vděčni za každý malý krok naší vlády jiným než ruským směrem, jako je například zmíněné propojení na Těšínsku, nebo slovenské u Bratislavy na rakouskou síť plynovodů.

Ovšem spoléhat na to, že v dohledné době poteče plynovody ve střední a východní Evropě jiný plyn než ruský (respektive středoasijský dodávaný Gazpromem) se nedá. I když snažit se o to zůstává velice rozumné. A to přes takové ukázky „realismu“, jaké při smlouvě s Gazpromem předvedla polská vláda.

Autor je redaktorem Lidových novin.

Foto: profimedia.cz