Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Ještě z toho onemocníte, Andreji. Po nás ať přijde potopa

Adam Páleníček
Adam Páleníček
21. 4. 2020
 18 584

Psal jsem před devíti měsíci, jaká rizika představuje nezodpovědné hospodaření Andreje Babiše a Aleny Schillerové. Nemám žádnou radost, že na moje slova došlo. Horší je, že teď zadlužují příští generace ještě ostřejším tempem.

Ještě z toho onemocníte, Andreji. Po nás ať přijde potopa
Zdroj: Shutterstock

Nikdo nemohl tušit, že naše hospodářství zasáhne rána konkrétně v podobě epidemie. Na nějakou nepředvídatelnou událost se záporným znamínkem by měl ale být obecně připravený každý hospodář. Za hospodaření s naším rozpočtem je od roku 2014 zodpovědný především Andrej Babiš (nejprve jako ministr financí a nyní jako premiér) a hnutí ANO. Nuže, jak jsme připraveni na krizi, se kterou už se začínáme potýkat a se kterou se budeme potýkat v budoucnu dál?

Hnutí ANO bohužel nerespektovalo principy cyklicky vyrovnaného hospodaření a za křiku banzai hnalo Česko do rozpočtového kamikaze útoku. Nejmocnější zbraní pro boj s krizí tak bude asi pomlázka z velikonoční mrskačky Moniky Babišové. Má sice úctyhodné dva metry, ale trochu se bojím, že ani to nebude stačit.

Platím všecko!

Rychle tady shrnu, co jsem o Babišově hospodaření psal loni o prázdninách:

Úspory. Díky skvělým podnikatelům, jejich společnostem a šikovným zaměstnancům a samozřejmě díky celkově dobrému výkonu globální ekonomiky, zažilo Česko skvělé časy. Andrej Babiš jako ministr financí a poté premiér mohl v průměru utratit ročně o 220 miliard korun víc než Nečasova vláda. V posledních dvou letech to bylo například o zhruba 400 miliard Kč víc než v roce 2010. Investiční výdaje nebyly nijak neobvyklé, většina šla na spotřebu. Úspory na horší časy dosáhly přesně nuly. S tvorbou nových si nikdo hlavu nelámal, spíš byla starost, jak utratit rezervy již vytvořené.

Dluh. Prezentovaly se a oslavovaly grafy krásně klesajícího dluhu. Jenže – byl to pokles dluhu vztaženého k HDP, jeho absolutní výše se neměnila. Zásluhou soukromého sektoru významně rostl výstup ekonomiky, v porovnání s ním se pak dluh, fakticky stejný, mohl jevit jako menší.

Daně. Ani 400 miliard v rozpočtu navíc (proti předchůdci) nestačilo. V dobách ekonomické expanze se zvýšily spotřební daně.

Mandatorní výdaje. Výdaje, které musí stát povinně platit, narostly na historicky nejvyšší úroveň. Manévrovací prostor hospodářské politiky se tak dále zmenšil.

Úředníci. Rostla ekonomika, rostly mzdy, a nutně tedy rostly i platy ve státní sféře. K tomu ale navíc dál rostl i počet placených lidí ze státního rozpočtu. Od počátku angažmá Andreje Babiše na ministerstvu financí přibylo téměř 30 tisíc osob.

Na tomhle se za devět měsíců nic nezměnilo a asi z toho docela jasně plyne, že sečteno podtrženo Česko na ekonomický propad připravené není.

Potopa

Louis XV. Babiche, madame Alena de Pompadour, VoltairRemix volného díla Gabriel Pleska

Ludvík XV., markýza de Pompadour a Voltaire.

Už minulý text o hospodaření Andreje Babiše, Aleny Schillerové a hnutí ANO měl v titulku okřídlená slova „po nás potopa“. Vydejme se po jejich stopách do Francie 18. století. Té z přepychu zámku ve Versailles vládne král Ludvík XV. Říká se, že jednou si chtěl naordinovat pauzu od radovánek a aspoň na čas slevit z vysokého životního standardu. Válčení se mu totiž hrubě nevyplácelo a státní dluh byl obří. „Co byste se s tím trápil,ׅ“ řekla mu prý na to jeho metresa markýza de Pompadour, „Ještě z toho onemocníte. Après nous, le déluge. Po nás ať přijde potopa.“

Potopa skutečně o generaci později přišla. Smetla království a Ludvíkův syn Ludvík skončil břitem guilottiny. Po francouzské revoluci už svět nikdy nebyl jako dřív.

Nemehla

Hláška Jsme schopný národ. Jen nás řídí nemehla z Babišových sociálních sítí patřila k ústředním motivům volební kampaně roku 2013. Platí stále.

Vládě ANO samozřejmě nikdo soudný nebude dávat za vinu příchod koronaviru. Netroufám si hodnotit adekvátnost počátečních razantních opatření. Byla to pro všechny absolutně nová zkušenost. Kroky, které vláda dělala v prvních dnech pandemie, jí nelze zazlívat. Jejich relevanci ukáže čas, statistika a medicínský výzkum.

Ovšem hospodaření před vypuknutím krize jí zazlívat můžeme zcela oprávněně. Člověk nemusí být ani ekonom, není potřeba používat termíny jako cyklicky vyrovnaný rozpočet apod. Stačí zdravý selský rozum – zažívám extrémně dobré časy, měl bych si dát něco stranou na časy horší. Horší časy přišly. Stranou nic nemáme.

Léčba schodkem

Ministryně financí Alena Schillerová v rámci boje s covid-19 a v souvislosti s opatřeními proti jeho šíření navrhuje růst rozpočtového schodku. Poslední verze hovoří o 300 miliardách korun. Pokud opravdu deficit státního rozpočtu dosáhne téhle výše, bude to nejvyšší schodek za celou historii samostatné České republiky.

Očekává se propad na straně příjmů. Klesne výběr daní a také výběr pojistného na sociální a zdravotní zabezpečení. Proti tomu jde naopak zvýšená výdajová stránka. Provádíme nákladná opatření, jejichž efektivita je sporná a se kterými rozpočet samozřejmě nepočítal. A rezervy na ně nikdo nevytvořil. K tomu samozřejmě zůstává břímě zmíněných mandatorních výdajů a vysokého počtu úředníků. Ministryně financí ovšem oznámila, že žádné výdaje škrtat nebude, protože „není čas“. A navíc, jak také říká, krizí se nejde proškrtat. Můžeme jí dát za pravdu, jen tak něco škrtnout nelze.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Někteří rovnější

Na soukromý sektor doléhá krize. Prakticky ihned flexibilně reaguje a utahuje si opasek. Podnikatelé přehodnocují plány, aby dokázali udržet podniky při životě, splácet úvěry, a pokud možno aby zaplatili zaměstnance. Veřejný sektor bobtná a počet úředníků neustále narůstá. Soukromý sektor je čím dál tím menší a dělá na čím dál tím víc lidí. Utáhne si opasek i stát?

V soukromém sektoru museli zaměstnanci překousnout mnohdy tvrdá opatření, aby jejich zaměstnavatel přežil a aby se měli kam vrátit. Od propouštění až po redukce mezd na 60 procent a podobně. Ve státní sféře k ničemu takovému nedochází. I úředníci, kteří nemohli plně vykonávat práci, dostali sto procent platu.

Stát by se teoreticky mohl snažit být efektivní a jít soukromému sektoru naproti. Může redukovat počet úředníků, který dramaticky narostl. Proti tomu by se samozřejmě hned objevila kritika, že to způsobí další negativní šok ekonomice – propuštění úředníci sníží spotřebu a navíc stejně zůstanou – jako nezaměstnaní – břemenem pro stát. To by samozřejmě byla pravda.

Utopie zmenšování

Odkud ale stát bere peníze na tahle pracovní místa? Musel na ně vydělat soukromý sektor, ten je platí prostřednictvím daní. Pokud by stát tedy zredukoval počet úředníků, ušetřil by peníze. Respektive mohl by je rovnou nechat soukromému sektoru, snížit daně. Podnikatelům by zbylo víc peněz, které by rozhodně využili lépe a efektivněji než stát. A v konečném důsledku by vytvořili víc pracovních míst, než stát zrušil.

Tak to je i se záchrannými opatřeními. Stát nejdřív sebere prostřednictví daní podnikatelům peníze, pak půlku z nich utratí za administrativu a z té druhé, co zbude – zachraňuje podnikatele prostřednictvím velmi diskutabilních opatření.

O autorovi

Adam Páleníček

Ekonom Adam Páleníček působí v mezinárodní poradenské společnosti v oblasti transakcí se společnostmi a majetkem.

Kontakt: adampalenicek@gmail.com

Jenže zmenšovat stát? Zkoušet redukovat pracovní místa ve státní sféře? To je utopie. Politická sebevražda a absolutně nepopulární krok, který by asi i marketingový tým Marka Prchala jen horko těžko obhajoval. Jednodušší naopak bude dál rozšiřovat počet pracovních míst a zachraňovat odpadlíky ze soukromého sektoru, případně zestátňovat podniky v problémech a zadělávat na mnohem větší problémy – které ale současnou vládu trápit nebudou.

Aleně Schillerové údajně bude chybět v rozpočtu až 150 miliard korun. Jedním z řešení by samozřejmě bylo zvýšit dál daně. Vláda Andreje Babiš ale daně už zvedala, ve fázi ekonomického růstu (spotřební daně). Zvýšení teď by pro ekonomiku byla rána. Pro podnikatele, zaměstnance, i pro zahraniční investory, kteří by raději investovali jinde.

Vtip je v tom, že úkol ministryně financí a jejího premiéra nemá být hledání, kde sebrat 150 miliard, ale to, aby těch 150 miliard stát vůbec nemusel vynakládat. I kdyby to marketingu zrovna nepomohlo.

Nic z výše uvedeného se nemuselo dne řešit, kdyby vláda respektovala principy odpovědného cyklicky vyrovnaného hospodářství. Za tučné roky mohla mít vláda rezervu na celý plánovaný schodek a „půl království k tomu“ a nemusela poslouchat otravnou liberální kritiku o zeštíhlování státu.

Výstup ekonomiky (HDP) půjde rapidně dolů a dluh – podle plánovaných astronomických deficitů rozpočtu – prudce nahoru. Můžeme si lhát do kapsy, že jinak to nejde nebo že ČNB může financovat dluh státu, ale na konci dne bude muset někdo dluh zaplatit. Naše děti. A děti našich dětí.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (210)

Vstoupit do diskuze
Adam Páleníček

Adam Páleníček

Ekonom a právník. Vystudoval národní hospodářství a finance a oceňování podniku na Vysoké škole ekonomické a práva na Univerzitě Karlově. Pracuje v mezinárodní poradenské společnosti v oddělení zaměřeném... Více

Související témata

Alena SchillerováAndrej Babiškoronavirusschodek státního rozpočtustátní rozpočet
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo