Věštění budoucnosti akcie

Tři druhy analýzy

Teorie říká, že existují tři základní způsoby, jak věštit. Ten první bývá obvykle nazýván fundamentální analýza. Druhý technická analýza a třetí psychologická analýza. Který je nejlepší?

Domnívám se, že nejlogičtějším a nejúčinnějším způsobem je první přístup. Jeho karma je však více než vyvážena jeho pracností. Jedině fundamentální analýza, která se zabývá ekonomickými faktory, se nám pokouší odpovědět na otázku, jaká je ta správná cena akcie. Technická analýza představuje zase snahu o nalezení trendu či mantinelu pohybů pomocí matematicko-statistického zpracování historických dat o vývoji kurzu a objemu obchodování. Psychologická analýza se pokouší destilovat dav od rozvážných a velkých investorů. Jinými slovy míchá ten správný koktejl rebelství a konformity s davem.

Vrátím se k fundamentálnímu přístupu. Co by mě mělo nejvíce zajímat na firmě, u které chci předvídat pohyb jejích akcií?

Za prvé bych měl vědět, v jakém makroekonomickém regionu tato firma působí. Makroekonomické faktory jsou dnes největší determinantou pohybu akcií. Je to logické, protože každá firma je součástí nějakého agregátního trhu, který určuje, jak velká potenciální poptávka po zboží oné firmy bude. Každá firma se rovněž pohybuje v určitém měnovém prostředí, v regulačním systému apod.

Dalším aspektem je sektor a obor činnosti, kterému se naše firma věnuje. Nejprve je třeba definovat, zda se jedná o segment, který je cyklický (veze se s ekonomickým cyklem), acyklický (není ovlivněn ekonomickým cyklem) nebo anticyklický (jde proti hospodářskému cyklu). Měli bychom si také zodpovědět otázku perspektivnosti oboru.

Větší dynamiku, ale i volatilitu zaznamenáme u mladých oborů. Větší míru stability pak u dospělých firem. Jsou obory, které postupem času umírají úplně, a jsou obory věčné (třeba zdravotnictví). Platí, že všechny jistoty jsou vykoupeny nižší dynamikou růstu.

Stále bohatneme

Dovolím si stručné intermezzo: Odkud se vůbec vzal předpoklad, že akcie na dlouhém horizontu rostou? Větší efektivita tvorby materiálních i nehmotných statků způsobuje, že bohatneme. Byť se to někomu nezdá, na dostatečně dlouhém horizontu je to vidět. Když připočteme skutečnost, že ceny všech statků neustále rostou díky všudypřítomné inflaci, dojdeme k výsledku, že skutečnost každoročního růstu zisku firem je naprosto přirozená. Vyšší zisky = vyšší tržní hodnota firmy.

Ale vrátím se k sektorové problematice. Další věc, která ovlivňuje pohled do budoucnosti, je samotná aktuální situace v sektoru jako takovém. Každý sektor má specifické vstupy. Měl bych být schopen zaznamenat, jestli jejich cena poroste, či bude klesat. Stejné je to i s výstupy.

Když se dostanu až k samotné firmě, musím ohodnotit její specifika. Takovým specifikem je postavení na trhu. Zajímá mě, i kdo jsou nejvýznamnější akcionáři, případně jaké jsou jejich plány s firmou, je-li jejich postavení významné či majoritní. Základem je seznámení se strukturou tržeb. Síla značky jednotlivých produktů a služeb by měla být rovněž posouzena. Účetní výkazy jsou důležité pro zjištění některých klíčových ukazatelů. Mezi nimi zaujímá výsadní místo zisk.

A protože většina firem, které jsou veřejně obchodovatelné, je schopna generovat zisk, tak rozhodně nestačí pouze samotná hodnota zisku. Potřebujeme definovat dynamiku tohoto zisku. Jak na to? Někdy postačí prostý geometrický průměr let minulých, většinou je však na místě ho upravit o očekávané mikro- nebo makrofaktory. Důležitými veličinami pro věštce jsou i dluhy, volné finanční prostředky, objem aktiv, struktura nákladů a ukazatele tzv. finanční analýzy podniku.

Důležité ukazatele

P/E ratio je poměr ceny akcie a zisku na jednu akcii. Za všeobecně přirozenou hodnotu je považováno číslo 15. Ale pozor! P/E ratio 15 je určitě hodně vysoké v primárním sektoru ekonomiky (jako je těžba surovin), u dynamických odvětví (jako je například biotechnologie) to ovšem bude zcela určitě podprůměrná hodnota. Pro představu P/E největšího akciového indexu světa S&P 500 je nyní na hodnotě 13,36 (25. 3. 2009).

Pay-out ratio je procentuální poměr vyplaceného zisku akcionářů ve formě dividendy. Zde se nedá hovořit o tom, co je správná hodnota. Firma, která není pro investory dostatečně atraktivní sama o sobě, má užitečný nástroj – dividendu, jak investora nalákat. Není náhodou, že nejzajímavějších dividendových výnosů dosahují firmy, které jsou již minimálně ve fázi dospělosti.

Zde platí ono známé: „Když ptáčka lapají …“ Je dokonce celkem běžnou praxí, že i firmy, které jsou ve ztrátě, vyplácejí dividendy, aby si udržely investory na své straně a neklesala tak významně tržní hodnota firmy.

Jak může vypadat samotná věštba budoucnosti je možné názorně vidět na tabulce vpravo.

Co je pro věštce nejtěžší?

Je patrné, že kamenem úrazu je věštění tempa růstu zisku firmy. Jaké hodnoty jsou rozumné a které už ne? Někde může být hodně 5 %, jinde 20 % sneseme, aniž bychom si připadali jako snílci. Pokud budete tápat, jako malá pomůcka může posloužit toto: Jestliže mám ekonomiku, jejíž HDP roste v průměru okolo 4 % p. a. a měnové prostředí s průměrnou inflací okolo 3 %, tak mohu použít součet těchto čísel, což je 7 %, jako jakýsi benchmark. Věštec může rovněž obezřetně přistoupit ke stanovení očekávaného ukazatele P/E. Platí, že ani zde není přílišný optimismus na místě.

Co se týče technické a psychologické analýzy, rád bych podotkl, že nezapadají do kategorie věštění budoucnosti. Jsou to bezesporu užitečné nástroje investora, které mu poradí, jak své transakce časovat. Ovšem jejich použitelnost na horizontech delších než jeden rok je už značně problematická, jelikož zcela abstrahují od ekonomických příčin.

(Autor se zabývá finančním poradenstvím. Převzato z časopisu Finmag - Finanční magazín). Foto: Profimedia.cz