Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích: Konec poradců bez maturity

Stanislav Holeš
Stanislav Holeš
11. 8. 2014
 32 641

AKTUALIZOVÁNO 9. 9. Když nabízí finanční poradce pojištění, má podle zákona jednat s odbornou péčí. Když ho nabízí pojišťovna, její zaměstnanec tu povinnost (a mnoho dalších) nemá. Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích chce nerovnost odstranit: samozřejmě – přitvrdí pravidla pojišťovnám. V zájmu klientů si klade i jiné cíle, napříště by se třeba pojišťovacím zprostředkovatelem nemohl stát člověk, který si neuměl pořídit aspoň maturitu.

Novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích: Konec poradců bez maturity

Novelu zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích chystalo Ministerstvo financí už pod vedením Miroslava Kalouska. Dotáhla to loni až do druhého čtení v Poslanecké sněmovně, kvůli jejímu rozpuštění už ale nebyla projednaná. Nebyla v tom sama:

U ledu ale novela neležela dlouho. Návrh se po roce – oprášený a mírně upravený – vrací zpátky. Ministerstvo financí ho v uplynulých dnech předložilo do mezirezortního připomínkového řízení.

Pochopitelně: navrhovaná podoba není definitivní, své k ní budou jistě chtít povědět lidé a firmy z oboru, počítat se dá s připomínkami vládních expertů a samozřejmě také s právní kreativitou samotných zákonodárců. Přesto stojí za to přiblížit dopady, jaké by na pojistný trh mělo přijetí novely už v této verzi. Úplně jiná totiž ta výsledná určitě nebude.

Příliš rychlé Česko

Česká republika ladí své právo s předpisy Evropské unie. A ta právě teď chystá novou evropskou směrnicí o pojišťovacích zprostředkovatelích („kódový název“ IMD 2). Zatím se zdá, že návrh „našeho“ zákona s ní bude v souladu, přesto ale můžeme čekat, že zákon podle evropských předpisů budeme muset upravovat i v následujících letech – a nikdo neví, jak velké úpravy to ještě můžou být. Možná by se vyplatilo malou chvíli počkat – časté změny a nestabilita právního řádu primárně nahrávají těm, kteří si žádnými zákony nezatěžují hlavu a prostě „jedou“ – zatímco solidní zprostředkovatelé, kteří zákony dodržovat chtějí, jen obtížně drží krok s rychlostí změn v nich.

A neplatí to jen pro pojišťovnictví, ale obecně, jenže:

Regulace finančního trhu obecně už delší dobu směřuje ke „zpřísnění a zpřesnění“ dosavadních pravidel a novela zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích není výjimka.

Autoři novely se silně inspirovali právní úpravou investování, zejména zákonem o podnikání na kapitálovém trhu. S větší či menší důsledností přebírají řadu jeho institutů a řešení (problematika střetu zájmů, regulace provizí, řídicí a kontrolní systém, který by podle návrhu musely pojišťovny i samostatní zprostředkovatelé zavést). Finanční poradce, kteří velmi často jsou i investičními zprostředkovateli, by tedy nová pravidla neměla zaskočit, nové by bylo jen to, že „teď všechna platí i pro pojištění“. I když je otevřená otázka, jak se tyto „výpůjčky“ v prostředí pojistného trhu ujmou a jestli budou interpretovány shodně s tím, co je obvyklé na kapitálovém trhu.

Novinkou by ale tato pravidla byla pro ty, kteří zprostředkovávají pojištění, ale s pravidly pro investice nemají zkušenosti.

Na pojišťováky musí být přísnost. Tentokrát i na ty z pojišťoven

Mezi ty patří zaměstnanci pojišťoven. Významnou novinkou, se kterou novela přichází, je totiž rozšíření působnosti zákona na nabízení pojištění v „interních“ sítích pojišťoven, tedy i na situace, kdy pojištění zprostředkovává zaměstnanec pojišťovny. Kromě pravidel „naklonovaných“ ze zákona o podnikání na kapitálovém trhu tak na pojišťovny a jejich zaměstnance nejspíš čekají povinnosti, které se na ně dnes nevztahují, ale které zákon výslovně ukládá nezávislým pojišťovacím zprostředkovatelům. Jsou to například povinnost jednat s odbornou péčí, povinnost nenabízet neoprávněné výhody zákazníkům, povinnost vyhotovovat záznam o potřebách a požadavcích zákazníka a předávat ho zákazníkovi písemně.

Tady autoři zákona narovnávají dosud velmi nevyvážené postavení „pojišťováků z pojišťoven“ a „pojišťováků mimo pojišťovny“.

Zprostředkovatel šestkrát jinak

Stávající zákon rozlišuje šest různých typů pojišťovacího zprostředkovatele podle toho, s kým mají smlouvu a koho zastupují, co smějí nabízet a jakou mají odpovědnost. Rozdělení možná funkční, minimálně pro spotřebitele ale nepřehledné. Ostatně – můžete se seznámit. Odkazy vedou přímo na příslušné paragrafy zákona, definující jednotlivé typy zprostředkovatelů:

Čištění zaneseného registru zprostředkovatelů

Návrh zákona opouští dosavadní „složitou“ strukturu šesti různých druhů pojišťovacích zprostředkovatelů (viz box vpravo), rozdělených podle toho, s kým můžou mít zprostředkovatelskou smlouvu a jaké produkty můžou sjednávat. Nově bude pojišťovna moci k distribuci svých pojistných produktů využít služeb samostatného zprostředkovatele. Ten zprostředkovává pojistky pro jednu nebo víc pojišťoven. A pojišťovna nebo jednotliví samostatní zprostředkovatelé potom budou moci, kromě svých zaměstnanců, použít ke zprostředkovatelské činnosti i vázané zástupce – vázané pouze na jednu pojišťovnu nebo samostatného zprostředkovatele. Zastoupený – tedy pojišťovna nebo samostatný zprostředkovatel – by měl ručit za způsobilost svého vázaného zástupce a také by za něj měl žádat o licenci u České národní banky.

Registr pojišťovacích zprostředkovatelů u České národní banky dnes vede přinejmenším desetitisíce osob, které už dávno pojistky nenabízejí – jenom je nikdo „neodhlásil“. K vyčištění registru zásadně přispěje další novinka obsažená v návrhu: licence zprostředkovatele se bude vydávat vždy s platností do konce příštího kalendářního roku. Pokud ke konci kalendářního roku zprostředkovatel zaplatí „obnovovací“ správní poplatek – samostatný zprostředkovatel pět tisíc korun a vázaný zástupce tisícovku – licence se prodlouží na další rok.

Kdo obnovovací správní poplatek včas nezaplatí, bude z registru vyřazen a jeho licence zanikne. Téměř do písmene stejná regulace už přes rok rok platí při licencování zprostředkovatelů důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření; první větší obnovování „důchodových“ licencí na sklonku roku 2014 bude generálkou i pro věcně stejné navrhované nastavení u pojišťovacích zprostředkovatelů – pokud tedy bude návrh zákona přijat.

Stanislav Holeš

Stanislav Holeš

Pracuje jako compliance officer (právník) ve společnosti Partners Financial Services. Na starosti tu má právní záležitosti spojené s distribucí důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření. Kromě toho se zabývá v rámci Partners legislativou finančního trhu a právní podporou Partners investiční společnosti. Zkušenosti čerpal mimo jiné na Ministerstvu financí v rámci přípravy legislativy kapitálového trhu. 

Potřebuje prodej pojištění novou regulaci?

Bez maturity už se zprostředkovatelem nestanete

Návrh zákona nově napevno stanoví, že zprostředkovatelem se nestane člověk bez maturitní zkoušky. Nebude jako doteď možné, aby se pojišťovacím zprostředkovatelem stal někdo, kdo nemá alespoň maturitu. Pravidlo se podle takzvaných přechodných ustanovení nevztahuje na ty, kteří byli jako pojišťovací zprostředkovatelé nepřetržitě činní aspoň pět let před účinností novely.

Pokud jde o odborné znalosti, rozděluje návrh zákona kvalifikaci poradců do pěti skupin – podle toho, jakou kvalifikaci budou mít, budou moci zprostředkovávat i jednotlivé pojišťovací produkty (zhruba: životní pojištění, neživotní pojištění, pojištění dopravních prostředků, pojištění podnikatelských rizik, pojištění velkých pojistných rizik). Okruhy znalostí pro jednotlivé skupiny má stanovit až samostatná vyhláška – a pojišťovací zprostředkovatelé můžou doufat, že obsahově se nebudou příliš lišit od toho, co už znají dnes.

Zkoušky budou probíhat před akreditovanou osobou, licencovanou Českou národní bankou.

A jedna věc je jistá: pojišťovací zprostředkovatelé se budou muset „přelicencovat“ podle nové právní úpravy – to znamená, že v souladu s přechodnými ustanoveními zákona zanikne licence dosavadních pojišťováků nejpozději do 30. září 2015 – do té doby už musí mít licenci podle nového zákona. Dokládání odborných znalostí (zkoušky u akreditované osoby) má nicméně probíhat postupně, hotovo ale musí být do 31. prosince 2016. Každý zprostředkovatel, pokud chce dále působit, bude také muset zaplatit správní poplatek za novou licenci.

Licence samostatného zprostředkovatele vyjde na deset tisíc korun (to odpovídá dnešní ceně licence pojišťovacího agenta), vázaný zástupce bude muset sáhnout do kapsy pro dvě tisícovky (podřízený pojišťovací zprostředkovatel dnes platí deset tisíc, poplatek za srovnatelnou licenci tedy bude výrazně nižší).

Aktualizujeme!

9. září: Ministerstvo financí nyní dokončuje vypořádání takzvaného „vnějšího připomínkového řízení“, na základě kterého bude konečný návrh zákona předložen vládě a poté parlamentu. 

Podle posledních informací, které se podařilo získat, bude text návrhu zákona upraven a vyjasněn – mělo by z něho jednoznačně vyplývat, že požadavek na maturitu každého pojišťovacího zprostředkovatele – vázaného zástupce bude uplatňován tak, že zprostředkovatel musí doložit alespoň maturitní vysvědčení nejpozději do 31. 12. 2018; zprostředkovatel tedy může „bez maturity“ podnikat po přechodnou dobu i podle nového zákona; pokud však maturitu nejpozději ke konci roku 2018 nezíská, nebude moci v činnosti pokračovat.


V pokračování článku se věnujeme dopadům novely zákona na spotřebitele. Dozvíte se tak například, že potenciálně v ohrožení jsou příspěvky zaměstnavatelů na životní pojištění. A věnovat se budeme i tomu, co v návrhu zákona není – ale být by mělo: Příspěvky zaměstnancům na životní pojištění v ohrožení

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Stanislav Holeš

Stanislav Holeš

Související témata

česká národní bankafinanční poradenstvíinvesticeministerstvo financípojišťovací zprostředkovatelépojišťovnyregulacezákon o pojišťovacích zprostředkovatelích
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo