Přinese Vídeň nové impulzy?

Pražská burza je tak po budapešťské a lublaňské dalším trhem, v němž získá Vídeň majoritu. V souvislosti s tím se objevily spekulace, podle nichž je koupě pražské burzy hlavně politické rozhodnutí motivované obranou před možným převzetím ze strany Deutsche Boerse.

Jiné spekulace zase hovoří o tom, že Vídeň postupuje v tiché dohodě s Němci, s nimiž v řadě oblastí těsně spolupracovala či spolupracuje. Myšlenka sloučit středoevropské akciové trhy pod hlavičkou Vídně není přitom nijak nová. Vídeňská burza se o to snaží řadu let. Věřme, že si vzala poučení z někdejšího neúspěšného pokusu vytvořit spolu s Deutsche Boerse středoevropský akciový trh Newex.

IPO českých firem v Praze

Pro investory je dobrou zprávou, že primární emise akcií (IPO) českých firem by měly jít podle výkonného ředitele Michaela Buhla na pražskou burzu. Snad přitom Vídeň dokáže díky svým zkušenostem přesvědčit tyto společnosti, aby zůstaly na českém trhu - až na něj situace na trzích znovu umožní uvést další IPO.

Vídeňská burza hodlá podle Buhla využít předností jednotlivých burz, které ovládá. Jeho vystoupení na pražské tiskové konferenci vyznělo tak, že pražskou burzu v dohledné době, žádné velké změny nečekají. To by odpovídalo poměrně konzervativnímu přístupu Rakušanů, v řadě směrů nikoliv nepodobnému Čechům.

Co si lze ovšem za těsnější spoluprací a využitím předností jednotlivých burz, o nichž Buhl rovněž hovořil, představit? Z průzkumu Finmagu vyplývá, že Vídeň má dobře zvládnut prodej informací. Budapešť zase v minulosti připravovala vlastní středoevropský index, což je oblast, na kterou klade Vídeň velký důraz (celkem jich má kolem třiceti). Praha by zase podle některých spekulací mohla těžit ze zkušeností Energetické burzy, která se snaží rozšířit svůj záběr o Slovensko, respektive další komodity.

Úvahy o možném využití silné pozice Prahy v této oblasti může ovšem ovlivnit politický faktor – oblast energetiky je v Rakousku obzvláště citlivá.

Jsou Varšava a Moskva mimo hru?

Vídeň, která spolupracuje s řadou burz, vyjádřila zájem i o koupi dalších. Je však otázka, zda její aktivity na tomto poli koupí Prahy a nutností konsolidovat získané burzy dočasně neskončily. Ze strategického hlediska by se ale mohla zúčastnit několikrát odložené privatizace největšího konkurenta Vídně ve střední Evropě, tedy Varšavské burzy, která by se snad mohla uskutečnit příští rok.

Zdá se ovšem, že v tomto směru jsou již karty předem rozdány. Polský trh je daleko větší než rakouský, čemuž odpovídá i situace tamější burzy. O Varšavu tak mohou svést boj daleko větší hráči, což místní účastníci trhu kvitují s povděkem. Pokud jde o ruskou burzu, Vídeň se o ni podle Buhla vzhledem k rozměrům tamějšího trhu prakticky nezajímá.

Vraťme se ale ke vznikající alianci burz. Na otázku, co je čeká, by měla odpovědět Vídeň. Z logiky věci vyplývá, že stěžejní je vytvoření jednotné firemní kultury, což zahrnuje především srovnatelný způsob řízení, jednotné účetnictví a také sjednocení informací, které burzy o svých aktivitách poskytují. A také výběr toho nejlepšího, co jednotlivé burzy poskytují.

Než se dostaneme ke konkrétním dopadům na investora, je třeba se zastavit u některých techničtějších otázek. Jde o to, že zakoupené středoevropské burzy mají rozdílný obchodní systém. Zatímco Praha si vyvinula z původního francouzského vlastní, Budapešť má například australský. Nabízí se samozřejmě řešení, že by všechny burzy přešly na skandinávský systém OMX, jehož prostřednictvím se na Vídeňské burze obchoduje s deriváty, a německou Xetru, která je používána na spotovém trhu. Podobné změny ovšem stojí nemalé prostředky a je třeba posoudit, zda se vyplatí.

Přežijí SPAD a koruna?

Jedno ze specifik Prahy představuje přitom segment SPAD, tedy obchodování založené na tvůrcích trhu. V Praze je pokládán za jakési zlaté vejce, což by mohlo přispět k tomu, že přes případné modifikace přežije.

Ve hře je také otázka rozdílného vypořádání obchodů na jednotlivých burzách. V ČR se léta hovoří o vzniku Centrálního depozitáře, který měl vzniknout z dceřiné společnosti pražské burzy pro vypořádání obchodů UNIVYC a centrálního registru Střediska cenných papírů. Vzhledem ke sporům o cenu databází SCP je zatím depozitář stále mimo hru. Rychlost, kvalita, ale také cena za vypořádání obchodů přitom hrají v uvažování investorů nemalou roli. Jak bude tuto záležitost řešit Vídeň?

Je tu i další neméně důležitá otázka: zatímco ve Vídni a Lublani se obchoduje v eurech, v Praze a v Budapešti v korunách či forintech. Zůstanou tyto rozdíly zachovány? Burza je podle některých dřívějších prohlášení na obchody v eurech připravena, některé dluhopisy zde dokonce byly kotovány v této měně. V praxi ovšem naráží podobný přístup na technický problém – clearingové centrum ČNB zatím „nezná“ jinou měnu než koruny.

Pokud česká měna k euru dlouhodobě posilovala, mohli zahraniční investoři vydělat na pražské burze hned dvakrát - na růstu cen akcií i na sílící koruně. Další vývoj jejího kurzu je ovšem nejasný, i když převažuje názor, že dlouhodobě bude dál růst. Bude se přesto Vídeň ochotna zbavit této potenciální výhody pro zahraniční investory dřív, než to bude (po vstupu ČR do eurozóny) nutné?

Tato otázka se bezprostředně týká především duálních kotací, tedy akcií obchodovaných v Praze a na další burze. Mělo by smysl, kdyby byly obchodovány na obou trzích v eurech?

Vídeň může přitom Praze pomoci s rozšiřováním nabídky investičních certifikátů, případně jiných derivátů, s nimiž má daleko větší zkušenosti. Nepatří sice v Evropě mezi největší burzy, přesto má lepší pozici než Praha. Pomohou její zkušenosti přilákat na pražskou burzu více primárních emisí než dosud, což je asi největší bolístka českého trhu?

Foto: Profimedia.cz