Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Hra na jistotu

Pavel Kohout
Pavel Kohout
3. 10. 2007

Termín diverzifikace se téměř vždy používá ve smyslu investování do portfolia různých cenných papírů: fondů, akcií, atd. Tento pohled je však příliš statický. Diverzifikovat se dá i v průběhu času.

Hra na jistotu
Jedním z prvních termínů, s nimiž se zájemce o investování setká, je diverzifikace. Že se nemají všechna vejce dávat do jednoho košíku a že chytrá myš se nespoléhá na jednu díru, jsou moudra, která se dnes učí snad i děti ve školkách. Diverzifikuje se na úrovni institucionálních investorů – kde je to nařízeno zákonem – i na úrovni jednotlivých klientů. Těm by měl v otázkách optimální diverzifikace pomoci finanční poradce.

Termín diverzifikace se však téměř vždy používá ve smyslu investování do portfolia různých cenných papírů: fondů, akcií, atd. Tento pohled je však příliš statický. Diverzifikovat se dá i v průběhu času. Zde se častěji používá termín „průměrování nákladů“, odvozený od anglického „dollar-cost averaging“. Myšlenka je to jednoduchá, a přitom velmi účinná.

Pro investování na akciovém trhu totiž platí obdoba Hérakleitova rčení „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“ Akcie ČEZ, IBM nebo Google, kterou jsme koupili před rokem, byla tehdy maličko odlišnou akcií stejné firmy, kterou můžeme koupit nyní, a tak dále.

Pro akciové fondy nebo indexy to platí zrovna tak. Mění se hospodářské výsledky, mění se makroekonomická situace, úrokové sazby i nálada trhu. Pokud tedy plánovaný nákup velkého balíku akcií či fondů rozložíme do delšího časového období, získáme tím podobný přínos z diverzifikace, jako když rozdělíme investici do více cenných papírů.

To je velmi praktická poučka. Poměrně často se stává, že klient přijde za poradcem s dotazem, jak má nejlépe investovat velkou částku, kterou získal například dědictvím, prodejem podniku, atd. Ale jednorázová investice do akciových fondů představuje riziko, protože shodou okolností může být provedena právě před burzovním propadem. Nikdo nedokáže předvídat náhlé burzovní poklesy, i ti nejlepší ekonomové jsou zde bezradní.

Klient může v podobných případech během krátké doby utrpět značnou ztrátu, což ho jistě nepotěší. Představte si, že jste natěšený investor, který prodal podíl ve firmě či nemovitost, a utržených několik miliónů hodlá investovat do akcií. V příručce jste si přečetl, že dlouhodobý průměrný výnos na akciovém trhu se pohybuje kolem deseti procent ročně – jenže ouha, právě se píše například květen 2006, takže během několik málo dní po zainvestování proděláváte více než dvacet procent. Nepříjemné.

Květen 2006 přitom ještě nebyl až tak krutý, protože burzy si svůj propad „odpracovaly“ během několik málo měsíců. Ale kdo zainvestoval velkou částku jednorázově třeba v roce 2001, prožil několik ztrátových let. Kdo však pravidelně investoval i během propadu na burze, vydělal. A to dost podstatně.

Lze ukázat, jaké by byly „osudy“ jednoho miliónu investovaného v roce 1997 jednorázově ve srovnání s pravidelnou investicí. Podívejme se na první graf v pravém sloupci. Jako podkladový instrument je použit akciový index MSCI Germany v domácí měně (tj. v markách, později v eurech.) U pravidelné investice předpokládáme, že zmíněný milión máme nejprve na účtech nebo ve fondech peněžního trhu (tyto pevně úročené investice nesou průměrně 3 % ročně) a postupně je „rozpouštíme“ do akciového trhu. Pravidelně, měsíc co měsíc stejnou částku po dobu deseti let. Jaké budou výnosy a rizika obou postupů?

Celkový výnos během desetiletého období by byl v obou případech téměř stejný, tj. zhruba 5,5 % ročně. Investor, který by celý milión investoval jednorázově v roce 1997, by však zažil velmi hluboké propady: volatilita ve srovnání s programem pravidelného investování byla zhruba 2,7krát vyšší.

Ještě podstatně lepších výsledků by dosáhl pravidelný investor, který by na trh vstoupil v nejnevhodnější okamžik, kdy růst vrcholí a začíná „medvědí trh“. Vývoj můžete sledovat v druhém grafu. Rok 2000 vstoupil do historie jako počátek nejdelšího medvědího trhu za více než sto let. Propad většiny světových burz trval až do roku 2003. Kdo v návalu euforie zainvestoval jednorázově velkou částku v roce 2000, musel si několik let zoufat. Ale kdo svoji plánovanou akciovou investici postupně „rozpouštěl“ v průběhu času, byl na tom podstatně lépe.

Zatímco jednorázový investor mohl bezmocně sledovat pád hodnoty své investice na méně než třetinu investované částky (a toto utrpení navíc trvalo dlouhé tři roky), pravidelný investor mohl využít nejhlubšího poklesu burzy pro levné nákupy akcií. Rozdíl v celkové ziskovosti a volatilitě vyznívá zcela jednoznačně ve prospěch pravidelného investování, a to i v případě, kdy začínáme s vyšší částkou.

Diverzifikace v průběhu času je efektivní strategie z hlediska poměru výnosů k rizikům. Lze přesvědčivě matematicky ukázat, že ve většině případů se vyplatí více než jednorázová investice, která je zatížena nediverzifikovaným rizikem nesprávného načasování.

Pravidelné investování se vyplatí méně než jednorázové pouze v případech, kdy máme unikátní historické štěstí - když před námi čeká dlouhé období nepřerušovaného burzovního růstu. Pokud bychom tedy v roce 1990 zainvestovali do amerických či západoevropských akcií jednorázově na deset let, vydělali bychom více než pravidelným investováním. Jenže v tomto případě by šlo o mimořádnou náhodu. A spoléhat se na náhodu a štěstí je vysoce neprofesionální.
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo