Mediální obraz investování v ČR

Investování, jednoduché a zároveň zapeklité slovo. V principu je investicí každá odložená spotřeba. V praxi se jedná o neutracení celého příjmu. Na tomto stojí hospodářské systémy od nepaměti, volné prostředky jednotlivců se přes různé instituce (banky, záložny, družstva) dostávají k firmám a jejich investičním záměrům. Tak jsou stavěny továrny, následně vytvořena pracovní místa, platy pro zaměstnance, kteří si z nich mohou dále odkládat. A tak pořád dokola.

Po dlouhém období centrálního plánování ekonomiky urazilo investování v ČR již dlouhou cestu. Delší má ale ještě před sebou. Jak se na investování, dívá běžný občan naší republiky? Otázka vypadá hloupě, vždyť u nás máme vyspělý, rychle rostoucí trh s moderními finančními institucemi, většinou s nemalými zahraničními zkušenostmi. Přesto se pojďme na chvíli vžít do role „drobného investora“.

Informací už dávno není nedostatek. Na internetu, v televizi, v denním tisku, v časopisech, v knihkupectvích a koneckonců i malými písmenky například v pojistných smlouvách. Problém je, že tyto zdroje se značně liší kvalitou. Z jakých čerpá drobný investor? Absolutní převahu má televizní reklama, fenomén českého finančního trhu. Následují ji články v novinách, vzdělávací semináře či odborné pořady v televizi.

Každý z nás je terčem televizní reklamní masáže ze strany finančních institucí. Proč ne? Spousta reklam nabízí prací prášky, auta, hračky, jogurty. Tak proč ne finanční produkty? Rozdíl je v tom, že finanční produkty nejsou ze své podstaty spotřební zboží. Prací prášek má jasně definované použití a celkem předpokládatelné účinky a vlastnosti. U finančních produktů je tato představa uměle vytvářena reklamními hesly a příběhy šťastných klientů.

Takto se drobný investor dozvídá informace o produktech, které můžeme rozdělit do několika skupin. První tvoří základní finanční nástroje jako běžný účet či platební karta. Druhou skupinou jsou spořící účty, termínové a speciální vklady, zajištěné fondy. Pro klienty téměř bezrizikové instrumenty s malým potenciálem výnosu.

Ke třetí skupině produktů musíme přeletět na „opačný konec“ finančního trhu co se týče rizikovosti, kdy v televizi může běžný střadatel zhlédnout pořady o obchodování na burze či přímo nabídku k obchodování akcií. Stranou stojí stavební spoření, které je dotované státem.

Výsledkem je zkreslená představa o možnostech na finančním trhu pro drobného investora. Kdo se alespoň trochu zorientuje, vnímá své možnosti na kapitálovém trhu jako dva extrémy:

• minimální riziko = minimální potenciál výnosu
• maximální riziko = maximální potenciál výnosu

Co si vybere drobný investor? Po zkušenostech z devadesátých let je v rozpacích.

Není divu. Reklamní masáž totiž vynechává pomyslnou střední cestu - pasivní investování do vyvážených portfolií dluhopisů, akcií, nemovitostí, popřípadě komodit.

Tady leží možnost jak racionálním a relativně bezpečným způsobem zhodnocovat prostředky. Samozřejmě to není nic jednoduchého, to ale není ani investování do zajištěných fondů (i když je to tak prezentováno) a do akcií už vůbec.

Proč je tedy tato cesta až na výjimky přehlížena? Vždyť na finančním trhu jsou stovky institucí, ostrá konkurence a osvěta. Jak je to tedy možné?

Podívejme se na situaci z pohledu největších tržních hráčů:

Banky
Náklady a vynaložený čas na uvedení klienta do problematiky investování, vysvětlení nejdůležitějších principů či porovnání více možností jsou vysoké. Prodat zajištěný fond trvá pět až deset minut. Termínované a spořící účty, speciální vklady taky tak.

Penzijní fondy, životní pojišťovny
V jejich produktech hrají investice do fondů klíčovou roli, přesto se o nich při uzavření klient dozví jen velmi málo. Prim hraje zajištění a daňové úlevy.

Investiční společnosti
Většina jejich produkce závisí právě na bankách a pojišťovnách. A také na finančních poradcích.

Právě finanční poradci mají největší potenciál ve vzdělávání lidí v oblasti investování a efektivní správy jejich investic. To je ale činnost nelehká, náročná a odborná. Bohužel, z pohledu drobného investora je těžké odlišit zodpovědného profesionála od dealera stavební spořitelny, který má na vizitce „expert na rodinné finance“, nebo od člena prodejně-vzdělávací sítě, který minulý víkend absolvoval školení a teď už běhá po sídlišti s taškou plnou smluv o penzijním připojištění.

Drobný investor to nemá lehké. Stojí před úkolem zorientovat se v mediálním zmatku a sám si zajistit potřebné informace. Najít si jejich zdroj a poznat, zda je objektivní. Ti, kteří to dokáží, jsou odměněni zhodnocením svých vydělaných peněz. Věčná škoda pro ty ostatní.

Autor je finanční poradce společnosti Partners.

Ptejte se nás v Poradně

Reagujte na článek

Kvalitní příspěvky budou publikovány jako komentáře k článku nebo jako samostatné články na Finmag.cz.

Komentáře čtenářů:

"K tématu článku, zejména jeho závěru, bych rád dodal drobnou poznámku. Článek tak trochu končí postesknutím nad tím, že drobný investor to "zatím" nemá příliš jednoduché, jakoby investování jednoduché jednou mohlo být. Domnívám se, že stav informovanosti a vzdělanosti investorů se již externími vlivy příliš nezmění, a to ani prostřednictvím finančních poradců.
Jistěže existuje velký potenciál investorské inteligence, ten však není na trhu všeobecně k mání, protože spočívá v každém jednom drobném investorovi samotném, jeho přehledu, orientaci, zkušenostech, prioritách.
Tedy polemizoval bych poněkud v naznačeném závěru, že největší potenciál vzdělávání investorů leží ve finančních poradcích (jakkoli respektuji chvályhodné deklarace společnosti Partners) a domnívám se, že největší potenciál vzdělanosti investora leží v jeho případném procitnutí ze snu, že se mu o jeho peníze nejlépe postará někdo třetí.
V konci konců a kupříkladu - finanční poradci (prodejci, hypoteční makléři) mají rovněž nemalou (avšak z jejich pohledu legitimní) zásluhu na části hypoteční krize v USA a na problémech hypotečních dlužníků."
Luděk Zdražil, Opava