Jednoduchým radám nikdo nevěří

Akciové i další trhy zaznamenaly loni a na začátku letošního roku výrazný pokles. V posledních měsících ovšem naopak prudce posílily. Lze již podle vás říci, že mají nejhorší za sebou?

Velmi rád bych tomu věřil. Jde o to připustit si, že akciové trhy anticipují budoucí vývoj a rostou obvykle dříve, než se ekonomika odrazí ode dna. Co je zajímavé, většinou své dno formují v době, kdy se v médiích objevují nejpesimističtější informace.

Objevily se již ale skutečně ty nejpesimističtější informace?

Podle toho, co jsem zaznamenal v médiích, věřím, že se tak stalo. Viz například relativně klidná reakce na bankrot General Motors. Tato informace neměla tak negativní dopad, jak by se dalo předpokládat. Z toho soudím, že by mohlo jít o náznak zlepšení.

Je možné ale vůbec odhadnout budoucí vývoj akciových, případně dalších trhů?

Myslím že ano. Jsem přesvědčen, že kdo investuje do pečlivě vybraných akcií kvalitních firem za levnou cenu (což je tzv. value, neboli hodnotový přístup) má na pětileté periodě počínající dneškem nadprůměrnou pravděpodobnost mimořádně příznivého zhodnocení. A to i přesto, že jsem velkým nepřítelem "pětileté periody", která mi z pohledu finančního plánování nedává o nic větší smysl, než perioda čtyřletá, šestiletá nebo jakákoliv jiná.

Můžete nějak upřesnit ony pečlivě vybrané akcie kvalitních firem, které jsou levně k dispozici?

Stále uvažuji v rámci podílových fondů. Měl jsem na mysli diverzifikované portfolio, složené z akcií 50-100 firem, vybíraných z několika tisíc společností, tzv. value přístupem.

Pokud při investování vycházíme z analogie s dřívějšími poklesy trhů, co z nich vyplývá?

Nejlepší výkonnost nabízejí trhy těm, kteří nakoupí po poklesu, nikoliv před poklesem. Bohužel před poklesem všichni hýří optimismem a po poklesu převládá skepse. Takže to chce odvahu. Navíc je vždy těžké odhadnout, zda jde o pokles oprávněný či fundamentálně nepodložený.

K současným problémům přispěly potíže finančního sektoru. Je tady možné najít určitou podobnost s minulostí?

Ano, do problémů se vždy dostaly sektory, které byly vysoce zadluženy, a/nebo kde se davové šílenství vymklo kontrole a ceny vyrostly do nebe. Dobrá zpráva pro akciové investory v této krizi je, že ceny nezačaly padat z úrovní, které by signalizovaly bublinu. To se stalo v roce 2000. Vyjdeme-li totiž z poměru ceny akcií společností obsažených v americkém indexu S&P 500 vůči jejich zisku, tedy známého ukazatele P/E, v roce 2000 činil přes 30, zatímco při této finanční krizi se pohybuje okolo 18.

Za lék na kolísání trhů jsou označovány pravidelné investice. Z čeho tato strategie vychází?

Rozložíte riziko nevhodného nákupu v době optimismu a „zaručíte si“, že nakoupíte levně i v době pesimismu. Navíc draze nakoupíte jen málo podílových listů, levně pak za stejné množství peněz více podílových listů. Proto máte při následném oživení velmi dobré výsledky. Průměrná cena, za kterou jste nakupovali, je ještě nižší než průměrná cena podílového listu za stejnou periodu. Magie spočívá v počtu podílových listů. Statisticky řečeno jde o harmonický průměr, což je něco jiného, než průměr aritmetický.

Trhy nyní nabízejí také řadu zajímavých jednorázových investic? Které preferujete a proč?

Ano, doba je velmi zajímavá. Vždy jsem doporučoval balancované strategie a platí to i nyní. Takže akcie vyspělých trhů i rozvíjejících se, dluhopisy, peněžní trh a alternativy (reality, komodity a dle možností i hedge fondy). Jde jen o zdravou rovnováhu a rozumné taktické pře/pod vážení. Trpělivý investor může samozřejmě převážit akcie bez záruky, že už to jen poroste. Zcela jistě bych naopak podvážil dlouhodobé vládní dluhopisy s fixním kupónem. Naopak firemní dluhopisy spekulativního stupně mají před sebou ještě pár dnů prudkého růstu (10. 6. 2009). Pak se tento extrémní růst zastaví a investoři si již budou kupovat "atraktivní výnos za přiměřené velké kreditní riziko". Výnosy těchto dluhopisů sice ještě mohou jít výrazně nahoru, zároveň ovšem roste riziko, že řada firem, která je vydala, může zkrachovat. Fondy zaměřené na firemní dluhopisy investičního stupně budou zřejmě atraktivní delší dobu.

Nyní z trochu jiného soudku. Můžete odhadnout, do jaké míry se na hodnotě investice obecně podílí vývoj trhů a nakolik chování investora?

Ze studie firmy Dalbar vyplývá, že zhodnocení pasivního investora do akciových fondů dosáhlo v průměru 9,3 % p.a., zatímco u aktivní investorské veřejnosti 2,6 % p.a.. Tento text, který lze najít na vyhledávači Google pod názvem "Saving investors from themselves" (tedy něco ve smyslu „Ochránit investory před sebou samými“), by měl mít pod polštářem každý investor a poradce. Zvláště bude-li mít nutkání, že právě teď je třeba něco rychle dělat a reagovat tak na událost, která se STALA, o níž si právě přečetl z veřejných zdrojů a „geniálně“ ji vyhodnotil.

Je možné omezit toto riziko na minimum?

Není. Půvab většiny nesmrtelných rad a aforismů spočívá v tom, že jsou velmi jednoduché, prosté a hlavně, že se podle nich nikdo neřídí. Vezměte si třeba tyto:

„Trh je jako kyvadlo, které bude navždy kmitat mezi neudržitelným optimismem (který dělá z akcií předražené zboží) a neopodstatněným pesimismem (který naopak podtíná jejich skutečnou hodnotu). Inteligentní investor je realista, který nakupuje od pesimistů a prodává optimistům.”

”Budoucí hodnota každé investice je funkcí její současné ceny. Čím vyšší je cena, kterou dnes platíme, tím nižšího výnosu dosáhneme. Čím nižší je cena, kterou dnes platíme, tím vyššího výnosu dosáhneme.”

“...Osvojíte-li si disciplínu a odvahu, zabráníte ostatním lidem, aby svými měnícími se náladami určovali Váš finanční osud. Koneckonců platí, že chování Vaší investice je mnohem méně důležité než Vaše vlastní chování.”

Z rad moudrých se mi líbí i několik nesmrtelných aforismů Sira Johna Templetona. Jeho varování, že investování podle zásady: "Tentokrát je to jinak," způsobuje největší finanční ztráty, se stala legendou. Stejně tak i myšlenka: "Investor, který zná všechny odpovědi, nerozumí ani otázkám."
Do kategorie nesmrtelných patří i jeho rčení: "Býčí trh se rodí pesimismem, roste ve skepsi, vrcholí v optimismu a umírá v euforii. Nejlepší čas k nákupu je v době maximálního pesimismu a nejlepší čas k prodeji v době maximálního optimismu."

Jedno ze známých investorských doporučení zní diverzifikovat portfolio. Platí to ale i v případě malých částek?

Samozřejmě, platí to při jakékoliv investici. Naopak spíše pozoruji tendenci k nesmyslné diverzifikaci. Nejde totiž o počet produktů, ale o překryv aktiv a ošetření kreditních rizik, stejně jako o riziko likvidity nebo tržní. Za zcela nesmyslné považuji, když si investor uzavře několik penzijních připojištění, několik pojistek, pár produktů pravidelného investování a má pocit, že udělal dobře. Přitom to paradoxně vůbec nemusí být špatně. Důležité je ale sestavit investorovi správný finanční plán na základě analýzy produktů, které skutečně potřebuje.

Při posuzování výnosnosti investic se vychází z toho, že fondy peněžního trhu vynášejí v průměru ročně 3-4 %, dluhopisy 5 % a akcie 7-9 %. Předpokládám, že se zde počítá i s inflací. Nehrozí přitom, že může tvrdší regulace trhů, o níž se hovoří, tyto výnosy snížit?

Tato čísla zahrnují i inflaci. Její budoucí výši ale bohužel neznáme. Předpokládá se, že někdy budou peněžní fondy přinášet výrazně vyšší zhodnocení, a to v době vysokých úroků a vysoké inflace. Jindy – v době nízkých úroků i inflace – vynesou naopak mnohem méně. Trochu bych se obával dlouhodobých dluhopisů s fixním výnosem, nejsem si jist inflací, která je do výnosů zakomponována. Loňská krize nás mimo jiné naučila, že i peněžní fondy mohou ztrácet, pokud je zasáhne kreditní krize a úpadek emitenta dluhopisu, které tyto fondy drží. Rád bych zmínil ještě jedno nebezpečí. Český trh není stále likvidní a jak se ukázalo, nepatří k nejtransparentnějším. Investor by si měl proto u každého fondu peněžního trhu, který teď kupuje, ověřit, jaké dluhopisy vlastně drží a hlavně jak je má oceněny.