Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

EU po koroně. Česko poprvé zaplatí víc, než od Unie dostane. Zvykejme si

Kdo chce hledá návody, kdo nechce, hledá důvody. V případě Česka a koronavirového balíku Evropské unie, ve výši tři čtvrtě bilionu eur, je to složitější. Česko podíl z balíku pomoci chce, ale nesouhlasí s tím, že by nejvíc by měl pomoct nejproblematičtějším ekonomikám Unie, které zároveň patří k zemím nejvíc zasaženým epidemií.

Schůzka V4 v Lednici. Zleva Mateusz Morawiecki (Pl), Igor Matovič (Sk), Viktor Orbán (Hu) a Andrej Babiš (Cz). Foto Profimedia

Visegrádská skupina je společenství zemí, které ani po šestnácti letech v Evropské unii nepochopily, jak má fungovat evropská spolupráce, pokud má mít nějaký smysl a budoucnost. Že v ní jde také o společnou pomoc zemím, které na tom nejsou tak dobře jako ostatní, nebo státům, které se z různých důvodů ocitnou v problémech. Říká se tomu solidarita.

To slovo pro vlády Polska, Maďarska ani Česka stále nic neznamená. Bratislava sice dokázala v minulých letech i díky příslušnosti k eurozóně překročit svůj stín a chovat se evropštěji než zbytek Visegrádu, jenže dnes má v čele mezinárodně nezkušeného premiéra Igora Matoviče, který se zatím jen veze.

Visegrád je dnes z evropské perspektivy spolek remcalů, který téměř nikdy nepřichází s reálnou alternativou plánů, jenom říká, proč to nebo ono nechce. Bylo to vidět znovu na summitu Visegrádské čtyřky v jihomoravské Lednici minulý čtvrtek. Summitu, který měl najít společné stanovisko či alternativu středoevropské skupiny k evropskému koronavirovému balíku a návrhu sedmiletému rozpočtu Unie.

Nic kloudného ze sněmování čtveřice premiérů nevypadlo. Polsko a Slovensko, na které má podle avizovaného výpočtu z koronavirové pomoci vyjít poměrně vysoká částka, prosadily, že Visegrád jako celek přes původní brutální odsudky českého a maďarského premiéra projekt předložený Evropskou komisí podpořil. Přidal ale také spoustu typických visegrádských připomínek. Třeba, že skupina nepřipustí, aby bohatší země jako Itálie nebo Španělsko, které se přitom po koronavirovém propadu ekonomik ocitly opravdu ve velkých ekonomických potížích, dostaly víc peněz než země chudší. Rozuměj ty visegrádské.

20 bilionů ve Fondu obnovy

Podle aktuálního plánu by se Fond obnovy měl skládat s pěti set miliard eur grantů vyplácených přímo a 250 miliard eur jako záruky za půjčky. Celkem 750 miliard eur (cca 20 bilionů korun) si chce Evropská unie půjčit na evropských trzích. Návrh je v zásadě kombinací návrhu Německa a Francie (500 mld. dotací) a „šetrné čtyřky, tj. Švédska, Dánska, Nizozemska a Rakouska (250 mld. v půjčkách). Zatím mezi zeměmi Evropské unie neexistuje shoda ani na velikosti záchranného fondu, natož na klíči, podle kterého se prostředky budou rozdělovat. 
Za jeden z klíčových ukazatelů navrhl Brusel nezaměstnanost v uplynulých letech, další má být HDP na hlavu v paritě kupní síly. Kritici návrhu tvrdí, že nespravedlivě zvýhodňuje jižní státy Unie, které byly s hospodařením už před epidemií na štíru.

Bohaté Česko, chudí Češi

Jenže podle mezinárodně uznávaného ukazatele HDP na obyvatele v paritě kupní síly vlastně Česko chudé nebo chudší není. Jeho úroveň je stejná jako úroveň Španělska. Proto chce Andrej Babiš prosadit, aby se od výkonu ekonomiky odečítaly dividendy, které ze země odcházejí do zahraničí, a její výkon tak výrazně snižují.

To je sice šikovně vymyšleno, ale těžko s tím někdo bude souhlasit. Od Babiše to zní velmi podivně, zvlášť když za šest let jako vicepremiér a premiér neudělal žádný reálný krok, aby odchod dividend z Česka alespoň zkomplikoval.

Podobné je také čarování s nezaměstnaností, která v nejpostiženějších zemích Unie samozřejmě přispívá k tomu, že je jim nutno pomoci víc než jiným. A Česko se svojí nejnižší nezaměstnaností v Unii je na tom samozřejmě bito. Babiš proto požaduje nezaměstnanost z kritérií úplně vypustit.

Samozřejmě ne všechno je na argumentaci Visegrádu špatně. Pro koronavirový plán pomoci by se jako základ skutečně měl brát především reálný pokles ekonomik v důsledku epidemie. Ale rozhodně by se nemělo čekat na data z konce tohoto roku, jak tvrdí jako mluvčí Visegrádu Babiš. Pomoci evropské ekonomice jako celku je třeba co nejrychleji, aby byl nárůst stejně rychlý jako pokles.

Bolí to jen poprvé

Komentátor Finmagu Pavel Jégl k fondu obnovy:

Má to být jednorázové opatření a má sloužit k jednorázové pomoci po pandemii. Když ale bude zřízen fond pro hospodářskou obnovu, proč ho nevyužít při další krizi? Nebo k řešení jakéhokoli jiného problému? Bolí to jen poprvé, druhé porušení pravidel je snazší, potřetí to jde jako po másle.

My nic, my EU. To nějaký fond z Bruselu

Bez vlastního plánu

Nekonstruktivní a vypočítavá pozice Visegrádu s Českem v čele vede k tomu, že uskupení v Evropské unii neberou vážně. Podobně jako v minulosti nepředstavuje totiž žádný alternativní plán. Ani k návrhu Německa a Francie na půl bilionu eur grantů pro nejpostiženější země, který podporuje jih Evropy, ani k návrhu „šetřivé čtyřky“, tedy Nizozemska, Rakouska, Dánska a Švédska, která chce jen poloviční objem pomoci, a ještě v podobě půjček nikoli dotací.

Evropská komise ve svém návrhu, který je teď na stole, jen dala tyto návrhy dohromady. Brusel tedy nechává na členských státech, jak si s tím na červnovém videosummitu, nebo červencovém zřejmě už skutečném sněmování hlav států, nakonec poradí.

Visegrád a nové členské státy jako celek mají slabou pozici. Šetřivý návrh je pro ně nevýhodný, protože z něj téměř nic mít nebudou. Německo-francouzská varianta je pro ně výhodnější, ale nejvíc prostředků by pro ně nejspíš znamenal návrh Bruselu. 

Jednání o podobě koronavirové pomoci je propojené s vyjednáváním o aktualizovaném rozpočtem Evropské unie na roky 2021 až 2027. Z něhož země východu Evropy budou stále ještě výrazně víc dostávat, než do něj dají. Proto nakonec bude Visegrád a s ním celá východní Evropa souhlasit s kompromisem, který se dá čekat někde mezi třemi zmíněnými návrhy. A poprvé se tak budou v rámci Unie podílet na ekonomické pomoci určené někomu jinému, než jsou oni sami.

Autor je redaktor Deníku

Finmag v novém!

Finamg předplatné

Život si najde cestičku. Téma nového Finmagu: adaptace. Michal Kašpárek zkoumá, co nás naučily průšvihy: budovat kanalizace, šetřit benzinem nebo respektovat homosexuály.

Matouš Hrdina píše o tom, jak virus zauzloval zásobovací řetězce. Dokážeme se zbavit závislostí na Číně? Můžeme řídit dodávky zboží tak, aby mírně vyšší poptávka neznamenala hned prázdné regály?

Petr Preclík podává zprávu o tom, jak si lidé dokážou poradit v zemi, kde není spoleh vůbec na nic. V Zimbabwe mají dva miliony lidí ze čtrnácti milionů bankovní účet. Sedm milionů jich ale platí mobilem.

Luboš Palata

Luboš Palata

Narodil se v roce 1967 a vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově. Je nositelem několika ocenění, mimo jiné novinářské ceny Ferdinanda Peroutky. Byl rovněž nominován na Cenu Evropského parlamentu.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 67 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 16. 6. 2020 10:34

Myslím, že můžeme být rádi za lidi jako Palata (a Julda Fulda).
Oba dotáhli tu svou ideologii do tak absurdních extrémů, že krásně demaskují její nesmyslnost a jsou tak vlastně velmi užiteční.
Palatovský vlezdobruselismus je přímo spektakulární.
V rámci své víry s klidem potlačí zjevná fakta, jen aby mu vše sedělo.

Itálie a Španělsko byly zralé na bankrot už před pandemií.
Vládnou tam ultralevé partaje vymýšlející nesmysly typu nepodmíněný základní příjem (a chtějí i po chudých Češích, aby jim to zaplatili). Na dluh svým penzistům dávají 3x takové penze, než ČR a nyní by chtěli, aby jim to ještě český penzista skrze například DPH z potravin či uhlíkovou daní z topení a svícení dotoval.
Na to je potřeba (klidně i populisticky) poukazovat, aby ta 750mld EUR taškařice eurosocialistům pěkně zhořkla v ústech. Pořádně to rozmazávat a vrtat se v tom, aby ještě litovali, že s takovým nápadem přišli. Doufám, že exitový sentiment to významně posílí. Všichni ti kobliháři, kteří členství podporovali, protože přeci "dostáváme víc, než platíme" (byť reálně dostávali babišové a platili jsme my) by se mohli konečně probrat.

+104
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 16. 6. 2020 17:32

Váš příklad je zcela nepřiléhavý, protože ilustruje dopady růstu peněžní zásoby na růst cen. V současnosti jde ale o případ, kdy se bude pouze bránit poklesu peněžní zásoby a poklesu cen, v nejhorším půjde o případ, kdy růstem objemu peněžní zásoby se bude bránit poklesu cen (nebo nedostatečnému růstu - pod inflačním cílem). Měl byste se naučit rozlišovat kontext, ve kterém se při svých úvahách pohybujete. :-)

-19
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK