Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Na obranu miliardářů-filantropů I

Scott Alexander
Scott Alexander
4. 12. 2019
 5 222

Bill Gates, Jeff Bezos, George Soros nebo Charles Koch. Jsou superbohatí a rozdávají. Nebylo by lepší, kdyby se peníze, které miliardáři posílají na neziskové projekty, rozdělovaly demokraticky?

Na obranu miliardářů-filantropů I

Internetový magazín Vox vydal kritiku filantropických aktivit miliardářů. Přidává se tak ke Guardianu, Truthout, Dissent Magazine, CityLabu a dlouhé řadě dalších lidí a organizací, které tvrdí, že když bohatí dávají peníze na charitu, je to najednou velký problém.

Nesouhlasím s tím. Rozumím obavám z toho rostoucí moci těch nejbohatších. Bojím se ale, že hnutí proti charitativním snahám miliardářů poškodí mnohem víc charitu než samotné miliardáře. Mám k tomu jedenáct poznámek:

1. Je kritika miliardářské filantropie dobrou cestou, jak vyjádřit odpor vůči narůstající moci miliardářů?

Co sï vysloužilo ostřejší kritiku? Mark Zuckerberg, který dal sto milionů dolarů na pomoc studentům z nízkopříjmových skupin obyvatel? Nebo Mark Zuckerberg, který si za 59 milionů dolarů koupil luxusní sídlo u kalifornského jezera Tahoe? Samozřejmě to byl dar nízkopříjmovým studentům. Na lidi, kteří kritizují Zuckerbergovo charitativní gesto, narážím roky, ale než jsem si při psaní tohohle odstavce vygooglil „věci, za které Mark Zuckerberg utratil absurdní množství peněz“, netušil jsem, že nějaký dům za 59 milionů u jezera Tahoe vůbec má.

Co narazilo na větší mediální odsudky? Jeff Bezos, který dal dvě miliardy dolarů na školky pro sociálně znevýhodněné děti? Nebo Jeff Bezos, který utratil dvě miliardy dolarů za něco, co najdu, když vygooglím „věci, za které Jeff Bezos utratil absurdní množství peněz“?

Miliardáři mají stejně jako všichni ostatní své motivace. Když jim příspěvek na charitu vynese negativní publicitu, zatímco nákup jachty nadšené články o tom, jak je jejich nová loď boží, pravděpodobně si koupí jachtu.

Novináři a intelektuálové, kteří kritizují miliardářskou filantropii, ale ne jejich jachty, nebo vynakládají mnohem víc úsilí na kritiku filantropie než jacht, nejspíš pro myšlenku světa bez miliardářů nedělají mnoho. Dělají toho ale dost pro svět, kde si miliardáři místo přispívání na charitu kupují jachty.

Disclaimer

[Možný střet zájmů: Pracoval jsem jako dobrovolník pro soukromé nadace i neziskové charitativní organizace. Za práci pro soukromou charitu jsem před deseti lety dostal menší peněžní obnos. Některé ze soukromých nadací částečně financovali miliardáři.]

2. Pokud kritika miliardářské filantropie snižuje příspěvky miliardářů na charitu, jde o přijatelnou oběť boje proti nerovnosti?

To záleží na tom, jaké máte hodnoty. Pro většinu lidí a jejich hodnoty je ale odpověď ne.

Nikdo neví, kolik přesně životů zachránila Nadace Billa a Melindy Gatesových. Podle Guardianu je to znatelný podíl z 122 milionů životů, které zachránily pokroky v boji proti infekčním nemocem uskutečněné z posledních několika desetiletí. Jeden článek tvrdí, že Gates jen svou očkovací kampaní zachránil sedm milionů lidí, sedmi milionům dalším poskytl retrovirální léčbu (která obvykle zachraňuje životy), „otestoval a ošetřil“ dvanáct milionů lidí s podezřením na tuberkulózu (ta je často smrtelná, je ale velký rozdíl mezi otestováním a léčením) a stojí i za velkou částí sedmi milionů životů zachráněných před malárií. Tahle čísla jsou pravděpodobně přehnaná, ale i konzervativním odhadem mohla nadace Gatesových zachránit deset milionů lidí.

Předpokládejme, že Jeff Bezos sleduje, jak se lidé staví k Billu Gatesovi, a změní podle toho své chování. V nejlepším z možných světů možná Bezos z útoků na Gatesovu dobročinnost pochopí, že lidé nemají rádi bezcitné miliardáře, rozhodne se nebýt tak bezcitný, jako byl Gates, přistoupí na požadavek Bernieho Sanderse a zvýší svým zaměstnancům mzdy o čtyři dolary na hodinu. Bezos ale pochopí také to, že lidé obzvlášť intenzivně kritizují miliardářskou filantropii, rozhodne se nebýt štědrý tak, jako byl Gates – a zemře deset milionů lidí. Právě jste získali čtyři dolary na hodinu navíc pro zaměstnance skladů za cenu deseti milionů životů.

Podle mých morálních měřítek to znamená, že miliardářská filantropie není v boji proti nerovnosti přijatelná oběť. I když z nějakého důvodu věříte, že má kritika miliardářské filantropie větší dopad než kritika miliardářských jacht, měli byste se držet kritiky jacht.

3. Jsou miliardáři opravdu kvůli svým charitativním aktivitám terčem kritiky? Není reakce na ně spíš pochlebovačná a postrádající jakoukoliv skepsi?

Vox cituje Roba Reicha, prominentního kritika miliardářské filantropie. Reich píše, že miliardáři „chtějí po všech zúčastněných, aby před nimi byli v uctivém předklonu a úctě před jejich benevolencí a géniem, díky kterému poskytují lidem pár sociálních výhod“, takže musíme „přestat být dárcům jen tak vděční a začít místo toho kriticky sledovat jejich aktivity a zaměřit na ně svou skepsi“.

V jakém poměru se vděk a skepse miliardářským donátorům dostává?

Nejvíc se v poslední době psalo o třech darech miliardářů: školám v Newarku od Marka Zuckerberga, školkám od Jeffa Bezose a boji s malárií od Billa Gatese. Chtěl jsem zjistit, jak pochlebovačně nebo skepticky se k nim lidé stavěli, takže jsem se podíval na Twitter. Konkrétně jsem hledal spojení „Zuckerberg Newark“, „Bezos školky“ a „Gates malárie“. Ze stránky Populární tweety jsem pak vzal prvních dvacet pět tweetů a zařadil je jako pozitivní, negativní nebo neutrální. Přeskakoval jsem nesprávně přiřazené tweety, které se darů netýkaly, a nevěnoval jsem ani pozornost typu lidí, kteří využili Zuckerbergův příspěvek ke kritice exstarosty Newarku Coryho Bookera (což byl obsah víc než poloviny tweetů se Zuckerbergem).

Hlas Twitteru: Když dva dělají totéž...

Dotaz „Zuckerberg Newark“ vrátil dva pozitivní tweety, čtyři neutrální a devatenáct negativních:

Vypadá to podobně jako zpackaná snaha Zuckerbergovy (facebookové) nadace o „reformu“ newarských škol. I účel má stejný: politickou agendu utváří soukromé zájmy a vyhýbají se progresivnímu zdanění.

- Robert Cotto Jr

Zuckerbergova nákladná snaha přetvořit newarské veřejné školství možná selhala, ale to nezbrzdilo jeho plán proměnit svými projekty „personalizovaného učení“ celý vzdělávací systém.

- The Baffler

U dotazu „Bezos školky“ jsem našel pět pozitivních, sedm neutrálních a čtrnáct negativních tweetů:

Pořád mě nepřestalo štvát, že si Jeff Bezos myslí, že dokáže vyřešit problém amerických školek. Model, který skvěle funguje, už máme. Jmenuje se Head Start. Stačí ho zavést pro všechny. Hotovo.

- Abby Norman

Takže Jeff Bezos věnuje dvě miliardy dolarů na bezdomovce a školky. To si zaslouží pochvalu. Musíme se ale ptát – není lepší majetek nejbohatšího člověka na světě prostě zdanit, aby byly peníze pod demokratickou kontrolou?

- Lydia DePillis

Hledání „Gates malárie“ přineslo 15 pozitivních, čtyři neutrální a šest negativních tweetů.

Přečtěte si knihu The Business Of Changing The World. Bill Gates, fenomenální filantrop, to chápe. Když Gates přislíbil dary na charitu, měl jeho majetek hodnotu 91 miliard dolarů, rozdal 50 miliard. Dnes se oceňuje na 110 miliard. Taky skoro vymýtil malárii.

- Maria Teresa Kumar

Snahy Gatesovy nadace jsou vaším pohledem nedemokratické. Pokud by ale miliardáři jako Gates a Buffett neexistovali a jejich peníze by patřily státu, nejspíš by se utratily jinak. Miliardáři můžou mít v smysl i ve světě, který je fér pro všechny.

- Eric Minick

Stejných výsledků jsem se dobral i při hledání na Googlu. Prošel jsem prvních deset výsledků pro každý z darů a čísla byla podobná: u Zuckerberga a Bezose většinou negativní, u Gatese většinou pozitivní.

Když ale lidé mluví o „miliardářské filantropii“ obecně, rozdíly jim většinou unikají a zaměřují se na to špatné. Twitterové hledání výrazu „miliardářská filantropie“ našlo dva pozitivní, tři neutrální a dvacet negativních tweetů – víc než u jakéhokoliv jednotlivého daru. Z prvních deseti výsledků hledání „miliardářské filantropie“ na Googlu byl jeden pozitivní, pět neutrálních a čtyři negativní.

„Pro superbohaté platí, že dávat znamená brát. Brát si moc od zbytku společnosti.“ Proto je podle mě lepší zdanění než filantropie.

- Cameron Graham

Kdyby miliardáři platili svůj férový díl daní, filantropie by nebyla potřeba. Je to jen zástěrka, aby vypadali jako sociálně odpovědní hrdinové, zatímco krátí daně a volají po daňových prázdninách.

- Time To Change The World

I když se někteří dárci jako Bill Gates těší všeobecné oblibě, jiní, jako Zuckerberg a Bezos, se setkávají se silnou nedůvěrou. Může to být proto, že Gates si dal víc záležet na přesném cílení svých darů nebo proto, že svoje jmění vydělal před dlouhou dobou a jeho obchodní praktiky už dnes nikomu žíly netrhají. Tak jako tak ale začala média i uživatelé na sociálních sítích shodně papouškovat odmítavý postoj k miliardářské filantropii.

Kdyby filantropické miliardáře všichni nekriticky chválili, by bylo volání po větší skepsi opodstatněné. V situaci, kdy je většina reakcí na miliardářskou filantropii negativní, bychom se ale měli spíš obávat následků takového odporu.

4. Je problém, že se miliardářská filantropie nezodpovídá veřejným demokratickým institucím? Měli bychom přimět miliardáře odevzdávat stejnou částku v podobě daní, aby o jejím utrácení mohla rozhodovat veřejnost?

Dissent píše:

Přichází nejvyšší čas na reformu miliardářské filantropie. Jejím cílem by mělo být snížení vlivu filantropie jako páky na občanskou společnost a současně zvýšení příjmů státního rozpočtu. Některé změny se nabízejí: nezapočítávat do pěti procent z majetku, které musí soukromé nadace ročně přispět na veřejně prospěšné účely, administrativní náklady; zvýšit spotřební daň z čistého investičního příjmu; zrušit daňovou výjimku pro nadace s majetkem převyšujícím určitou hodnotu; a nahradit charitativní daňový odpočet daňovým kreditem dostupným každému (například by si mohli všichni dárci odečíst z daní 15 procent celkové hodnoty svých dobročinných příspěvků). Klíčový je navíc také přísný dohled nad velkou filantropií ze strany finančních úřadů – zejména u oblíbeného „vzdělávání“, které vypadá spíš jako lobbování a kampaň.

Soukromé nadace spadají do široké kategorie organizací osvobozených od daní, kam patří i charitativní, vzdělávací, náboženské, vědecké, literární a další skupiny. Když zakladatel meganadace řekne „můžu si dělat co chci, protože jsou to moje peníze“, nemá pravdu. Podstatná část jeho bohatství – 35 procent i víc v závislosti na daňové sazbě – se odklonilo z veřejných rozpočtů, kde by o jeho použití rozhodovali voliči.

Jde o stejnou argumentaci, jakou používají některé z článků odkázaných výše: Protože miliardáři mají nad svými penězi absolutní kontrolu, pomáhají společnosti tak, jak chtějí oni, ne tak, jak by si přáli voliči a jejich demokraticky zvolení zástupci. To je ohrožení demokracie. Vyřešit to můžeme větším zdaněním filantropie tak, aby peníze, které by miliardáři utratili za charitu, přitekly zpátky do společné kasy.

Efektivní altruismus na Finmagu

Teorie

Doing Good Better

Filozof William MacAskill kritizuje hnutí Fair trade nebo farmářské trhy a doporučuje efektivnější způsoby ochrany lidské důstojnosti a kvality životního prostředí.

Doing Good Better

The Most Good You Can Do

Na máloco je tak trýznivý pohled jako na dobrého člověka, který se snaží pomoci ostatním, stojí ho to obrovskou námahu a výdaje, a přitom by byl užitečnější, kdyby poslal několik stovek na správný účet.

The Most Good You Can Do


Praxe

Každý rok před Vánoci vás zavalí maily, telefonáty i procítěné komentáře facebookových přátel, kteří vás přemlouvají, abyste přispěli na dobročinný účel. Čím se při zvažování všech těch proseb řídit?

Efektivní altruismus v praxi

Pár miliardářů, kteří patří mezi ty, jejichž filantropii respektuju nejvíc, Dustin Moskovitz a Cari Tunová, odvedl hodně práce na reformě vězeňského systému. Organizace, které sponzorují, zjistily, že spousta nevinných lidí sedí i celé měsíce ve vazbě jen proto, že si nemůžou dovolit zaplatit kauci. Další se před soudem prohlásí za vinné ze zločinů, které nespáchali, protože se z vězení musí dostat včas, aby mohli pracovat nebo se starat o děti – i za cenu záznamu v trestním rejstříku. Dvojice investovala do krátkodobého programu, který těmhle lidem pomohl dosáhnout na kauci, a do dlouhodobé snahy zreformovat celý kauční systém. Jedna z charit, na které přispívají, The Bronx Freedom Fund, přišla na to, že 92 procent obviněných se bez pomoci s kaucí prohlásí za vinné a skončí se záznamem v rejstříku. Pokud se jim ale při placení kauce dostane dostatečné podpory a případ putuje k soudnímu líčení, víc než polovina z nich je nakonec zproštěna všech obvinění. Je to přesně ten boj s hromadným vězněním a přerušení začarovaného kruhu chudoby, po kterém všichni volají, a funguje to opravdu dobře. Na tuhle charitu jsem přispěl i já, i když můžu samozřejmě dát jen malý zlomek toho, co darují Moskovitz a Tunová.

Kdyby jejich peníze místo toho přitekly do státní pokladny, dosáhly by stejného cíle, jen nějakou demokratičtější, veřejností řízenější cestou? Ne. Posloužily by se k tomu, aby se ti samí lidé dostali za mříže, platilo by se víc prokurátorů, kteří by je manipulovali do prohlášení se za vinné, a nových vězeňských dozorců, kteří by své svěřence zneužívali a týrali. Americká vláda už teď každý rok utratí sto miliard dolarů – sedmkrát víc, než kolik mají Tunová s Moskovitzem dohromady – aby udržela vězeňský kolos v chodu. Ve světle téhle sumy je jakákoliv částka, kterou stát utratí za nápravu škod, které vězeňský systém způsobuje, nepatrná – tedy za předpokladu, že nějaké takové peníze vůbec existují. Když Tunové a Moskovitzovi zakážeme se v tématu angažovat, nedojde k reformě kaučního systému občansky odpovědnou formou. Stane se jedině to, že všechny jejich peníze půjdou na zhoršení celého problému místo toho, aby jejich naprostá většina problém zhoršovala, ale malá část taky zlepšovala.

Dalším velkým tématem, kterému se miliardářský pár věnuje, jsou práva zvířat. Ještě do loňského roku držely kalifornské velkochovy zvířata v klecích tak malých, že si za celý svůj život nemohla lehnout ani si protáhnout nohy. Moskovitz a Tunová vložili peníze do uspořádání referenda, díky kterému stát takový klecový chov zakázal. Jde o jeden z historicky největších úspěchů v boji proti týraní zvířat, který umenšil utrpení stamilionů z nich.

Kdyby se peníze vynaložené na referendum místo toho odvedly na daních, znamenalo by to ještě výraznější a navíc demokratičtější vítězství hnutí za práva zvířat? Ne. Částka by se přidala ke dvaceti miliardám dolarů – zase větší sumě, než kterou disponují Tunová a Moskovitz – které stát utrácí za dotace pro velkochovy. Případně by putovala na vynucování takzvaných ag-gag zákonů, které (v do očí bijícím rozporu s prvním dodatkem americké Ústavy) umožňují zavřít kohokoliv, kdo veřejně popisuje podmínky, které ve velkochovech panují, protože velkochovy nechtějí, aby si lidé uvědomili, jak se v nich zachází se zvířaty, a mají dost dobré lobbisty na to, aby prostřednictvím státu poslali za mříže každého, kdo o tom promluví.

George Soros přispěl/investovalpůl miliardy dolarů na pomoc migrantům a uprchlíkům. Pokud by je místo toho dal státu, putovaly by na nějakou demokratičtěji pojatou snahu o podporu přistěhovalců?

Ne. Posloužily by k postavení zdi na státních hranicích, vybudování dalších táborů na zadržení migrantů, pořízení víc klecí, které oddělí uprchlické děti od jejich rodičů. Nějakou nepatrnou částku, zlomek procenta, by stát možná věnoval na projekt pomoci uprchlíkům, ale zdaleka by to nebylo tolik, kolik by investoval do snahy migrantům ublížit.

Myšlenka odříznutí toku peněz od záchrany zvířat a pomoci nespravedlivě vězněným a uprchlickým rodinám – a jeho přesměrování směrem k ještě rozsáhlejšímu vězeňskému systému, týrání zvířat a rozdělování rodin – mi připadá děsivá, zejména (nebo obzvlášť?) když se balí do slov o celospolečenském prospěchu.

5. Tyhle příklady jsou hodně emočně vypjaté, nedělá ale stát taky spoustu dobrého?

Ano, ale americká veřejná správa není charita. I když zrovna podniká dobré kroky, nerozděluje peníze efektivně, podle nějakého klíče, který by měřil, co způsobí největší dobro.

Bill Gates zachránil deset milionů životů tak, že se zeptal spousty chytrých lidí, kde by jeho dobročinnost pomohla nejvíc. Odpověděli mu, že v globálních problémech týkajících se zdraví a rozvoje, třeba v boji s malárií a tuberkulózou. Gates tedy na řešení těchto problémů věnoval většinu svého jmění. Gates a jemu podobní tvoří tak velkou část filantropických miliardářů, že podle mých propočtů míří do zmíněných oblastí asi čtvrtina celkového objemu miliardářských darů.

Angažují se v nich i Spojené státy – a odvádějí skvělou práci. Jenže do ní investují asi 0,9 procenta svého rozpočtu. Ve výsledku se tak pravděpodobněji ke člověku trpícímu chudobou dostane jeden dolar věnovaný miliardářské nadaci než ten stejný dolar vybraný státem – a mnohem pravděpodobněji tak onomu člověku skutečně pomůže, například mu zachrání život nebo otevře cestu ven z chudoby.

Takový pohled na americkou státní správu je ale pořád zbytečně vstřícný. Je pochopitelné, že se místo na epidemii v Súdánu zaměří spíš na dálnice v Iowě. Jenže i u témat, která jsou pro životně důležitá pro bezpečnost amerických občanů, stát často poměrně překvapivými způsoby selhává.

Kolik peněz Spojené státy investují do boje se změnou klimatu? Tenhle článek na webu FiveThirtyEight vysvětluje, proč není odpověď na tuhle otázku jednoduchá, přesto se ji ale snaží poskytnout:

Zpráva vládní agentury GAO z roku 2018 zjistila, že zatímco podle Úřadu pro řízení a rozpočet Spojených států utratila federální vláda od roku 1993 za činnost spojenou s klimatickou změnou přes 154 miliard dolarů, ve skutečnosti se většina této částky nepoužila k přímému řešení změny klimatu nebo rizik s ní spojených. Mnoho projektů zařazených do kategorie „činnost spojená s klimatickou změnou“ se jí týkají jen okrajově.

Za všechny americký program jaderné energetiky. Vznikl dřív, než se objevily vážné obavy ze změny klimatu, a nejspíš by existoval ve stejné podobě, i kdyby výroba jaderné energie neprodukovala méně skleníkových plynů než některé jiné způsoby výroby elektřiny, třeba spalování uhlí. Rozpočet jaderného programu se ale počítá do výdajů spojených s klimatem. Když tak GAO prověřila šest agentur, které rozpočtovému úřadu předávají údaje o klimatických nákladech, zjistila, že 94 procent peněz míří do programů, které se změny klimatu přímo netýkají – podobných tomu jadernému. Peníze označené jako klimatické výdaje nešly do nových projektů. Místo toho se utrácí za „různé věcí, které jsme dělali už dřív“, jak mi řekl [šéf odboru životního prostředí v GAO] Gomez. Čísla jako zmíněných 154 miliard přijdou vhod politikům, ale z účetního pohledu jsou pro porozumění tomu, co vlastně stát dělá se změnou klimatu, k ničemu.

154 miliard krát 6 procent zaměřených na klimatickou změnu lomeno 25 let se rovná 369 milionů dolarů ročně. Číslo je dnes možná vyšší než pětadvacetiletý průměr, jak roste povědomí o klimatické změně, ale stejně dobře může být kvůli Trumpovi nižší. Přesné výši odhadu moc nevěřím, ale řádově bude číslo nejspíš správné.

V roce 2017 přislíbila nadace miliardáře Williama Hewletta (znáte z Hewlett-Packard) věnovat 600 milionů dolarů na boj se změnou klimatu. Jediný dar jediného chlapíka je skoro dvakrát tak velký jako roční klimatické výdaje celého vládního aparátu Spojených států.

Nejde o žádné podobenství o tom, na jakou moc miliardáři dosáhli a jak velký vliv mají. Rozpočet pana Hewletta je přece jen pořád velký jako jedna desetitisícina toho státního. Nevězí to v tom, že Hewlett nemá takové prostředky jako Spojené státy, ale v tom, že Spojené státy problém vůbec nezajímá, takže je takový miliardář může ve vynakládání peněz na jeho řešení předběhnout prostě tím, že se bude zajímat aspoň trochu.

Díky Hewlettovi a lidem jako on jdou podle mých propočtů tři procenta z celkového objemu miliardářských darů na boj se změnou klimatu. Z federálního rozpočtu Spojených států na něj oproti tomu jde 0,01 procenta.

Ne každý miliardář utrácí za globální zdraví nebo boj s klimatickou změnou. Terčem kritiky se často stávají miliardáři, kteří „plýtvají“ svými dary na už tak dobře zajištěné vysoké školy a koncertní sály, i já souhlasím s tím, že bychom je měli popostrčit k lepšímu zvažování svých rozhodnutí.

Dobročinnost se ale podobně jako investování ocitá v tom, co Nassim Taleb nazýváExtremistán – téměř všechna její hodnota leží v tom udělat jednou nebo dvakrát opravdu dobré rozhodnutí.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.


Investiční fond, který roku 2004 vloží peníze do stovky nesmyslů a do Facebooku, je pořád fantastický investiční font. Forma filantropie, která vyplodí stovku nesmyslů a Billa Gatese (a Dustina Moskovitze, Cari Tunovou, Warrena Buffetta, Bena Dela…) je pořád fantastický přínos světu.

Rád bych poskytl podrobnější informace o tom, jak utrácejí své peníze filantropové a jak stát, ale nemohl jsem k tomu najít žádná data. Úvahy podobné těm rozebraným výše mě ale vedou k přesvědčení, že filantropové jsou v zaměření se na nejdůležitější problémy obecně lepší než vlády.

Dává mi to smysl i intuitivně. Charity se umějí chirurgicky přesně zaměřit na ta nejzásadnější a nejnaléhavější témata. Dejte místo tomu peníze státu a ten je utratí za stíhací letouny, bombardování černých dětí v Afghánistánu, střílení černých dětí v Chicagu, dotace pro uhelné elektrárny, zabásnutí kohokoliv, kdo má tu drzost stříhat vlasy bez kadeřnické licence a úplatky farmářům, aby na svých farmách přestali cokoliv pěstovat – a po tom všem možná zbude malinký kousek na řešení zoufale důležitých problémů, které trápí ty nejzranitelnější.

Státní správa je důležitý druh organizace, který by měl existovat. Nechci se jí zbavit. Právě teď nás ale zajímá mezní užitek a bráno tímhle pohledem udělá dolar navíc pro charitu víc dobra než ten samý dolar, který si vezme vláda.

Pokračování

Z autorova blogu Slate Star Codex pro Finmag se souhlasem autora přeložil Michal Zlatkovský. Úvodní fotka VDB Photos / Shutterstock.com
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (6)

Vstoupit do diskuze
Scott Alexander

Scott Alexander

„Scott Alexander“ – uvozovky, protože nejde o pravé jméno – se narodil v roce 1984. Vystudoval filozofii a medicínu, pracuje ve Spojených státech jako psychiatr. Na svém blogu Slate Star Codex se věnuje... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo