Babiš v drátech. EU čekají dohady o obřích půjčkách na obnovu. Premiér se bavit nechce

Musela přijít pandemie koronaviru, aby Německo poprvé v historii Evropské unie souhlasilo, že převezme záruku za obří půjčku pro takové země, jako je Itálie, Řecko nebo Španělsko. „Současná krize se nedá srovnat s žádnou krizí v dějinách Evropské unie. Žádný člověk, žádné pracovní místo a žádná firma nebyly tohoto globálního šoku ušetřeny. Náš cíl je jasný: Evropa tuto krizi jednotně překoná a vzejde z ní silnější,“ píše se v prohlášení Francie a Německa z 18. května, pod nímž jsou podepsáni Angela Merkelová a Emmanuel Macron.

Evropská unie si podle něj má společně půjčit na ekonomickou obnovu 500 milionů eur a formou dotací je nasměrovat do nejpostiženějších zemí Unie, což jsou shodou okolností z podstatné části jižní země, které mají dlouhodobě největší potíže s dluhy. Zejména Španělsko a Itálie. Němečtí voliči pochopitelně nejsou nijak nadšeni. „Jestli z téhle krize chceme vyjít dobře,“ přesvědčuje je Merkelová, „musíme jednat evropsky. Samotný národní stát nemá žádnou budoucnost.“

Proti německému návrhu se rychle objevil protinávrh. Pochází od států, které by se za oněch tři čtvrtě bilionu eur měly zaručit v poměru k počtu obyvatel nejvíc a v budoucnu zřejmě také nejvíc splácet. Rakousko, Nizozemsko, Dánsko a Švédsko, které novináři překřtili na spořivou čtyřku, přišly se svojí verzí. Částka, o které je v ní řeč, byla poloviční. A především nemělo jít o granty, ale o půjčky. Výhodné sice, ale pořád půjčky, které by jednotlivé státy splácely a ručily za ně.

Příští generace

V Evropské komisi ovšem mají cit pro kompromis. Vzali obě sumy a oba plány, dali to dohromady a opatřili optimistickým názvem Next generation EU, s tím, že peníze na oživení ekonomiky by měly přednostně jít do původně plánovaného snižování emisní náročnosti unijních ekonomik a také do digitalizace. „Plán obnovy proměňuje obrovskou výzvu, které čelíme, v příležitost, nejen podporou oživení, ale také investicemi do naší budoucnosti: Evropský Green Deal a digitalizace nastartují zaměstnanost a růst, odolnost našich společností i zdraví životního prostředí. Tohle je evropský okamžik,“ zdůvodňovala plán předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová před europoslanci. Ti mimochodem požadovali, aby na obnovu unijní ekonomiky po koronakrizi šly dva biliony eur.

Název Next generation má ale kromě optimistického líce taky hořký rub. Bude to totiž právě příští generace, kdo bude obří půjčku splácet. Tři čtvrtě bilionu eur se má začít umořovat až v dalším rozpočtu Unie po roce 2028. Český ekonom a europoslanec Luděk Niedermayer varuje, že pokud se do té doby nepodaří pro unijní rozpočet najít další finanční zdroje, můžou ho splátky zatížit tak, že nebude moct plnit ani své dnešní funkce. Současně ale dodává: „Je to krok správným směrem. Krizi překonáme společně snáze a rychleji. Je třeba obnovit základní evropské hodnoty spolupráce a solidarity.“

Babišovi vadí všechno

Jenže o tom, jak to celé dopadne, se nebude rozhodovat ani v Bruselu, ani ve Štrasburku, byť Evropský parlament bude muset nakonec jak plán oživení, tak nový sedmiletý evropský rozpočet schválit.

Klíčová bude dohoda členských států a u rozpočtu i balíku pomoci je nutná jednomyslnost. Jako největší potížisté se zatím profilují český premiér Andrej Babiš a maďarský premiér Viktor Orbán. Ti, na rozdíl od šéfů zmíněné spořivé čtyřky, odmítají samotný princip pomoci. Tedy, že by měla směřovat do koronavirem nejpostiženějších zemí Evropské unie.

„Nechci, abychom byli biti za to, že jsme tu krizi zvládli lépe než jiní,“ nechal se slyšet Babiš.

A pak přidal další důvod, proč se mu plán, který bude zohledňovat i ekonomické dopady koronakrize, ani trochu nelíbí. „Zásadně odmítám, aby ve vzorci měla silnou roli nezaměstnanost, protože státy, kterým se daří držet nezaměstnanost nízko i v obtížných časech, nesmí být sankcionovány.“ A pak ještě dodal, že země jako Itálie byly zadlužené už před krizí, takže pro Česko žádné společné ručení za dluhy nepřipadá v úvahu.

Velmi podobná argumentace zaznívá z Maďarska, byť Orbán bojuje hlavně za to, aby dostal peníze z evropského rozpočtu, protože pro mnoho bruselských politiků Maďarsko přestává být demokratickým a právním státem.

Bytí a nebytí

Zatímco Orbánova pozice je poměrně lehce čitelná, o Babišově to platí daleko méně. Česku má totiž z navrhovaného balíku obnovy připadnout dvacet miliard eur, což vůbec není málo.

Česká silně exportní ekonomika se řítí do obrovských problémů, zvlášť když si uvědomíme, o kolik víc vyvážíme do Unie proti jiným zemím. Můžou to ale být jen takové premiérovy výkřiky pro domácí publikum, dané tím, že už několik měsíců je premiér uzavřen ve své české koronavirové bublině a že se poprvé ve své kariéře potýká s krizovou situací.

Babiš bude ale v jednání o evropském rozpočtu a balíku obnovy jen jedním hlasem a rozhodovat se nakonec bude asi jinde než v Praze. Ale o tom, že rychlá dohoda členských států bude obtížná, nelze pochybovat. A to přesto, že jde v mnoha ohledech o bytí a nebytí Unie. Nejen v ekonomickém slova smyslu.

Autor je redaktor Deníku