Škůdci finančního zdraví

Takto fungovalo pojištění ještě před pár lety a kromě stále různorodějších věcí, které šly pojistit, bylo jedinou změnou to, že pokud jsem pojišťovně poslal víc než minimální pojistné kryjící riziko smrti, pojišťovna zbylé peníze poměrně konzervativně investovala a o zisk z investice se dělila.

Investiční životní pojištění: Výhodné pro všechny… Kromě klienta

Pak ale přišla velká inovace – místo kapitálového životního pojištění, kdy o investiční strategii rozhoduje pojišťovna (a je povinna klientovi zajistit určité minimální zhodnocení), na český trh přišlo investiční životní pojištění, kde peníze na investice tečou přímo do interních či externích podílových fondů. Pojišťovna tak nenese žádné riziko z nepovedené investice (vždyť si složení investic vybral sám klient) a má šanci vydělat hezké peníze (protože si bere část poplatků z investic). Navíc má pojišťovna mnohem méně informačních povinností než investiční společnost, takže zabalit investici do životního pojištění je výhodné v podstatě ze všech úhlů pohledu. Tedy kromě toho klientova, ten si toho ovšem obvykle nevšimne.

U běžných životních pojistek má klient alespoň nějakou naději, že časem trik na jeho peníze prohlédne a bude mít ještě dost času minimalizovat budoucí ztráty. Nesmí ale naletět na snad nejošklivější nekalý trik velkých finančních skupin – jednorázově placené životní pojištění.

Jednorázově placené životní pojištění: Vítězství marketingu nad rozumem

Poslední dobou tento produkt, ve kterém si předplatíte pojistné s investicí hned na počátku, zažívá obrovský boom. Banky ho totiž na pobočkách začaly masivně nabízet jako alternativu ke spořicím účtům a termínovaným vkladům, protože tyto produkty jsou dnes většinou s ohledem na inflaci ztrátové. Naproti tomu banky staví krásný příběh o „jistotě pojištění“ a „výnosnosti investice“. Pokud možno už ale nemluví o tom, že klient zůstává v jednorázové pojistce zamčen na řadu let a že opravdu nemá šanci zacházet se svými penězi tak flexibilně, jako když používá klasické bankovní spořicí produkty.

Při nízké české finanční gramotnosti totiž není složité dosáhnout vítězství marketingu nad rozumem. Klienti si samozřejmě nejsou schopni ani porovnat poplatky a zjistit tak, kolik by ušetřili přímou investicí do podílových fondů (nemluvě opět o větší flexibilitě).

Nechápou ani to, že u jednorázového životního pojištění žádnou jistotu nemají a naopak věří, že jejich peníze jsou přece „pojištěny“. Pokud by měl mít nějaký finanční produkt na sobě uvedeno „Škodí vašemu finančnímu zdraví“, měly by to být vedle spotřebitelských úvěrů právě jednorázové pojistky. Jenže jak to prosadit, když jsou tyto produkty pro finanční skupiny dojnou krávou, seslanou z nebes? Jaký jiný produkt vám umožní zamknout si klienta na řadu let a být přitom schopni účtovat výrazně vyšší poplatky než u jakéhokoliv jiného produktu?

Autor je ředitel pro rozvoj a péči o klienty společnosti Partners

Psáno pro Lidové noviny