Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Řídit epidemii podle horoskopu

Statistické modely šíření Covid-19 jsou užitečné krátkodobé vodítko, pro dlouhodobé předpovědi toho ale víme zoufale málo o novém viru i o lidech. Navíc budeme hrát o víc než o životy.

Zůstáváme co nejvíc doma, neshlukujeme se, neposíláme děti do škol, venku nosíme roušky, úzkostlivě si myjeme ruce. Abychom první čtyři věci nemuseli dělat dlouhé roky (u páté by to nevadilo), státy musí přikročit k dalším opatřením.

Jednu cestu nasimulovali vědci z londýnské Imperial College: plošné karantény zhruba rok a půl zapínat a vypínat tak, aby nemocnice stíhaly přívaly nemocných. (Připomeňme, že smrtnost Covid-19 se zásadně liší podle toho, kolika pacientům se dostane adekvátní péče: od zhruba 1 % v Jižní Koreji po 8 % a více v Íránu nebo Itálii. Čísla nutno brát s rezervou, liší se mmj. míra protestovanosti nebo průměrný věk nemocných.) Anglickou práci česky tlumočí například René Levínský.

Druhé cesty se drží východoasijské státy jako Jižní Korea, Japonsko nebo Tchaj-wan: občanům toho zakazují málo, zato masivně testují, izolují a sledují nakažené a dohledávají jejich kontakty v době, kdy byli infekční.

Soudě podle vyjádření lidí z českého krizového štábu jsou naše razantní omezení společenského jen dočasnou taktikou, která by nám během týdnů měla dovolit najet na dlouhodobou strategii: „chytrou karanténu“ inspirovanou asijskými zeměmi. To ale nebude jednoduché: veřejné instituce by za prvé musely řádově navýšit testovací kapacity, za druhé spolehlivě dohlížet na to, že diagnostikovaní pacienti karanténu dodržují, za třetí rychle podchycovat jejich kontakty. Nic z toho se tu zatím nedaří, a je proto nutné počítat s možností, že součástí strategie pro další měsíce zůstane regulace šíření viru seshora, se statistickými modely po ruce. Jenže s těmi je pár potíží.

Servírujeme zavirovaný svět

V sobotu 14. března večer oznámil francouzský premiér, že od půlnoci bude zavřené všecko, co není nezbytné pro život země. „A do toho zejména spadají kavárny, bary, restaurace, biografy a diskotéky,“ zdůraznil. Věděl proč.

Francie se smiřuje s tím, že večírek skončil


Exitová strategie pro návrat k normálu je venku. Teď ji zbývá uskutečnit.

Kdy se vrátíme k normálu. Prymula má plán


Mírně řečeno západní státy si v boji s pandemií nevedou dobře. Ostřeji řečeno selhávají. Až to všecko skončí, nikdo je nebude chtít. Ale co přijde místo nich?

V časech pandemie bojuje o přežití i stát, jak ho známe


„Podle mého názoru se jedná o konec finančního systému a globálního rozložení sil tak, jak ho známe v posledních desítkách let,“ říká Josef Tětek.

Virus a budoucnost světa. Kostky jsou vrženy


Kurz bitcoinu se v souvislosti s šířením pandemie koronaviru a panikou na finančních trzích propadl. Proč? A co bude dál?

Digitální zlato, bezpečný přístav. Pád bitcoinu očima expertů

Šedá je teorie, zelený strom R0

Předně: zatím toho víme málo o novém koronaviru i nemoci, kterou způsobuje. Jak dlouho po vyléčení jsou pacienti imunní? V jakém procentu případů a jakou konkrétní léčbou lze snížit riziko, že průběh vyústí v nutnost hospitalizace? Do jaké míry je šíření viru závislé na počasí? Jak významnými přenašeči jsou děti? Omlouvám se za opakování banalit, ale každá z nich může během několika měsíců vychýlit křivku hospitalizovaných o desítky procent. Přesto na grafech nenajdete pásmo pravděpodobností, ale úhlednou tenkou linku: k tomu a tomu datu tolik a tolik obsazených lůžek.

Dále: nevíme, jak se bude virus šířit. Lokální ohnisko výskytu může totálně zahltit zdravotnictví části země, přesun nemocných nebo naopak zdravotníků je komplikovaný. Nassim Nicholas Taleb se spolupracovníky připomíná, že model Imperial College nebere v úvahu superpřenašeče: i jeden člověk může zahýbat čísly, zvlášť pokud by se mu podařilo infikovat lidi z rizikových skupin nebo zdravotníky. (Počítá se tu mimochodem s konstantní kapacitou nemocnic, bez ohledu na to, že pokud by několik desítek procent populace onemocnělo najednou, byla by v nich i řada lékařů a ošetřovatelů.)

Řada neznámých dokonce ani nesouvisí s Covid-19. Ještě nikdy jsme na měsíce (Imperial College počítá s tříměsíčním úvodním omezením společenského života) neizolovali většinu obyvatel a netušíme, co to udělá s jejich fyzickým a duševním zdravím. Z běžných okolností máme silné indicie, že samota silně škodí obojímu. Nevíme, co s dětmi udělá několik měsíců bez kontaktu s vrstevníky, běžnými patogeny a alergeny. Těžko soudit, jak lidi v produktivním věku poznamená enormní míra nejistoty nebo nutnost kombinovat práci z domu a domácí vzdělávání dětí. Sebevraždy? Snad ne. Alkoholismus? Regály napovídají. Domácí násilí? Pravděpodobně. To všechno může výhledově snížit kapacitu zdravotnictví. Za měsíc? Za rok? Za deset? Nevíme.

A nakonec: nikdo netuší, jak lidí upraví nebo neupraví své chování. Model Imperial College počítá s jistou mírou neposlušnosti, pochopitelně jde jen o odhad. Kontroverzní česká analýza karetních transakcí odhalila, že polovina lidí, kteří platili kartou v Itálii, ji následně použila v českých kamenných obchodech v době, kdy měli být v preventivní karanténě. (A to je řeč jen o těch, které nenapadlo platit hotově.) Jak lidi přinutit zůstat skutečně doma? A jak je přísnými tresty nedemotivovat od dobrovolných testů?

Ještě k chování: vynucená omezení a výhledově i zpomalení epidemie teoreticky můžou vyvolat falešný pocit bezpečí a kompenzaci rizika. Můžu do tramvaje, všichni přece nosí roušku. Tati, mami, můžete navštívit známé, už to ustupuje. A pokud by stát, který by se řídil modelem Imperial College, dočasně pozastavil opatření, znamenalo by to orgie v ulicích, nebo by na chování lidí nebylo den poté nic poznat? Znovu: nikdo zatím neví a vědět nebude, dokud se to nezkusí.

Víc než přežít

Z toho všeho vyplývá, že čím vzdálenější budoucnost se modely podobné tomu britskému snaží předpovědět, tím víc neznámých a náhod může v reálu strhnout jejich křivky tam nebo onam. U roku nebo dvou se blížíme spolehlivosti horoskopu.

Pak je tu ale ještě jeden problém, který leží mimo statistické modely samotné. Ty se snaží především napovědět počty obětí. Počty obětí ale nejsou jediný parametr, kterým bychom měli dlouhodobá opatření hodnotit. Tím spíš, pokud by mělo jít jen o přímé oběti viru, vykoupené nepřímými.

Ekonomickými náklady se minulý týden oháněli reptiliánští overlordi Zdeněk Tůma, Mojmír Hampl nebo Vladimír Dlouhý, s velkou mírou nevkusu a zjednodušení. Jenže: ochrana každého života za jakoukoliv cenu nikdy nebyla absolutní imperativ. Pokud jste někdy po státu chtěli, aby podporoval divadla, zaplatil velkou sportovní akci nebo chránil puštíka bělavého, měly pro vás tyhle věci vyšší mezní užitek než další traumacentrum nebo záchranářský vrtulník. Nedělá to z vás bezohledného cynika, ale člověka vícerozměrného, pro kterého je život víc než předcházením smrti. Jak dlouho pro nás může holé přežití zůstat absolutní prioritou? Pár týdnů jistě. A pár měsíců? Let? Pokud časem dojde morálka a síly, která odvětví a skupiny obyvatel se rozhodneme privilegovat?

Finmag v novém!

Finmag předplatné

Cti chudoba netratí. Prý, měřit se to nedá. Inteligence jakžtakž ano. A vědci se doměřili k poznatku,že chudoba debilizuje. Behaviorální ekonom Petr Houdek vysvětlí jak.

Multimilionáři, kteří se dostali do čela Argentiny, Chile a Paraguaye, slibovali neúplatnost a manažerské superschopnosti. Místo úspěchů rána za ranou. Řídili estado jako firmu.

Odstěhovali jste se za město? Ti, co bydlí v něm, vám dotují bydlení, ani o tom nevědí. Ale počkejte, jak vás vyškolí, až se zdraží benzin. Architekt Peter Bednár o bydlení, které spojuje nejhorší z města i venkova.


Čím vším jsme ochotní za co nejnižší počet mrtvých zaplatit, není jen otázka ekonomická. Sotva jsme se konfliktu mezi bezpečím a soukromím letmo dotkli u „chytrých“ kamer na dálnicích, musíme během dnů rozhodnout otázku nesrovnatelně problematičtější „chytré“ karantény. Na té spolupracuje stát, který se zatím nenaučil spolehlivě testovat, technologická korporace a nerdi z hackatonu. Co by se mohlo pokazit?

A pak: jaké jsou náklady zavřených hranic? Nemluvím o létu bez moře. Mluvím o cizincích pracujících a žijících v Česku a o Češích v zahraničí, o dvounárodnostních rodinách, o propojených regionech u hranic. Příbuzné sice rozdělily i lokální karantény na Moravě, ale nikdo nepředpokládá, že by měla Litovel zůstat odříznutá do Vánoc nebo déle. O celém Česku podobné balonky krizový štáb vypouští, jako by byl volný pohyb osob příplatkovou službou, ne pilířem soukromého života statisíců z nás – a nakonec i ekonomiky. (Mimochodem, ne všechny země ze sebe udělaly uzavřené ostrovy, Švýcarsko přijalo do svých prozatím nenaplněných nemocnic několik Francouzů ve vážném stavu. Dosud zveřejněné statistické modely takovou formu solidarity předem ignorují.)

Pro příští týdny zatím nikdo nevymyslel lepší program než si kupovat čas – než aspoň trochu připravíme zdravotnictví, než zjistíme o viru a nemoci víc. Dřív nebo později se ale dočkáme rozhodování, v jak svobodné, solidární, soudržné a otevřené společnosti bude žít ta absolutní většina z nás, která Covid-19 nepodlehne. Rozhodování, které nesmí zůstat na profesorovi epidemiologie v čele krizového štábu ani na tvůrcích sebesofistikovanějších modelů a mobilních aplikací.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 vede web Finmag.cz a edituje tištěný Finmag. Každý pátek posílá... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 8 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 25. 3. 2020 22:12

Popíši vám konkrétní případ:

Vrátíte se z Itálie - presumpci viny ve smyslu každý lyžař je hajzl neberu - máte půl roku koupené vstupenky do Anterselvy na biatlonové MS a předposlední den mistrovství, kdy tam fandíte, tj. 22.2., české ministerstvo zahraničí cudně mlčí o situaci v Itálii - ten den má ostatně Itálie pouze 3 (tři) případy nákazy COVID-19.
Jen pro úplnost připomenu, že Babiš přibližně v té době lyžuje ve Francii v oblasti, která již má evidovaných více než 100 nakažených občanů. Francie ale není v Itálii, takže plužení našeho šéfa exekutivy je OK, nesporně.

Cca týden po návratu dostanete horečku překračující 39C a při vědomí, že jste byl v Itálii se snažíte po propocené noci ráno dovolat na hygienickou stanici hl. města Prahy. 30 minut nikdo telefon nezvedá a pak se dozvíte, že máte volat po 9:00 - do té doby nikdo z hygieniků na pracovišti není. Zřejmě máte povinnost onemocnět v úředních hodinách.

Zhruba ve 13 hodin po mnoha urgentních telefonátech z vaší strany a opakování - byl jsem v Itálii a mám skoro 40C teplotu - se uvolní někdo jednat a odveze vás komando ve skafandrech do nemocnice na Bulovce. Dvě hodiny v mrákotách a s vysokou teplotou čekáte na lékaře - nikoho nenapadne vám podat ani čaj.

Pak se uskuteční výtěr krku, odběr sputa a žilní krve. Lékař diagnostikuje i angínu a předepíše vám antibiotika. Na 10 dní, čili angína není dle názoru lékaře v triviálním průběhu. Na dotaz, kde je v nemocnici lékárna, je vám sděleno, že nikam nesmíte, protože jste povinnen dodržovat karanténu, dokud nebude výsledek testu na COVID-19 negativní a s ohledem na váš předchozí pobyt v Itálii i další 2 týdny. Musíte sdělit svoji adresu trvalého pobytu a jste poučen, že budete průběžně kontrolován.

Žádáte tedy, když nikam nesmíte, vydat recept elektronicky, abyste jej mohl poslat nějaké dobré duši pro vyzvednutí v lékárně. Dozvíte se, že není v silách lékaře " v tom bordelu, který mnisterstvo způsobilo", elektronický recept vydat.
Zajímá vás, jak si tedy máte léky vyzvednout, když nesmíte opustit bydliště, rodinu máte 100km vzdálenou a s ohledem na karanténu se nesmíte s nikým stýkat. Odpovědí je krčení ramen.

Zkoušíte kurýra - vyzvednutí receptu a dovoz léku by vás přišel na 800Kč. Když ale přiznáte, že jste v karanténě, kurýr odmítne službu.

Nezbyde vám nic jiného, po vyčerpání všech myslitelných možností, než se večer obléknout, když už díky angíně nemůžete ani polykat, a vydat se do nejbližší lékarny. Porušite karanténu protože jste nezodpovědný nebo spáše proto, že stát dokáže pouze přikazovat a zakazovat, ale nedokáže vytvořit podínky pro dodržování jeho pokynů?

Zapomněl jsem podotknout, že řidič sanitky by vám sice rád recept cestou kolem lékárny snad i zajistil, ale vzhledem k GPS sledovači by mu za zajížďku a neoprávněné zastavení hrozila pokuta ve výši pžekračující případnou odměnu kurýra.

+24
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jan Krejčí | 26. 3. 2020 12:48

Humus. Jen doplňuji, že po návratu z Itálie nejste v karanténě. Do té Vás může umístit pouze lékař, a ne zpěvák, epidemiolog nebo dokonce kupec, řezník a pekař v jedné osobě. A Váš lékař neordinuje v sobotu, takže do pondělního rána (nebo kdy jste schopni se mu dovolat), rozhodně nic neporušujete.

-1
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK