Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Krize je tu, připravte se na povolování opasků

Šetřením se z krize prý nedostaneme, musíme se z ní ven proinvestovat. Zatím to ale spíš vypadá, že se z ní zkusíme prožrat. Do půlbilionového schodku vláda schová jak staré průšvihy, tak i nové dárky pro voliče.

Milan Malíček / Právo / Profimedia

Rozpočet s pětisetmiliardovým schodkem má vláda v kapse, byť Sněmovna ho včera teprve pustila do druhého čtení. Tak, jako rozpočty minulé ho zachrání komunisté.

Je to patrné z vyjádření na stranickém webu, kde se píše, že „KSČM nepřenechá republiku těm, kteří usilují o její oslabení a ponechání zůstatku národního bohatství nadnárodním korporacím k výkupu“. A také to, že strana třešní je odhodlána prosadit, aby se peníze rozdělily tak, že „to bude pro lidi“.

Vláda komunistům nepochybně ustoupí v požadavcích na vyšší platy té či oné skupiny státních zaměstnanců. Půlbilionový deficit je pro ni darem z nebes, protože v takovém koronarozpočtu se leccos schová. Třeba i špatné hospodaření v časech hojnosti.

Kdo si dnes ještě vzpomene, že vláda měla problémy už před nástupem koronaviru v Evropě? Kabinet, který téměř neinvestoval, nebyl schopen udržet stabilní finance – v únoru stoupl schodek státního rozpočtu na 27,4 miliardy korun, což byl nejhorší výsledek v tomto měsíci od roku 1993. A už před tím vláda vyluxovala rezervy.

Nové rezervy tedy přijdou vhod. Alena Schillerová se přitom netají tím, že právě do nich bude směřovat podstatná část financí z rozpočtu. „Navýšená rezerva bude sloužit jako finanční polštář, abychom se, pokud možno, vyhnuli potřebě další novely,“ pravila ministryně.

Investiční zaklínání

Babiš i Schillerová se zaklínají sloganem „z krize se proinvestujeme“. Vláda chce investovat 200 miliard. Dá se tomu věřit? Vždyť premiér pod pojem investice zařazuje téměř vše – včetně zvyšování platů ve státní sféře a důchodů.

Bylo by nicméně fajn, kdyby vláda měla připravené smysluplné investiční projekty, které by bylo možné hned zahájit, a nebyly to přitom hladové zdi. Kdy ale budou moct začít infrastrukturní projekty, kterými se vláda ohání?

Další komentář Pavla Jégla

Pokud vláda koncem roku zatne do futra pětisetmiliardovou sekeru, dluh každého Čecha vyskočí ze 153 500 korun na konci loňského roku na 198 300 korun. Už teď je patrné, že ve srovnání s 500 miliardami vypadá „deficitový rekord“ ministra financí Miroslava Kalouska v časech globální krize (2009) ve výši 192 miliard jako plochá historka okresního formátu.

Malé Česko, velké dluhy. Schillerová trumfla Kalouska

Vládní investice můžou být dobré pro to, aby ekonomice ulehčily rozjezd. Aspoň pokud budeme věřit keynesiánské teorii a některým příkladům z historie, kdy za krize rozhýbaly soukromé firmy a vytvořily nebo udržely zaměstnanost.

Sám Keynes ale varoval, že investice a vládní pobídky by měly zůstat omezeny jen na rozjezd ekonomiky a po odeznění krize by se stát měl stáhnout a ekonomice nepřekážet. A také nezvyšovat dluh a splácet ho, což souvisí s dalšími výdaji na podporu ekonomiky a na sociální oblast.

Silně zadlužená vláda dusí soukromý sektor. Nejen tím, že je nucena ho vysoce danit, aby získala prostředky na splátky dluhu, ale i tím, že ho připravuje o úvěry.

Pokud se stát masivně zadluží, banky méně půjčují soukromým firmám. Na trhu je hromada státních dluhopisů a banky raději zvolí jistý zisk z vládních dluhů než z dluhů soukromých. Vláda svými dluhy vytlačuje privátní investice. Tento stav bývá popisován (třeba tady – i s příklady) jako crowding-out effect.

Obávám se, že kabinet si tuto starost nepřipouští. Babiš si vystačí s ujišťováním, že dluhy máme nízké a vláda si může snadno půjčit.

Potopa, která neodezní

Nasnadě jsou proto otázky:

Půjdou půjčky prioritně na rozumné investice a na podporu podnikání?

Nejsou za stamiliardovými deficity plánovanými pro tento a příští rok i nízké příjmy rozpočtu nepostačující na mandatorní výdaje? Vlády je v minulých letech zvyšovaly hlava-nehlava.

Nebude v roce voleb do Sněmovny prioritou nákup volebních hlasů? Nepřevládne nad strategií „z krize se proinvestujeme“ taktika „z krize se projíme“?

S přihlédnutím k historii koalice ANO a ČSSD se obávám, že s výjimkou první otázky lze dál odpovídat jen kladně.

Příští rok budou volby a korona-nekorona dárky se rozdávat budou, byť si na ně vláda bude muset půjčovat. Babiš ujišťuje, že nikomu nic neodepře, vláda bude přidávat a nad povinnou valorizaci se zvednou také důchody.

Nic na tom nezmění ani varování rozpočtové rady, která upozorňuje, že přes nízký dluh jsme na tom s dlouhodobou udržitelností veřejných rozpočtů téměř nejhůř v Evropě. Je přitom jasné proč: Po roce 2030 začne do důchodu odcházet početná generace Husákových dětí. 

Pro Babiše a spol. to však bude až na svatého Dyndy. Takové věci tahle parta neřeší. „Co je důchodová reforma“, vždyť „co ekonomové vědí o tom, co bude v roce 2030?“.

Politika Babišovy strany už delší dobu naplňuje strategii „po nás ať přijde potopa“, což jsme ostatně ve Finmagu psali už před koronou, anebo za jejího vrcholu – například tu nebo zde.

A potopa je tady. Zatím jen ta meteorologická, která brzy odezní.

Finmag v novém!

Finamg předplatné

Život si najde cestičku. Téma nového Finmagu: adaptace. Michal Kašpárek zkoumá, co nás naučily průšvihy: budovat kanalizace, šetřit benzinem nebo respektovat homosexuály.

Matouš Hrdina píše o tom, jak virus zauzloval zásobovací řetězce. Dokážeme se zbavit závislostí na Číně? Můžeme řídit dodávky zboží tak, aby mírně vyšší poptávka neznamenala hned prázdné regály?

Petr Preclík podává zprávu o tom, jak si lidé dokážou poradit v zemi, kde není spoleh vůbec na nic. V Zimbabwe mají dva miliony lidí ze čtrnácti milionů bankovní účet. Sedm milionů jich ale platí mobilem.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 104 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 24. 6. 2020 11:39

"Problém tkví v tom, že centrální banky i vlády podporují ekonomiky v době krize, ale nemají odvahu stahovat peníze z oběhu, když se hospodářství daří. V době, která je zachycena v grafu, se tak nabídka peněz v oběhu zhruba zpětinásobila."

https://www.investicniweb.cz/zakladame-si-na-novou-krizi-resenim-te-soucasne/

No bodejť by se nebály v době "konjunktury" ty peníze stahovat. Když ta konjunktura je umělá. Když centrální banky tu předchozí krizi nevyřešily (proběhla snad nějaká restrukturalizace ekonomiky, odstranění neefektivních investic, kreativní destrukce?), ale jen zamaskovaly mamutí dávkou drogy (nových levných peněz).

Zkrátka krize budou přicházet, centrální banky je budou "řešit" čím dál "odvážnějšími" (=šílenějšími a dříve nemyslitelnými) opatřeními a ta opatření budou přetrvávat i v době "konjunktury" (jako v EU přetrvávalo QE, nulové či dokonce záporné úroky) a v další krizi tak nutně budou muset přijít s něčím ještě chořejším, silnějším, šílenějším a objemnějším. A tak stále dokola, dokud se ucho neutrhne.

+20
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 24. 6. 2020 12:37

Ten článek je snůška nesmyslů a polopravd. Vybírám tedy jen ty nejkřiklavější. :-)

"Silně zadlužená vláda dusí soukromý sektor. Nejen tím, že je nucena ho vysoce danit, aby získala prostředky na splátky dluhu, ale i tím, že ho připravuje o úvěry."

V téhle větě jsou v koncentrované podobě obsaženy asi všechny nesmysly uvedené v článku.

Váda je údajně silně zadlužená. Česká vláda není nijak silně zadlužená. Navíc nikdo neumí objektivně uvést, proč je a jaká hranice zadlužení státu je problematická.

Vláda údajně dusí soukromý sektor. Sorry jako, vláda soukromému sektoru pomáhá, rozhodně ho nedusí.

Vláda je údajně nucena soukromý sektor vysoce zdanit. Ne, vláda k tomuto nucena nikým a ničím není.

Vláda údajně potřebuje vybrat na daních peníze na splacení státního dluhu. Ne vláda nepotřebuje splácet státní dluh penězi, které vybere od daňových poplatníků. Proč by to proboha vláda dělala?

Vláda údajně připravuje svým zadlužováním soukromý sektor o úvěry. Tohle je samozřejmě také nesmysl. Schopnost banky poskytovat úvěry soukromým subjektům nijak neovlivňuje skutečnost, že zároveň půjčuje státu. Taková úvaha by byla platná ve finančním systému s rigidní peněžní nabídkou. Současný svět ale naštěstí funguje ve finančním systému s pružnou peněžní nabídkou. Státní dluhopisy mají v rámci pravidel kapitálové přiměřenosti nulovou rizikovou váhu, tzn že nakoupením státního dluhopisu se bance objem jejího na riziková aktiva vázaného vlastního kapitálu nijak nezmění a tedy se ani nijak nezmění kapacita banky pro poskytování úvěrů nestátním subjektům.

-29
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK