Kam s penězi?

V dnešní době jsou možnosti uložení či investování peněz mnohem bohatší. Ale základní otázky jsou věčné: jak překonat inflaci a jak se vyhnout zbytečným rizikům. Tyto bohatší možnosti jsou však vyváženy komplikacemi: nedávné otřesy na finančních trzích způsobily mnoha investorům i bankovním klientům mrazení v zádech a houpání žaludku. Jak na to? Které nástroje zvolit a kterým se raději vyhnout?

Spořicí účty a fondy peněžního trhu

Tradičně nejméně rizikové jsou nástroje peněžního trhu. Patří k nim i termínové vklady. Spořicí účty a podobné nástroje tedy nejsou ničím jiným než speciálním typem nástrojů peněžního trhu. K dalším patří například kvalitní směnky, státní pokladniční poukázky nebo dluhopisy s krátkou zbytkovou dobou splatnosti.

V nedávné době způsobily paniku poklesy některých českých fondů peněžního trhu, zejména největšího z nich: Sporoinvestu. Proč se tak stalo? Kvůli nízkým úrokovým sazbám se manažeři postižených fondů snažili hledat alternativy. Mezi ně patřily i islandské banky, které nabízely vysoké úroky.

V říjnu 2008 se ukázalo, že toto vysoké úročení nebylo zdarma – Sporoinvest musel náhle odepsat více než dvě procenta hodnoty. To je výše ztráty, kterou lze snadno akceptovat u smíšeného či akciového fondu, ale na poměry fondu peněžního trhu jde o skandál.

Správný fond peněžního trhu byl podle lucemburských regulátorů původně de?nován takto:

• obsahuje nástroje pouze velmi vysoké kreditní kvality
• nesmějí být obsaženy nástroje s dobou splatnosti delší než jeden rok
• průměrná doba do splatnosti celého portfolia nesmí překračovat 90 dní

Této přísné definici dnes již snad žádný český fond nevyhovuje. Jsou však výjimky, které kritické období přečkaly s jen nepatrnou a navíc pouze dočasnou ztrátou – patří mezi ně zejména AXA CZK Konto.

Spořicí účty jsou vydatnými konkurenty fondů peněžního trhu, ale ani ony nejsou úplně bez problémů: u některých bank jsou výhodné úrokové sazby omezeny výší úvěru anebo jde jen o „zaváděcí“ chyták na nové klienty. Jinde je majitel spořicího účtu vystaven velmi agresivnímu marketingu na jiné bankovní, pojišťovací a investiční produkty. Existují spořicí účty, které mají vlastně roli návnady na jiné, mnohem méně výhodné produkty. Pozor na ně!

Nemovitosti

Jediným skutečným investičním nástrojem, který má tradici a je oblíbený, je vlastní dům nebo byt. Pokud investujete „do cihly“, máte slušnou šanci, že vaše vlastnictví přežije různé politické režimy a v tom úplně nejhorším případě mohou dům restituovat vaši vnuci. To je výhoda, kterou žádná finanční investice nemá!

Dalším důvodem vysoké obliby nemovitostí byl vysoký nárůst cen od roku 1990 do roku 2008. Česká veřejnost vlastně nikdy nezažila pokles cen nemovitostí: ačkoli neexistují spolehlivé cenové indexy, lze celkem spolehlivě tvrdit, že ceny neustále rostly nejen od roku 1990, ale patrně již od roku 1922! Naposledy byl český trh svědkem poklesu cen nemovitostí zřejmě v letech 1919–1921, kdy poválečná deflace spojená s hospodářskou krizí prudce oslabila poptávku i výstavbu.

Lze tedy doporučit investice do nemovitostí? Pouze podmíněně. Pokud máte v úmyslu řešit vlastní bytovou situaci, pak jde pravděpodobně o rozumné rozhodnutí. Je určitě lepší a méně nákladné koupit byt (třeba drahý) než si zničit rodinu stresem ze života v mnohaletém provizoriu. Rozvod také není levný a kromě toho ztratíte několik let života. V tomto případě se investice do nemovitosti zajisté vyplatí, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, aby hypotéka zkonzumovala jen určitou rozumnou část vašich měsíčních příjmů.

Ale co ceny nemovitostí a světová hypoteční krize? Bylo by naivní se domnívat, že Česká republika zůstane izolovaným ostrovem. Na investora do nemovitostí číhají nejméně dvě úskalí. Za prvé, ceny skutečně klesají. Zlevňování dorazilo i na český trh, který se dlouho tvářil, že se jej světové problémy netýkají. Ale ano, týkají. Společnost Orco zlevnila ceny v jednom ze svých projektů v průměru o 9,2 procenta.

To je zajímavá první vlaštovka, po které patrně přiletí celé hejno. Česká národní banka nedávno publikovala analýzu, v níž použila pro jeden možný scénář pracovní předpoklad poklesu cen bytů a domů o 30 procent. A ačkoli nešlo o prognózu, je docela dobře možné, že rok 2009 skutečně přinese pokles cen v této magnitudě. Vzhledem k nadcenění českých nemovitostí vůči příjmům domácí populace by takovýto pokles byl velice dobře ekonomicky zdůvodnitelný.

Za druhé, kupovat byt na hypotéku za účelem pronájmu je v současnosti hluboce ztrátové podnikání, přinejmenším v Praze. Poptávka po nájemním bydlení trvale klesá, protože málokterý nájemník má dobré zkušenosti a vztahy s „panem domácím“. Proto se každý snaží získat vlastní byt, jak to jen jde – a s dobrým důvodem. Nájmy nejsou dnes v nominální hodnotě vyšší, než byly v roce 1998, a hrubý nájemní výnos v Praze se nyní pohybuje kolem pěti procent ročně. Celkem vzato – žádné terno.

Akcie

Akcie jsou skvělým konverzačním tématem: mají mnoho příznivců i odpůrců. Vzhledem k vysokým rizikům i výnosům není divu. Jak na akcie? Dlouhodobé výnosy akciových indexů se podle většiny historických statistik pohybují kolem deseti procent ročně. To je zhruba součet tempa růstu roční peněžní zásoby ve vyspělých ekonomikách (která typicky roste asi 7% tempem per annum) a dividendového výnosu (typicky kolem 3 % ročně). Dlouhodobý typicky desetiprocentní růst lze tedy ekonomicky zdůvodnit. Lze ukázat, že v ekonomikách postižených vysokou inflací bývají akcie (kromě nemovitostí) jedním z mála způsobů, jak inflaci překonat. Tržby a zisky akciových společností totiž rostou s inflací.

To však zdaleka není všechno. Každý ví, že výnosy akcií jsou zatíženy vysokým rizikem. Celosvětový index MSCI World ztratil ke dni 21. října 2008 meziročně bezmála čtyřicet procent. Jednotlivé národní indexy ztratily někdy až téměř 70 procent (Irsko, Belgie, Rusko). Mnozí investoři si kladou otázku, zda má vůbec cenu investovat do nástroje, který vykazuje tak divoké výkyvy.

Pravděpodobně ano, přinejmenším pro psychologicky odolnější profily investorů. Ukazuje se, že největší výnosy nastávají vzápětí po nejhlubších propadech, kdy se ceny akcií vracejí po období paniky k dlouhodobému normálu. V březnu 2003 končil tříletý medvědí trh, kdy americký akciový index S&P 500 ztratil 45 procent hodnoty – během následujících tří let dosahovaly roční výnosy tohoto indexu průměrně patnácti procent.

V průběhu historie akciových trhů bychom mohli poukázat na vícero podobných epizod: obdobím nejvyšších výnosů obvykle předcházejí období nejtěžších ztrát. Zkušení investoři to vědí – amatéři nikoli, a proto propadávají panice právě v momentech, když jsou akcie levné. Momenty, kdy akcie jsou levné, bývají obvykle spojeny s hospodářskou recesí.

Druhý nejbohatší muž na světě, Warren Buffett, o tom ví své. „V nejbližší době se zvýší nezaměstnanost, podnikatelská aktivita začne škobrtat a novinové titulky budou i nadále hrůzostrašné. A proto nakupuji akcie amerických firem,“ napsal Buffett v článku pro New York Times. „Není pochyb o tom, že strach je dnes všeobecně rozšířený a zachvátil i ostřílené investory,“ míní Buffett. Strach je přítelem dlouhodobého investora, protože umožňuje levné nákupy.

Nejlevnější nákupy akcií lze uskutečnit tehdy, kdy veřejnost již nad burzou láme hůl. Americký časopis Business Week otiskl v srpnu 1979 článek s velkými titulky na první straně: The Death of Equities – neboli Smrt akcií. V článku se mimo jiné psalo: „Mladí investoři se akciím vyhýbají. Počet akciových investorů vzrostl jen v jediné skupině: osoby nad 65 let. Pouze starší lidé, kteří nepochopili změny na amerických finančních trzích nebo nebyli schopni se přizpůsobit, lpějí na akciích.“

Akcie jsou pro senilní dědky, mladý dynamický člověk spoří na účtu – takové zhruba bylo vyznění onoho legendárního článku. „Americká ekonomika se musí se smrtí akcií smířit jako s prakticky permanentním stavem – možná se to jednou změní, ale nebude to brzy,“ pokračoval článek. „Byli jste poslední dobou někdy na nějaké valné hromadě akcionářů? Samí staří páprdové. Vypadá to jako na schůzce klubu důchodců,“ cituje článek jistého mladého manažera s progresivními názory.

A jak to bylo se „smrtí akcií“ doopravdy? Již následujících dvanáct měsíců po srpnu 1979 přineslo dvojciferné výnosy akciového indexu S&P 500. Během následujících dvaceti let hodnota indexu vzrostla více než dvanáctkrát, což odpovídá průměrnému 13,3% ročnímu růstu.

Takový už akciový trh je: nepředvídatelný, matoucí, někdy mívá dobrá i špatná období, která mohou trvat překvapivě dlouho. Poslední desetiletí většiny burz vyspělého světa bylo vysloveně špatné – což může, ale nemusí být příznivý signál. Záleží na názoru a zkušenostech. Akcie zkrátka nejsou spořicí účet.