Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Chudí přírodu nešetří. A svět kvůli viru hodně zchudnul

Delfíni v Benátkách byli hoax. Ale leckde pozorujeme, jak lidská činnost kvůli viru utichla, vzduch se vyčistil, voda odkalila – a příroda se vrací. Jen to pozorujeme tady u nás, v bohatých zemích. Jsou země chudé, a až bude hlad, lidi se nebudou ptát, co je zrovna na seznamu chráněných druhů.

Lemur indri. Článek neobsahuje recept! Zdroj: Shutterstock

Na koronavirové pandemii jako by se skoro nedalo najít nic pozitivního. Jedna výjimka je to, že se k nám se zpomalením hektického tempa moderního života viditelně vrací příroda. V Benátkách se na čisté vody vracejí rybožraví ptáci, po ulicích Bergama se potulují divočáci a v Británii jsme samozřejmě zaznamenali také zdivočelé kašmírské kozy ve velšském Llandudnu.

Britskou přírodu patrně čeká požehnané jaro a léto. Menší provoz na silnicích znamená méně sražených zvířat a ušetřen zůstane i život mnoha ptáků a drobných hlodavců, protože majitelé koček raději drží své mazlíčky doma. Ve městech se nepochybně bude skvěle dařit planě rostoucí vegetaci, na radnicích si uvědomují, že vysekávání parků a krajnic teď zrovna není priorita. Příroda, zdá se, se vrací.

Bohužel je to ale jenom kousek celkového obrazu, omezený na industrializované země, kterých je ovšem menšina. Většina světové biodiverzity se nachází ve státech s nízkými příjmy nebo v rozvojových ekonomikách globálního jihu a na přírodu v těchto oblastech budou mít hospodářské důsledky pandemie pravděpodobně ničivý vliv.

Lemur kataLemur kata. Zdroj: Shutterstock

Pralesy na Madagaskaru jsou domovem lemurů a spousty dalšího přírodního bohatství, které může člověk ve svůj prospěch vytěžit.

Rozdíl spočívá v tom, jak lidé zareagují na ekonomický otřes, když přijdou o živobytí. V mnoha industrializovaných ekonomikách máme záchranné sociální sítě, které chrání chudé a zranitelné před bídou, a důležitost sociálního státu byla sotvakdy tak patrná jako během současné pandemie. Například britský vládní program pro zaměstnance na nucené dovolené zaručuje, že ti, kdo nemůžou chodit do práce, dostanou 80 procent svého příjmu. Vlády v mnoha zemích s nízkými příjmy ale podobnou výpomoc prostě neposkytují, což jejich občany vystavuje nesmírným rizikům. Pro spoustu z nich budou záchrannou sítí pralesy a oceány.

Využívat přírodní zdroje je pro lidi trpící bídou často jediná volba. Divoká zvířata, ryby a lesní porosty jen zřídkakdy někomu patří a nacházejí se ve venkovských oblastech, kde se veřejný dohled neprovádí snadno. Takovému využívání přírody navíc mnohdy nestojí v cestě ani větší technické překážky – sekerou se jeden může ohánět i bez vysokoškolského titulu. Takže když lidem už nic nezbývá, v pralese vždycky najdou něco k snědku nebo něco, co lze zpeněžit.

PasekaŽďár. Zdroj: Shutterstock

Pro chudé obyvatele Madagaskaru je zemědělství založené na mýcení a žďáření pralesů často jediná možnost výdělku.

Na vlastní oči jsem právě tohle mohl pozorovat během deseti let, kdy jsem žil na Madagaskaru. Ten je sice bohatý na lemury a další unikátní živočišné druhů, ale jinak je to jedna z nejchudších zemí světa. Moje vědecká práce ukázala, že když kvůli přírodním pohromám vyvolaným změnou klimatu přijdou tamní malgašští obyvatelé o zdroj příjmu, často se kvůli obživě vrhají na to, co lzevydobýt z přírody. Zemědělci postižení suchem se například vydávají do pralesů, kde vyrábějí dřevěné uhlí nebo kvůli půdě mýtí a žďáří zalesněné plochy. Jiní zase zamíří na pobřeží lovit ryby, ale protože jim chybí nezbytné dovednosti a vybavení, uplatňují destruktivní postupy jako rybolov pomocí jedovatých látek. Jejich činnost může mít na biodiverzitu drtivé dopady.

Pandemie koronaviru samozřejmě ohrožuje živobytí mnohem víc než změna klimatu, tedy aspoň z krátkodobého hlediska. V roce 2008 se po zatím poslední finanční krizi nezaměstnaní kamerunští dělníci v zoufalém pokusu o udržení nějakých příjmů uchýlili k pytlačení a mýcení pralesů a podobný příběh se teď bude odehrávat všude ve světě.

V Indii ztratily miliony migrujících dělníků práci ve městech a navrátily se do rodných vesnic – od rozdělení země v roce 1947 tu podobný masový pohyb obyvatelstva nezažili. Něco obdobného se děje také na Madagaskaru, stejně jako po celé Africe a patrně většině tropických oblastí. Nikdo netuší, jaké důsledky tento nevídaný exodus směrem na venkov přinese, jedno je ale jasné: mnoho lidí bude náhle chudší a hladovější než ještě před pár týdny, a přitom se budou nacházet mnohem blíž volně žijící flóře a fauně, ze které lze něco ukořistit.

IndiZdroj: Manoej Paateel / Shutterstock.com

Sezónní dělníci v Indii na cestě domů. V Mumbaí pro ně není práce.

Přitom se značně oslabila kontrola a správa našich vzácných oblastí s divokou přírodou. Vlády pochopitelně zaměstnávají otázky veřejného zdraví, takže na venkově ochabuje dohled nad dodržováním zákonů. Celosvětový výpadek turismu mezitím stihl narušit finanční rovnováhu tisíců chráněných území, která přišla o provozní prostředky na ostrahu proti pytlákům i další činnosti.

A co hůř, dlouhodobý pokles zisků z turismu by mohl zásadně proměnit ekonomické chování lidí žijících poblíž volné přírody. Miliony obyvatel sdílejí život se zvířaty po okrajích afrických národních parků a rezervací, ale jejich koexistence nebývá vždy harmonická. Divoká zvěř leckdy pustoší úrodu, útočí na dobytek, a dokonce zabíjí i lidi. Zisky z turismu mohou místním některé výdaje kompenzovat a poskytovat ekonomické impulzy k ochraně životního prostředí, ale není jisté, zda se toto křehké soužití udrží, pokud se sem nevrátí zahraniční návštěvníci.

Oživení divoké fauny a flóry západních měst nám v těchto chmurných dnech sice může přinášet radost a sloužit jako připomínka toho, jak nezdolná umí příroda být, ve světovém měřítku ji ale dočasný ekonomický útlum nespasí. Toho lze dosáhnout, leda pokud zajistíme, aby se ve světě po pandemii ochrana přírody posunula do čela žebříčku politických priorit.

Z originálu, který vyšel na The Conversation, pro Finmag přeložil Petr Ondráček

Časopis plný doktorů a chloraminu

Finmag duben 2020

Pavel Jégl: Zvířata dnes, lidé zítra. Umělá inteligence a 3D tisk přestávají být sci-fi a vstupují do českých ordinací. Jakmile vědci všechno vypilují na zvířatech, začnou nám zdraví vracet nanoroboti a úpravy genomu.  


Jiří Hovorka: Připravte si peněženky a jezte zeleninu. Češi stárnou a budou potřebovat víc doktorů. Jenže ti stárnou taky. A kdo se ještě nechystá do důchodu, toho spíš než okresní poliklinika láká Praha nebo Německo. Jak aspoň udržet standard?  


Michal Kašpárek: Budete se kroutit. Císařský řez, slepáček, apmutačka ruky. Banální operace. Pokud si je tedy neděláte sami.


Ondřej Tůma: Doktor na síti. „Telemedicína může zabránit přetížení nemocnic. Češi snad brzy pochopí, že lékařskou péči lze mít i bez putování po doktorech,“ říká v rozhovoru manažer Virtuální kliniky EUC Daniel Soukup.  


Kristýna Kašpárková. Tak ukaž, doktore. Jaké nedoceněné nebo opomenuté lékařské seriály má smysl sledovat i po letech? Co vás naučí o pokrocích medicíny? A co jste naopak nevěděli o televizních klasikách?

 

The Conversation
Charlie  Gardner

Charlie Gardner

Charlie Gardner přednáší o ochraně životního prostředí na Durrell Institute of Conservation and Ecology (DICE) při univerzitě v jihoanglickém Kentu a v minulosti byl zaměstnán u mnoha ekologických neziskových organizací na... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 6 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 11. 5. 2020 14:23

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/historie-lesniho-a-vodniho-hospodarstvi.A121009_114533_domaci_hv

Podle mě je v Česku nejvíce lesů (a i zvěře v nich) za opravdu dlouhou dobu.

Ano, v počátcích průmyslové revoluce se příroda huntovala, ale jakmile lidi zbohatli, začali řešit "nadstavby" (kulturu, životní prostředí, ...). Stav životního prostředí v Evropě mi dnes přijde docela uspokojivý - i v hustě zalidněných středních Čechách máme plno lesů (křivoklátsko, atd...) s kvanty zvěře, o pohraničních přírodních rezervacích a národních parcích ani nemluvě.

Rozdíl je v tom, že ten náš pokrok neprovázel žádný zásadní populační boom (je nás cca podobně, jako před 100 i 200 lety). Kdežto v takové Africe ekonomický boom boomuje nějak málo (důvody jsou na jinou diskusi), kdežto ten populační boomuje EXTRÉMNĚ. A to podle mě (i) díky existenci vyspělejšího světa. Tedy jednak díky tomu, že jim posíláme potravinovou a lékovou pomoc a jednak díky tomu, že když africké děti holýma rukama vyhrabou kobalt (kterej by samotným afričanům byl na nic, neuměli by z něj nic vyrobit), tak ho vyvezou do Číny, USA či Evropy a dostanou za to obilí a penicilín, aby se mohli dál množit a aby s osmi dětí na ženu přežilo všech 8 a ne 2-3 jak tam bylo běžné.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/egypt-populace-demografie-prelidneni-sto-milionu.A200214_112725_zahranicni_aha

http://populace.population.city/nigerie/

+16
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK