Finanční arbitr: Životní pojištění s nulovou pojistnou částkou je neplatné!

Finanční arbitr před časem rozhodoval spor klienta, který si v roce 2012 sjednal investiční životní pojistku u pojišťovny AXA. Investiční pojištění je standardně kombinace životní pojistky s investicemi do fondů, tato pojistka byla ale sjednaná s „nulou na smrt“, tedy s nulovou pojistnou částkou pro případ smrti. Pokud by klient zemřel, pojišťovna by vyplatila jen naspořenou částku (sníženou o náklady na pojištění, zejména provizi zprostředkovatele, a výnosy z investiční složky).

Klient uváděl, že pojistku sjednal – na základě doporučení pojišťovacího zprostředkovatele – s cílem zhodnotit volné peníze. Nikoli kvůli zajištění rodiny v případě smrti. Tomu ostatně odpovídají i parametry pojistky – smlouva byla uzavřená na 10 let s měsíčním pojistným 40 tisíc korun, přičemž první zvýšené pojistné dělalo jeden milion korun.

Spor s pojišťovnou klient opřel o argument, že pojišťovna v žádném momentu nepřevzala pojistné riziko a namísto pojištění de facto zprostředkovala investiční službu. Po arbitrovi proto požadoval zrušení smlouvy od počátku a úhradu peněz zaplacených na pojistném. Zaplatil na něm dva miliony čtyři sta tisíc korun. V průběhu sporu pojistku ukončil a od pojišťovny dostal částečný odkup – částku 1 520 977 korun. Dál ale požadoval doplacení rozdílu mezi zaplaceným pojistným a odkupným.

Slovníček

Odkupné

Jde o částku, kterou obdrží pojištěný člověk v případě předčasného ukončení pojistné smlouvy. Odkupné se ovšem nerovná sumě zaplaceného pojistného, jak se řada lidí mylně domnívá. Kalkulace odkupného vychází ze zaplaceného pojistného, od kterého se odečte riziková složka a správní náklady (které souvisejí zejména se vznikem pojistné smlouvy), přičítají se naopak připsané podíly na zisku. Výše odkupného roste s délkou trvání pojištění. Obecně platí, že je pro klienta nevýhodné životní pojistku rušit před ukončením sjednané doby. V prvních letech trvání smlouvy může být hodnota odkupného i nulová.

Finanční arbitr se přiklonil na stranu klienta. Smlouvu prohlásil za neplatnou od počátku, protože odporuje zákonu o pojistné smlouvě – pojišťovna nepřebírá žádné pojistné riziko. Nepomohly ani argumenty pojišťovny: klient podpisem projevil výslovný souhlas s nastavením pojistky a zároveň dostal modelový příklad vývoje odkupného. Arbitr přesto rozhodl, že pojišťovna musí klientovi vyplatit zbývající část pojistného – tedy 879 023 korun, úrok z prodlení – a také pokutu zhruba 87 tisíc korun, která připadne finančnímu arbitrovi.

Ačkoli je rozhodnutí arbitra konečné a pojišťovna musí zbývající pojistné a úrok z prodlení vyplatit, záležitost nakonec skončí u soudu. „Nesouhlasíme s nálezem finančního arbitra a požádali jsme soud o jeho přezkoumání. Předmětná smlouva byla uzavřená v souladu s platnými zákony,“ uvedl mluvčí pojišťovny AXA Jiří Cívka. Pokud soud rozhodne v neprospěch klienta, ten bude muset 879 tisíc, které mu pojišťovna vyplatila, vrátit.

Podobných smluv? Tisíce

Závěr arbitra se ale týká i ostatních smluv s nulovou pojistnou částkou – v jeho rozhodnutí stojí, že vzhledem k právní vadě lze takové smlouvy považovat za neplatné. Investiční pojištění sjednané „na spoření“ přitom není v Česku ničím neobvyklým. „Finančnímu arbitrovi je z úřední činnosti známo, že více pojišťoven má takto koncipované některé pojistné smlouvy. Mnoho z nich je rovněž předmětem řízení dalších navrhovatelů před finančním arbitrem. Nejedná se přitom o jednotky, ale desítky obdobných případů,“ stojí v rozhodnutí.

To potvrzují i odborníci. „V Česku jsou zhruba čtyři miliony smluv životního pojištění, z toho 300 tisíc smluv investičního životního pojištění s příspěvkem zaměstnavatele. Právě životní pojištění, na které klientům přispívá firma, se v drtivé většině sjednávalo s nulovou nebo minimální pojistnou částkou. Jinak řečeno – pojistná složka se potlačila a peníze šly hlavně do složky investiční. Odhaduju, že z celkového počtu 300 tisíc smluv může být takto nastavená polovička,“ vysvětluje Lukáš Škopek specialista na zaměstnanecké benefity společnosti Partners.

Životním pojistkám „na spoření“ jsme se několikrát věnovali také na Peníze.cz:

• „Zhodnocoval“ úspory v investičním životním pojištění. Přišel o 400 tisíc

• Špatná rada drahá. „Spořila v pojištění“ tři roky, přišla o desetitisíce

Bez ubrousku

Dvě otázky pro odborníka

Smlouva, kterou posuzoval finanční arbitr, se nedá považovat za smlouvu, která by byla ku prospěchu klienta. Požádali jsme Petra Fejtka, šéfredaktora PROFI Poradenství & finance, odborného časopisu pro finanční poradce, o jeho názor na profesionalitu zprostředkovatele, který ji svému klientovi doporučil, i pojišťovny, která ji uzavřela.

Petr Fejtek
šéfredaktor PROFI Poradenství & finance

---

Zlotřilý zprostředkovatel chtěl na klientovi jenom vydělat – s provizí až 200 procent ročního pojistného inkasoval odhadem 800 000 korun. Připomíná to časté případy, kdy zprostředkovatel peníze mnohdy uspořené na stavebku – řekněme 240 000 – klienta uvrtal do investičního životního pojištění s měsíčním pojistným 10 000, a tak mu „předplatil“ dva roky pojištění, aby nespadl do strornolhůty – inkasoval téměř 240 000 korun a klient měl po dvou letech „lepšího spoření“ na účtu prakticky nulu.

Podobných zločinů má údajně arbitr v řízení štosy – jenže kde nic, tu nic. Jeho (ú)činnost je doslova k pláči.

Některé zřejmé případy řeší pojišťovny smírem, tedy zneplatní smlouvu a vyplatí klientovi, co na ni vložil. Peníze pak vymáhají po poradenské společnosti, jejíž gauner obchod uzavřel. O tom ale žádná strana neinformuje (zřejmě i klient v rámci vyrovnání podepisuje mlčenlivost). Kolik jich tedy je/bylo, ví jen Pánbůh.

Zásadní je zločinné spojení pojišťoven s distribucí. Pojišťovny v zájmu produkce zcela opustily svou zodpovědnost, přestaly smlouvy třetích stran nejen kontrolovat, ale třeba i jen monitorovat. Růst provizí z 50 až na 200 procent ročního pojistného byl jen důsledek jejich krátkodobých „cílů“ pod vyděračským tlakem některých poradenských firem. Jak pojišťovnám, tak poradcům se to dnes vrací jako bumerang, důvěryhodnost si budou muset odpracovávat roky.

Signál pro ostatní

Ačkoli finanční arbitr poukázal i na obdobně koncipované smlouvy investičního životního pojištění, nejde o závazné rozhodnutí se zásadním dopadem na další klienty. Podle vedoucího právního oddělení společnosti Partners Stanislava Holeše ale může rozhodnutí arbitra naznačit cestu, jak řešit případný spor s pojišťovnou. Upozorňuje ale, že je potřeba rozlišovat mezi smlouvami s nulovou a nízkou pojistnou částkou.

„Pokud jde o pojistky, které nepojišťují vůbec nic – mají takzvaně nulu na smrt, je tu velká šance na zrušení smlouvy od počátku, a tím pádem vrácení peněz zaplacených na pojistném. Zejména, pokud ve prospěch klienta pojišťovny AXA rozhodne i soud. U dalších smluv, kde je pojistná částka třeba pět tisíc korun, to ovšem jisté není. Arbitr zmíněnou smlouvu zrušil, protože nic nepojišťuje – pojišťovna v žádném momentu nepřebírá pojistné riziko, proto není naplněná podstata smlouvy a lze na ni pohlížet, jako kdyby nevznikla. Otázkou zůstává, jak se bude finanční arbitr dívat na smlouvy, kde je aspoň drobné pojištění,“ říká Holeš.

U jasných případů, pokud je nespokojený klient bude řešit přes finančního arbitra, může být v zájmu pojišťovny dosáhnout smírného řešení, aby arbitr spor nerozhodl. Rozhodnutí, ve kterém dá arbitr za pravdu klientovi, znamená pro pojišťovnu navrch pokutu ve výši deseti procent z částky, kterou zákazník požaduje (vždycky minimálně 15 tisíc korun). Pokud se ale pojišťovna s klientem vyrovná ještě v průběhu řešení sporu, řízení u finančního arbitra končí a na pokutu nedojde. „Řízení u finančního arbitra nepřímo vede pojišťovnu, aby případy, které pro ni nevypadají dobře, nenechala běžet dál,“ vysvětluje Holeš. 

Podle advokáta Petra Němce bude rozhodující až stanovisko soudu. „Klienti by měli svůj nárok uplatnit u pojišťovny a pokusit se o smírné řešení. Pokud pojišťovna odmítne, obrátit se na finančního arbitra. Ideálně ale vyčkat, jak o věci rozhodne soud v prvních sporech,“ uvedl pro Peníze.cz. 

Jak se na finančního arbitra obrátit?

Dřív, než se člověk na finančního arbitra obrátí, je nutné pokusit se o řešení problému přímo s pojišťovnou – základ je mít v ruce neúspěšnou písemnou reklamaci. K řešení sporu skrze finančního arbitra není potřeba žádné právní zastoupení. Pracovníci Kanceláře finančního arbitra by měli poskytovat pomoc s podáním návrhu i v průběhu řízení tak, aby mohl člověk účinně uplatňovat svoje nároky.

Návrh na zahájení řízení lze podat několika způsoby – písemně poštou, e-mailem opatřeným zaručeným elektronickým podpisem, prostřednictvím datové schránky nebo osobně v sídle Kanceláře finančního arbitra. Adresu, e-mail i ID datové schránky najdete zde.

V návrhu na zahájení je potřeba vlastními slovy popsat pochybení pojišťovny – v čem spatřujete neplatnost smlouvy a jakou škodu vám instituce způsobila. Majetkovou újmu musíte řádně vyčíslit a doložit. Pro toho, kdo si nebude vědět rady, je na stránkách finančního arbitra připravený Průvodce podáním návrhu – klikejte tady.

Za řízení před finančním arbitrem se neplatí žádné poplatky. Jak dlouho bude řešení sporu trvat, závisí na složitosti sporu a součinnosti obou stran.

Propojeno!

Konec průtokáčů v Čechách

„Průtokové ížetpéčko“ jak se investičním životním pojistkám s příspěvkem zaměstnavatele říkalo, dřív představovalo způsob, jak zaměstnancům vyplatit část peněz a ušetřit na povinných odvodech za zdravotní a sociální pojištění. Peníze od zaměstnavatele šly na běžné a mimořádné pojistné, mimořádné přitom mohli zaměstnanci z pojistky každý měsíc vybrat. Ve snaze zamezit této legální kličce přišla vláda s novými pravidly pro daňové odpočty – od roku 2015 lze daňové úlevy využívat, jen pokud pojistka neumožňuje průběžné výběry. V opačném případě nelze daňový odpočet uplatnit a příspěvek zaměstnavatele se daní stejně jako mzda.

Investiční pojištění: Pravidla pro daňové úlevy zpřísňují

Investiční životní pojištění a daně

Pokud se smlouva prohlásí od počátku za neplatnou, pohlíží se na ni, jako kdyby nikdy neexistovala. Obě strany tak musí vrátit peníze, které si vzájemně zaplatily. V tomto případě tedy pojistné, které klient od počátku trvání smlouvy uhradil.

Investiční životní pojištění je ovšem produkt s daňovými výhodami od státu – kdo si pojistku platí, může si každý rok odečíst od základu daně z příjmů určitou sumu. Maximální odpočet dosud dělal 12 tisíc korun za rok, letos (za zdaňovací období 2017) je poprvé možné odečíst 24 tisíc korun. Pokud tedy člověk dostane zpět pojistné, za které slevu na dani čerpal, nevyhne se jejímu dodanění. Respektive podání dodatečného daňového přiznání, ve kterém neuplatní platby na životní pojištění jako odečitatelnou položku.

S investičním životním pojištěním jsou ovšem často spojené také příspěvky zaměstnavatele. Firmy totiž můžou svým zaměstnancům přispívat na investiční životní pojištění až 50 tisíc korun za rok (dříve maximálně 30 tisíc korun ročně). Pro firmu představuje příspěvek daňově uznatelný základ, pro zaměstnance příjem ze závislé činnosti od daně osvobozený. Pokud dojde ke zrušení smlouvy od jejího počátku, měl by i příspěvek zaměstnavatele připadnout klientovi. Nad vypořádáním daně z příjmů ale visí otazník – názory daňových poradců se různí, v budoucnu snad napoví Generální finanční ředitelství. Finanční správa se ovšem k problematice nechce vyjadřovat, dokud si k výše uvedenému rozhodnutí finančního arbitra nenechá vypracovat právní rozbor.