Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Místo selanky pěkný cirkus. Odcházení Merkelové Evropu zabolí

Petr Fischer | 17. 3. 2021 | Vstoupit do diskuze – 6 komentářů

Měla to být snadná výměna. Pohodové střídání stráží. Idyla. Skoro selanka. Jenže nebude. Odchod Angely Merkelové, který si kancléřka doposud organizovala přesně podle svých představ, se naopak proměňuje v politické drama. V boj o proměnu německé politiky, která dosud byla posledním konzervativním jádrem společné Evropy.

Místo selanky pěkný cirkus. Odcházení Merkelové Evropu zabolí

Zdroj: Alexandros Michailidis / Shutterstock.com

Všechno vypadalo jasně, až růžově. Vláda kancléřky Angely Merkelové suverénně zvládla první vlnu pandemie. Kancléřčina Křesťanskodemokratická unie (CDU) proto letěla v průzkumech nahoru a dostala se až na 40 procent. Nástupcem kancléřky byl vybrán ministerský předseda Severního Porýní‑Vestfálska Armin Laschet. Úspěšný, i když trochu nudný politik, kopírující v mnohém kancléřčin rozvážný styl.

To už je ale dávná minulost, i když to bylo jen před pár měsíci. Ještě na konci února měla CDU v průzkumech 37 procent, dnes ji některé agentury předpovídají i pokles pod 30 procent. To by byla stranická katastrofa, v minulých volbách měla tradiční koalice CDU/CSU 32,9 procenta. O víkendových zemských volbách v Bádensku‑Württembersku a v Porýní‑Falci navíc utrpěla CDU velkou porážku.

Ano, ani v jedné z těchto zemí nebyla tahounem vlády a vítězství se vzhledem k obrovské popularitě místních lídrů Zelených a sociálních demokratů ani nečekalo. Jenže ještě nikdy v historii tu neměli křesťanští demokraté tak malou podporu (viz box Výprask (nejen) za aféry).

A to jde o západní země, o které se CDU dnes opírá více než o ty východní.

Jasný trend

Vysvětlit to všechno tím, že za to může aktuální aféra týkající se i některých poslanců CDU, kteří zneužívali vládní nákupy zdravotnických ochranných pomůcek ve svůj prospěch, by bylo příliš snadné. Nejde totiž o jednorázový výkyv. Od ledna se spíš radikálně změnila nálada německé společnosti a za změnou je nespokojenost s tím, jak si Německo v pandemii vede.

Výprask
Shutterstock

Výprask (nejen) za aféry

Dva konzervativní poslanci Georg Nüsslein a Nikolas Löbel čelí podezření, že se přiživili na státních nákupech respirátorů. Löbel složil mandát, vystoupil ze strany a přiznal, že si na provizích za zprostředkování obchodů přišel na zhruba 250 tisíc eur (přes 6,5 milionu Kč). Nüsslein pouze opustil CDU a oznámil, že na podzim už nebude kandidovat. Další německý konzervativní poslanec za CDU Mark Hauptmann pak složí mandát kvůli podezření, že v regionálním listu Südthüringer Kurier, který vlastní, lobboval ve prospěch Azerbajdžánu.

Po nedělních zemských volbách v Bádensku‑Württembersku a Porýní‑Falci neměcká média mluví o historicky nejhorší porážce Křesťanskodemokratické unie kancléřky Angely Merkelové a dávají ji i do souvislosti s aférami. CDU sice v obou zemích skončila druhá, má ale jen minimální šanci dostat se do vlády. V prvním případě se ziskem 32,6 procenta zvítězili Zelení (CDU měla 24,1 procenta), v Porýní‑Falci zas sociální demokraté s 35,7 procenta hlasů (druhá CDU brala 27,7 procenta).

Z českého pohledu je Německo přímo vzorovou zemí, kde se daří skoro všechno. Počet nakažených a mrtvých relativně nízko, žádné zmatky a neorganizovaný chaos. Centralizovaný odborný názor, žádné orgie upovídaného politického marketingu na tiskových konferencích. Velká opatrnost v uvolňování regulací, kterému musí odpovídat trendy vývoje nákazy.

A přece se Němci ke své vládě, vedené CDU a Angelou Merkelovou, obracejí stále častěji zády. Trestají ji v politických hlasováních a v poslední době také stále častěji odmítají občanskou poslušnost.

Může za to Angela

Přízeň lidu je vrtkavá a někdy ani není jasné, proč se právě mění. V tomto případě má ale všechno poměrně jasnou příčinu. Kancléřka už nemá ten drajv a sílu, jaké měla. Nedokáže vytvořit dojem, že má věci pod kontrolou. A dokonce už není schopna tak snadno a trpělivě vysvětlovat svou strategii, která podle některých dokonce ani neexistuje.

Její kritika se proto často podobá kritizování české vlády, která tápe a reaguje ad hoc bez jasné představy, co dál. Kancléřka vsadila všechno na uzavírky společnosti, které uvolní až plošné očkování. To se ale právě nedaří. A kdo za to může? Angela Merkelová!

Ještě v prosinci byli Němci velmi rádi, že jejich kancléřka právě teď vede Evropskou unii, protože byla u důležitých jednání o nákupu vakcín. Už zkraje ledna se ale ukázalo, že se to tak úplně nepovedlo, a od té doby to jde s CDU z kopce. U všeho totiž byla další křesťanská demokratka Ursula von der Leyenová, šéfka Evropské komise, kterou prosadila Angela Merkelová.

Laschet je sice nová krev, ale ve veřejném prostoru působí spíš jako dinosaurus z minulého století.

Zklamání z toho, že naděje na rychlou vakcinaci se hroutí, bylo hned dvojnásob přičteno na účet CDU. Nový šéf strany Laschet to zatím nedokázal zlomit. Ačkoliv jeho působení v pandemii je víceméně úspěšné, chyby v očkovací kampani nemohl zakrýt ani on.

Laschet je sice nová krev, ale ve veřejném prostoru působí spíš jako dinosaurus z minulého století. Zlomit kouzlo náhlého neúspěchu by musel komunikátor úplně jiných kvalit. Rozhořčení nad poslaneckou aférou s přikrádáním při nákupu roušek bylo jen vrcholem ledovce nahromaděné nespokojenosti.

Angela Merkelová
Egor Zakharov / Shutterstock.com

Milovaná i nenáviděná Frau Merkel

Kdo by ji neznal. Jedna z nejvýznamnějších evropských političek a nepsaná lídryně Evropské unie se pro svou větu Wir schaffen das (Zvládneme to) během uprchlické krize stala i Nejvyšší sluníčkářkou všech sluníčkářů. Především ale stále zůstává dlouholetou kancléřkou Spolkové republiky Německo. Je první žena v úřadu a post zastává už od roku 2005. Uf! Ne nadarmo tak sbírá ocenění typu Nejmocnější žena světa (Forbes, opakovaně)druhý Nejmocnější člověk planety (taky Forbes, 2012) či Osobnost roku (Time, 2015). A zatímco v Německu se těší poměrně vysoké a dlouhodobé oblibě, v Řecku a dalších dluhy zmítaných jižních zemích, kterým skrze evropské fondy nasypala miliardy eur v záchranných balíčcích, je pro svá nekompromisní úsporná opatření nenáviděna. Stejný recept přitom aplikuje i na Němce. Poslankyní Spolkového sněmu byla poprvé zvolena už v roce 1990, jedenatřicet let poté se v jejích 66 letech mluví o postupném odchodu z politiky.

Neúprosná matematika

Jistě to ještě neznamená, že CDU končí, že nemá šanci vyhrát volby a pokračovat ve vládnutí. Předvolební hra teprve začíná. Boj o berlínské kancléřství ale bude daleko tužší, než se čekalo.

Zelení a sociální demokraté, kteří mají k sobě ideologicky blíž než současná velká koalice CDU a SPD, nabírají pozvolna na síle. Podle posledního průzkumu společnosti INSA mají obě strany po 17 procentech, zatímco CDU jen 29,5 procenta. Její potenciální, ideově bližší koaliční partner FDP 8 procent. A levice, po níž šilhají Zelení a SPD, také 8 procent.

S Alternativou pro Německo sice nikdo do vlády nepočítá, jenže momentálně disponuje 11 procenty a blokuje tak část parlamentu. Zeleno-červeno-červená koalice, o níž v rozhovorech mluví spolušéf Zelených Robert Haebeck, tedy není úplně nereálná.

Alternativu nabízí už jen pokračování velké koalice CDU a SPD, které nikdo moc nechce, anebo politický experiment „spojení protikladů“ CDU a Zelených. Černo-zelená koalice by sice měla suverénní většinu, pro Zelené by to ale byla symbolická prohra. V těchto volbách totiž neusilují jen o další vstup do vlády (naposledy v ní byli v roce 2005), ale o potvrzení rozchodu s érou minulé politiky, kterou představuje strana odcházející Angely Merkelové.

Nuda nehrozí

Zemské volby, spolu s čerstvou poslaneckou aférou CDU a selháním kancléřky v jednání o vakcínách vytvořily levici dobrou startovní pozici do volební kampaně. V ní povládne étos jiného, nového myšlení, jež musí nahradit nefunkční politické představy neokonzervativců a liberálů.

Anketa

Jak hodnotíte Angie?

Merkelová je v tomto rozvrhu žábou na prameni: brání starý dobrý svět a jen velmi pomalu vychází vstříc vizi či utopii, která přichází. Letošní německé volby tak budou v tomto smyslu inscenovány jako střet starého a nového. Coby ideologický konflikt, který kvůli velikosti Německa, jeho ekonomické síle a tradiční pevné unijní kotvě může zamávat Evropou tak jako už dlouho nic.

Ostatně stačí sledovat nervózní reakci českých salonních konzervativců (včetně exprezidenta Václava Klause), kteří v zelených a jejich spojení s různorodě rudou německou levicí vidí největší nebezpečí současného světa. Je tedy čeho se bát, anebo se na co těšit.

Odchod Angely Merkelové rozhodně nebude nuda.

Finmag v novém!

Finmag srpen 2020Zdroj: Finmag

Kasaštyk. „V pondělí to vymyslíme, v úterý a ve středu se na tom dělá a ve čtvrtek to můžeme spustit. Jinde se do čtvrtka nesejde vedení.“ Tak vaří bří Kasové Pilulku.

Stříbrná. Téma čísla stáří. Pavel Jégl o nemilém průvodním jevu dlouhého života: dlouhém stáří. Jirka Hovorka spočte domovy pro seniory, pečovateláky a pečovatele. Co to stojí? Robert Vlach ví, proč volnonožci vydělávají do osmdesáti.

FIN.Finanční část magazínu poví, koho sledit na Twitteru, jak zbohatnout sběrem kamení či psích h., jak neřídit automobilku a na co mají majitelé bitcoinů pět let, jestli se o ně nechtějí bát.

S mate- a dramatikem Reném Levínským mluvil Michal Kašpárek. I o tom, že na covid nestačí opsat německé recepty. Nejsme Němci.

Petr Fischer

Petr Fischer

Český novinář, scenárista, moderátor a filozof. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval v řadě redakcí, mimo jiné v Lidových novinách, Hospodářských novinách, BBC či České televizi. Byl šéfredaktorem... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

R. S. | 17. 3. 2021 10:22

Hmm, tak německá politika je "posledním konzervativním jádrem společné Evropy". Energiewende, masová migrace, třetí pohlaví, zákazy vjezdu aut do měst, cenzura na sociálních sítích, praktické odzbrojení populace, kvóty na zastoupení žen ve vedení firem, konec spalovacích motorů do r. 2030, uhlíková neutralita do r. 2050 - patrně jedno vítězství konzervatismu za druhým. Copak asi pan Fisher hulí?

+83
+
-