Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Řídit epidemii podle horoskopu

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
25. 3. 2020
 7 320

Statistické modely šíření Covid-19 jsou užitečné krátkodobé vodítko, pro dlouhodobé předpovědi toho ale víme zoufale málo o novém viru i o lidech. Navíc budeme hrát o víc než o životy.

Řídit epidemii podle horoskopu

Zůstáváme co nejvíc doma, neshlukujeme se, neposíláme děti do škol, venku nosíme roušky, úzkostlivě si myjeme ruce. Abychom první čtyři věci nemuseli dělat dlouhé roky (u páté by to nevadilo), státy musí přikročit k dalším opatřením.

Jednu cestu nasimulovali vědci z londýnské Imperial College: plošné karantény zhruba rok a půl zapínat a vypínat tak, aby nemocnice stíhaly přívaly nemocných. (Připomeňme, že smrtnost Covid-19 se zásadně liší podle toho, kolika pacientům se dostane adekvátní péče: od zhruba 1 % v Jižní Koreji po 8 % a více v Íránu nebo Itálii. Čísla nutno brát s rezervou, liší se mmj. míra protestovanosti nebo průměrný věk nemocných.) Anglickou práci česky tlumočí například René Levínský.

Druhé cesty se drží východoasijské státy jako Jižní Korea, Japonsko nebo Tchaj-wan: občanům toho zakazují málo, zato masivně testují, izolují a sledují nakažené a dohledávají jejich kontakty v době, kdy byli infekční.

Soudě podle vyjádření lidí z českého krizového štábu jsou naše razantní omezení společenského jen dočasnou taktikou, která by nám během týdnů měla dovolit najet na dlouhodobou strategii: „chytrou karanténu“ inspirovanou asijskými zeměmi. To ale nebude jednoduché: veřejné instituce by za prvé musely řádově navýšit testovací kapacity, za druhé spolehlivě dohlížet na to, že diagnostikovaní pacienti karanténu dodržují, za třetí rychle podchycovat jejich kontakty. Nic z toho se tu zatím nedaří, a je proto nutné počítat s možností, že součástí strategie pro další měsíce zůstane regulace šíření viru seshora, se statistickými modely po ruce. Jenže s těmi je pár potíží.

Servírujeme zavirovaný svět

V sobotu 14. března večer oznámil francouzský premiér, že od půlnoci bude zavřené všecko, co není nezbytné pro život země. „A do toho zejména spadají kavárny, bary, restaurace, biografy a diskotéky,“ zdůraznil. Věděl proč.

Francie se smiřuje s tím, že večírek skončil


Exitová strategie pro návrat k normálu je venku. Teď ji zbývá uskutečnit.

Kdy se vrátíme k normálu. Prymula má plán


Mírně řečeno západní státy si v boji s pandemií nevedou dobře. Ostřeji řečeno selhávají. Až to všecko skončí, nikdo je nebude chtít. Ale co přijde místo nich?

V časech pandemie bojuje o přežití i stát, jak ho známe


„Podle mého názoru se jedná o konec finančního systému a globálního rozložení sil tak, jak ho známe v posledních desítkách let,“ říká Josef Tětek.

Virus a budoucnost světa. Kostky jsou vrženy


Kurz bitcoinu se v souvislosti s šířením pandemie koronaviru a panikou na finančních trzích propadl. Proč? A co bude dál?

Digitální zlato, bezpečný přístav. Pád bitcoinu očima expertů

Šedá je teorie, zelený strom R0

Předně: zatím toho víme málo o novém koronaviru i nemoci, kterou způsobuje. Jak dlouho po vyléčení jsou pacienti imunní? V jakém procentu případů a jakou konkrétní léčbou lze snížit riziko, že průběh vyústí v nutnost hospitalizace? Do jaké míry je šíření viru závislé na počasí? Jak významnými přenašeči jsou děti? Omlouvám se za opakování banalit, ale každá z nich může během několika měsíců vychýlit křivku hospitalizovaných o desítky procent. Přesto na grafech nenajdete pásmo pravděpodobností, ale úhlednou tenkou linku: k tomu a tomu datu tolik a tolik obsazených lůžek.

Dále: nevíme, jak se bude virus šířit. Lokální ohnisko výskytu může totálně zahltit zdravotnictví části země, přesun nemocných nebo naopak zdravotníků je komplikovaný. Nassim Nicholas Taleb se spolupracovníky připomíná, že model Imperial College nebere v úvahu superpřenašeče: i jeden člověk může zahýbat čísly, zvlášť pokud by se mu podařilo infikovat lidi z rizikových skupin nebo zdravotníky. (Počítá se tu mimochodem s konstantní kapacitou nemocnic, bez ohledu na to, že pokud by několik desítek procent populace onemocnělo najednou, byla by v nich i řada lékařů a ošetřovatelů.)

Řada neznámých dokonce ani nesouvisí s Covid-19. Ještě nikdy jsme na měsíce (Imperial College počítá s tříměsíčním úvodním omezením společenského života) neizolovali většinu obyvatel a netušíme, co to udělá s jejich fyzickým a duševním zdravím. Z běžných okolností máme silné indicie, že samota silně škodí obojímu. Nevíme, co s dětmi udělá několik měsíců bez kontaktu s vrstevníky, běžnými patogeny a alergeny. Těžko soudit, jak lidi v produktivním věku poznamená enormní míra nejistoty nebo nutnost kombinovat práci z domu a domácí vzdělávání dětí. Sebevraždy? Snad ne. Alkoholismus? Regály napovídají. Domácí násilí? Pravděpodobně. To všechno může výhledově snížit kapacitu zdravotnictví. Za měsíc? Za rok? Za deset? Nevíme.

A nakonec: nikdo netuší, jak lidí upraví nebo neupraví své chování. Model Imperial College počítá s jistou mírou neposlušnosti, pochopitelně jde jen o odhad. Kontroverzní česká analýza karetních transakcí odhalila, že polovina lidí, kteří platili kartou v Itálii, ji následně použila v českých kamenných obchodech v době, kdy měli být v preventivní karanténě. (A to je řeč jen o těch, které nenapadlo platit hotově.) Jak lidi přinutit zůstat skutečně doma? A jak je přísnými tresty nedemotivovat od dobrovolných testů?

Ještě k chování: vynucená omezení a výhledově i zpomalení epidemie teoreticky můžou vyvolat falešný pocit bezpečí a kompenzaci rizika. Můžu do tramvaje, všichni přece nosí roušku. Tati, mami, můžete navštívit známé, už to ustupuje. A pokud by stát, který by se řídil modelem Imperial College, dočasně pozastavil opatření, znamenalo by to orgie v ulicích, nebo by na chování lidí nebylo den poté nic poznat? Znovu: nikdo zatím neví a vědět nebude, dokud se to nezkusí.

Víc než přežít

Z toho všeho vyplývá, že čím vzdálenější budoucnost se modely podobné tomu britskému snaží předpovědět, tím víc neznámých a náhod může v reálu strhnout jejich křivky tam nebo onam. U roku nebo dvou se blížíme spolehlivosti horoskopu.

Pak je tu ale ještě jeden problém, který leží mimo statistické modely samotné. Ty se snaží především napovědět počty obětí. Počty obětí ale nejsou jediný parametr, kterým bychom měli dlouhodobá opatření hodnotit. Tím spíš, pokud by mělo jít jen o přímé oběti viru, vykoupené nepřímými.

Ekonomickými náklady se minulý týden oháněli reptiliánští overlordi Zdeněk Tůma, Mojmír Hampl nebo Vladimír Dlouhý, s velkou mírou nevkusu a zjednodušení. Jenže: ochrana každého života za jakoukoliv cenu nikdy nebyla absolutní imperativ. Pokud jste někdy po státu chtěli, aby podporoval divadla, zaplatil velkou sportovní akci nebo chránil puštíka bělavého, měly pro vás tyhle věci vyšší mezní užitek než další traumacentrum nebo záchranářský vrtulník. Nedělá to z vás bezohledného cynika, ale člověka vícerozměrného, pro kterého je život víc než předcházením smrti. Jak dlouho pro nás může holé přežití zůstat absolutní prioritou? Pár týdnů jistě. A pár měsíců? Let? Pokud časem dojde morálka a síly, která odvětví a skupiny obyvatel se rozhodneme privilegovat?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Čím vším jsme ochotní za co nejnižší počet mrtvých zaplatit, není jen otázka ekonomická. Sotva jsme se konfliktu mezi bezpečím a soukromím letmo dotkli u „chytrých“ kamer na dálnicích, musíme během dnů rozhodnout otázku nesrovnatelně problematičtější „chytré“ karantény. Na té spolupracuje stát, který se zatím nenaučil spolehlivě testovat, technologická korporace a nerdi z hackatonu. Co by se mohlo pokazit?

A pak: jaké jsou náklady zavřených hranic? Nemluvím o létu bez moře. Mluvím o cizincích pracujících a žijících v Česku a o Češích v zahraničí, o dvounárodnostních rodinách, o propojených regionech u hranic. Příbuzné sice rozdělily i lokální karantény na Moravě, ale nikdo nepředpokládá, že by měla Litovel zůstat odříznutá do Vánoc nebo déle. O celém Česku podobné balonky krizový štáb vypouští, jako by byl volný pohyb osob příplatkovou službou, ne pilířem soukromého života statisíců z nás – a nakonec i ekonomiky. (Mimochodem, ne všechny země ze sebe udělaly uzavřené ostrovy, Švýcarsko přijalo do svých prozatím nenaplněných nemocnic několik Francouzů ve vážném stavu. Dosud zveřejněné statistické modely takovou formu solidarity předem ignorují.)

Pro příští týdny zatím nikdo nevymyslel lepší program než si kupovat čas – než aspoň trochu připravíme zdravotnictví, než zjistíme o viru a nemoci víc. Dřív nebo později se ale dočkáme rozhodování, v jak svobodné, solidární, soudržné a otevřené společnosti bude žít ta absolutní většina z nás, která Covid-19 nepodlehne. Rozhodování, které nesmí zůstat na profesorovi epidemiologie v čele krizového štábu ani na tvůrcích sebesofistikovanějších modelů a mobilních aplikací.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (8)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

newsletter
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo