Pojišťovny hrozí exekucí

V praxi se stává, že lidé uzavřou pojistnou smlouvu, zaplatí jednu či dvě platby a více se o pojištění nezajímají. Další pojistné zaplatit zapomenou nebo se domnívají, že jim pojišťovna smlouvu sama zruší. Jaká je však skutečnost?

V případě, že se klient pojišťovny rozhodne pojistné neplatit nebo prostě na tuto nemilou povinnost zapomene, záleží na tom, o jak starou pojistnou smlouvu se jedná. Pokud byla uzavřena do roku 2004, řídí se neplacení pojistného občanským zákoníkem.

Podle ustanovení občanského zákoníku platí, že pojištění zaniká, pokud není zaplaceno pojistné za další pojistné období do šesti měsíců od jeho splatnosti. Pojištění tedy zanikne automaticky, i když se nevypoví, uplynutím uvedené lhůty. Pojišťovna má současně právo na pojistné za dobu až do zániku pojištění a k dlužnému pojistnému je oprávněna účtovat úrok z prodlení.

Některé pojišťovny nezaplacené pojistné do zániku pojištění po klientech nevymáhají, jiné prodaly i několik let staré pohledávky z nezaplaceného pojistného specializovaným firmám. Takto postupuje například Česká pojišťovna, Kooperativa nebo ČSOB Pojišťovna.

V takovém případě je nedoplatek pojistného navýšen o úroky a o náklady na vymáhání dluhu. Vymahači hrozí dlužníkům exekucí pro neplacení pojistného a obracejí se i na klienty, kteří již ani nevědí, že nějaké pojištění měli vůbec sjednáno.

Klienti pojišťoven by však měli vědět, že právo na nezaplacené pojistné se promlčuje po třech letech od jeho splatnosti, což je nutné sdělit firmě, která pohledávku vymáhá. V takovém případě firma u soudu pohledávku neuplatní. 

Protože ustanovení občanského zákoníku ohledně neplacení pojistného byla nevýhodná pro pojišťovny, neboť klient mohl zaplatit pouze jedno dlužné pojistné a znovu běžela příslušná lhůta, došlo před třemi roky ke změně.

U smluv uzavřených v roce 2005 a později se neplacení pojistného již neřídí občanským zákoníkem, ale zákonem o pojistné smlouvě. Podle ustanovení tohoto zákona již pojištění nezaniká po uplynutí pevně stanovené lhůty, ale dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojišťovnou v upomínce k zaplacení pojistného.

Tato lhůta přitom nesmí být kratší než jeden měsíc, maximální lhůta není stanovena.  Upomínka pojišťovny musí obsahovat upozornění na zánik pojištění, jinak by ke skončení pojištění nedošlo.

Zákonem o pojistné smlouvě byla zároveň dána možnost pojištění po dvou měsících (či jiné lhůtě neplacení pojistného) pojištění automaticky přerušit. K obnově pojištění může dojít až po zaplacení celého dlužného pojistného. Klient tak již nemůže být opakovaně pojištěn zadarmo, jak to umožňoval občanský zákoník. 

Po dobu přerušení tedy nemá pojišťovna povinnost plnit, ale ani klient nemá povinnost platit pojistné. Automatické přerušení pojistného se však nevztahuje na životní pojištění, u kterého záleží na znění pojistných podmínek pojišťovny.

Pokud podmínky daného životního pojištění neobsahují možnost automatického přerušení a pojišťovna upomínku nepošle, pojištění stále trvá. Klient tak nezaplacením pojistného nemusí dosáhnout zániku nepotřebného pojištění a jeho dluh vůči pojišťovně roste.

Pro klienty z toho plyne jasné doporučení:

• u starších smluv poukazovat na promlčení pohledávky pojišťovny
• u nových smluv nespoléhat na automatický zánik pojištění z důvodu opakovaného neplacení pojistného, ale pojistnou smlouvu řádně vypovědět. Jedině tak lze mít jistotu, že náklady spojené s nepotřebnou pojistnou smlouvou nebudou dále narůstat.

Autor je analytik společnosti Partners

Další články Dušana Šídla