Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Naládujte kvéry, vyrážíme bojovat se suchem

Žijeme v míru, v zemi, která v posledních desítkách let zůstává ušetřena válečných konfliktů. Přesto se tady neustále bojuje.

Zdroj: Shutterstock

Za reálného socialismu jsme po celý rok bojovali (za mír!) s imperialisty a revanšisty a každé léto sváděli boj o zrno, za kapitalismu vyhlašujeme boj kůrovci, koronaviru a také – suchu.

Právě sucho se teď připomíná. A situace není dobrá. Můžete to zjistit třeba z dat a grafiky na webu Intersucho.  Anebo pouhým pohledem na nejbližší řeku. V tocích je o deset až třicet procent míň vody, než je v tomto období obvyklé.

Ministr zemědělství v pondělí pravil, že v důsledku sucha letos očekává pokles úrody až o čtyřicet procent. A ještě před ním ministr životního prostředí upozornil, že po zimě bez srážek a několika suchých rocích nemá osmdesát procent podzemních zdrojů dostatek vody. Z toho plyne, že kupa obcí v létě zůstane odkázána na cisterny.

V zemi skladů a asfaltu

Vláda na příští desetiletí slíbila boj se suchem podpořit padesáti miliardami. Mají se z nich například propojit vodárenské soustavy, aby mohly přepravovat vodu podle potřeby sem a zase tam, odbahňovat rybníky a financovat dotační programy typu Dešťovka, které omezují plýtvání vodou a podporují její recyklaci.

Nabízí se klasická otázka: Není to málo, Antone Pavloviči?

Pokud tuto částku srovnáme s osmibilionovým investičním plánem vlády, pak nahlíženo rozsahem problémů, které sucho působí, to málo je. Tím spíš, že důsledkem podstatné části zamýšlených vládních investic můžou být další vyasfaltované či vybetonované plochy, ze kterých voda rychle steče, vypaří se, zmizí.  

Dědové vždycky vědí líp?

Dědové vždycky vědí líp, chtělo by se říct nad krátkou ukázkou z knížky národohospodářského aktivisty Františka Cyrilla Kampelíka z roku 1865. Zvětšíte si ji kliknutím.
Jak si pomůžeme k dešťůmZdroj: Digitální knihovna NK ČR

Lidé si rádi předky... mytologizují. Takhle mluvil děd Kampelík. Důvod, proč ale svazeček Jak si pomůžeme k dešťům, hojné rose, chtíce sobě úrodu zemskou zvětšiti, a jak bychom se proti přívalům a povodni chrániti mohli vlastním nákladem (!) vydával, byli ti dědové ostatní:

Jak si pomůžeme k dešťůmZdroj: Digitální knihovna NK ČR

K tomu ve chřtánu obřích míchaček zmizí další hektolitry kvalitní podzemní vody, protože v Česku zákon takový postup výslovně nezakazuje.

Samotná půda mizela už v minulých letech i bez investičního nasazení vlády, a to stabilním tempem – denně 15 až 17 hektarů. Významně se na tom podílejí logistická centra.

Banka BNP Paribas ve svém Indexu skladovacího prostoru řadí Česko na první místo ve střední a východní Evropě. Na tisíc obyvatel tady připadá 718 čtverečních metrů skladovací plochy. A k tomu si můžete připočíst příjezdové a parkovací plochy kolem skladů.

Primát, ke kterému by si obyvatelé země sužované suchem neměli blahopřát.

Betonování, asfaltování a stavba hal s obrovskými plechovými střechami – to všechno jde proti logice hospodaření s vodou: Když prší, nechá se voda vsáknout do podzemí, a tak se zabrání tomu, aby se odpařila. V době sucha se potom může spotřebovat.

Půda má na víc

Pravda, některé investiční plány vlády kalkulují i s vodou. Vláda třeba zvažuje stavbu šesti přehrad a chce zahájit práce, které budou směřovat k propojení Dunaje s Odrou.

Přehrady nejsou k zahození, jak upozorňuje hydrolog Bohumír Janský, jeden z objevitelů pramenů Amazonky a člen Národní koalice pro boj se suchem. Bez vltavské kaskády bychom měli v dobách extrémního sucha téměř prázdné koryto Vltavy i Labe.

O tom, že průplav za stovky miliard bude prospěšný vodnímu hospodářství ale mnoho expertů pochybuje. „Základní věcí je udržet vodu v krajině, nikoli ji čerpat z Dunaje. Kdyby bylo velké sucho, bude nedostatek vody také v Dunaji,“ říká jeden z nich, geochemik Bedřich Moldan, první český ministr životního prostředí.

Ten, který umí držet vodu

Nejen ve Zdoňově úspěšně odzkoušel strategii boje se suchem a míří dál. Dost jeho nápadů zní potrhle – když se nad nimi člověk nezamyslí. Jak klima změní zemědělství, co je to jedlý les a kdo je ekoterorista, vysvětluje ekolog Jiří Malík.

Klimagedon, rok druhý

Selský rozum přitom napovídá, že existují levnější a účinnější opatření proti suchu v krajině. Například vrátit do ní vysušené mokřady a tůně, vyhloubit rybníčky, obnovit zrušené remízky a změnit skladbu stromů v lesích (o tu už se přičiňuje – suchem posílený – kůrovec).

Jenže jak přimět agrokomplexy, aby rozdělily scelené lány upěchované těžkou technikou a prolité hektolitry chemikálií? Patrně změnou dotační politiky. Dotace na hektar, které dnes dostávají, je motivují k tomu, aby rozoraly, co se dá.

Že by se zmíněné úpravy vyplatily, dokládá studie Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. Podle ní je teď půda v Česku schopna udržet sotva pět miliard kubických metrů vody. Při lepší struktuře krajiny by však mohla zadržet až o 3,5 miliardy kubíků víc.

Kdy budeme na suchu?

Klesající hladiny řek i podzemních vod v některých regionech a vyprahlá pole u leckoho navozují otázku, kdy budeme úplně na suchu.

Agrární analytik Petr Havel k tomu na podzim zmínil několik statistických dat: Roční spotřeba vody jak na pitné účely, tak pro průmysl a zemědělství se v Česku pohybuje kolem 1,5 miliardy kubíků. Ročně v zemi naprší 40 až 60 miliard kubíků vody. V roce 2015, který byl nejsušším v této dekádě, spadlo 42 miliard kubíků. Dá se přitom předpokládat, že ani letos pod tuto hodnotu výrazně nepropadneme.

Z toho vyplývá, že i v těch nejsušších letech naprší bezmála třicetkrát víc vody, než je její roční spotřeba.

Je tedy patrné, že pokud se ocitneme na suchu, neměli bychom z toho vinit Matku přírodu, ale sami sebe. Bude to především důsledek toho, jak nakládáme s půdou a krajinou.

Časopis plný doktorů a chloraminu

Finmag duben 2020

Pavel Jégl: Zvířata dnes, lidé zítra. Umělá inteligence a 3D tisk přestávají být sci-fi a vstupují do českých ordinací. Jakmile vědci všechno vypilují na zvířatech, začnou nám zdraví vracet nanoroboti a úpravy genomu.  


Jiří Hovorka: Připravte si peněženky a jezte zeleninu. Češi stárnou a budou potřebovat víc doktorů. Jenže ti stárnou taky. A kdo se ještě nechystá do důchodu, toho spíš než okresní poliklinika láká Praha nebo Německo. Jak aspoň udržet standard?  


Michal Kašpárek: Budete se kroutit. Císařský řez, slepáček, apmutačka ruky. Banální operace. Pokud si je tedy neděláte sami.


Ondřej Tůma: Doktor na síti. „Telemedicína může zabránit přetížení nemocnic. Češi snad brzy pochopí, že lékařskou péči lze mít i bez putování po doktorech,“ říká v rozhovoru manažer Virtuální kliniky EUC Daniel Soukup.  


Kristýna Kašpárková. Tak ukaž, doktore. Jaké nedoceněné nebo opomenuté lékařské seriály má smysl sledovat i po letech? Co vás naučí o pokrocích medicíny? A co jste naopak nevěděli o televizních klasikách?

 

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 0 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK