Vydrží státní podpory navěky?

Nedávná zpráva o zrušení státní podpory stavebního spoření vyvolala velký rozruch. Bouřlivě se diskutuje o tom, jaké by mělo zrušení podpory dopady, co by se stalo se stavebními spořitelnami, co s klienty, kteří chtějí čerpat úvěry stavebních spořitelen. Stranou ale zůstává, co již státní podpora finančních produktů způsobila, co dala a co naopak vzala.

Mezi státem podporované produkty patří:

• stavební spoření (státní příspěvek, úroky z úvěru)
• hypotéky (úroky z úvěru, již zrušené nezdaňování výnosů z HZL)
• penzijní připojištění (státní příspěvek, daňová úleva)
• životní pojištění (daňová úleva)
• podílové fondy (daňový test)

Cílem státní podpory finančních produktů je motivovat občany ke spoření peněz. S ohlédnutím na uplynulé desetiletí můžeme zákonodárce pochválit, záměr se jim povedl. Prostředky uložené do stavebního spoření dosáhly 330 miliard, do penzijní připojištění 136 miliard. Neustále se zvyšuje objem prostředků v životním pojištění a také objem prostředků zainvestovaných do podílových fondů.

Nicméně všechno má svá ale. Za uplynulé roky se v ČR vyvinul fenomén kvality finančního produktu, který říká: "Tento produkt je státem podporovaný. Když státu tolik odvádíme, proč si ho neuzavřít a nedostat peníze zpět?"

Nechybí v té úvaze něco? Třeba něco o produktu samotném? Jak funguje? Jak je nákladný a peníze z něj dostupné?

Ač to zákonodárci nezamýšleli, určité státní podpory finančních produktů byly a jsou marketingově zneužívány. Nejvýraznějším příkladem je životní pojištění. Daňová úleva je mnohdy to jediné, co klient o své pojistce ví, kromě toho, že část je na „spoření“ a část na „riziko“.

Extrémem je působení firem, které svou činnost na státních podporách finančních produktů doslova založily. Jejich lidé ihned po spojení životního pojištění, penzijního připojištění a stavebního spoření do „balíčků“ a „kombinací“ vyrazili do ulic.

Tento marketingově výborně propracovaný prodej slavil a slaví velký úspěch. V mnoha případech je však státní podpora to jediné, co klientům s takto vyřešeným portfoliem vydělává a koriguje ztráty z netransparentních a nákladných životních pojistek.

Státní podpora má ve vývoji finančního trhu své opodstatnění, hlavně však v jeho rané fázi. Postupem času by měl stát opouštět své „pozice“, aby nedocházelo naopak k deformaci finančního trhu a informovanosti o něm.

I přesto, že se odvětví financí vyznačuje poměrně vysokou konkurencí, redukce státních podpor by ji ještě zvýšila, zvětšil by se důraz na kvalitu produktu a tlak na odbornost pracovníků. To bude ještě umocněno vstupem ČR do měnové unie, z něhož může spotřebitel jen profitovat.

Diskuze o omezení státní podpory finančních produktů je krok správným směrem. Rozhodování však vláda nebude mít lehké, omezení podpor povede k „demaskování“ vysokého daňového zatížení občanů. Bude tak potřeba velké politické odvahy, což může dost dobře způsobit, že podpory tu budou ještě řadu let či desetiletí.

Autor je finanční poradce Partners. Článek publikoval také deník E15.