Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Demokracie s generály v zádech

Udeřila poslední hodina latinskoamerických demokracií?

Jižní Amerikou se valí vlna nepokojů. Rušení dotací benzinu a další úsporná opatření vyvolaly demonstrace v Ekvádoru. Proti autoritářské vládě protestovali Venezuelané. Nikaragujce přivedla do ulic chystaná penzijní reforma, Kolumbijce především zdražení cen energií.

Pod tlakem ulice i armády musel rezignovat a uprchnout do Mexika bolivijský prezident Evo Morales, jedna z ikon levicových revolucionářů. Nepokoje v zemi podnítily volby, ve kterých si chtěl matador, vládnoucí Bolívii 14 let, pomocí podvodů zajistit další mandát a už po prvním kole hlásil své vítězství.

Bouřlivé protesty zasáhly dokonce výkladní skříň Jižní Ameriky – Chile. Roznětkou nepokojů tam bylo zdražení veřejné dopravy v metropoli. Vedení města plán odvolalo, mezitím ale protesty přerostly v širší rebelii proti vládě, která se chlubí slušnými makroekonomickými daty, ale nedokázala odstranit propastné sociální rozdíly. V Santiagu vzplály barikády, do ulic vyjeli vojáci.

Demonstrace v Chile 2019

Santiago de Chile. Hořící barikáda. Listopad 2019. Foto: abriendomundo / Shutterstock.com

Analytici Marian Blasberg a Jens Glüsing si v listu Spiegel kladou otázku, co mají tyto protesty společného. Upozorňují, že v regionu nenastalo žádné jihoamerické jaro (mimo toho kalendářního).

Protestující lidé v ulicích nevolají po demokracii, demokracie je zklamala. Nevidí v ní záruku slušné životní úrovně. A jejich hněv posiluje to, že zvolení vůdci jsou vesměs zkorumpovaní a zneužívají moc.

Růst nerůst

Většina jihoamerických zemí založila své ekonomiky na exportu komodit. Když doba jejich boomu pominula a příjmy rozpočtu propadly, začaly si vlády půjčovat. Ted splácejí dluhy, a tak musí omezovat výdaje.

Vyhlídky na ekonomický vzestup jsou přitom ve státech Jižní Ameriky mizivé. Mezinárodní měnový fond v srpnu snížil odhad letošního hospodářského růstu regionu z 1,4 na 0,6 procenta.

Je patrné, že tamním ekonomikám by prospěly nižší úrokové sazby. Někde je centrální banky snížily. Například v Brazílii základní sazba klesla na šest procent, v Chile dokonce na 2,5 procenta. Níž ale jít nemůžou.

„Pro celý region je nezbytná fiskální konsolidace… Pro snížení sazeb je omezený prostor. Pro to, abyste udrželi příliv zahraničního kapitálu, musíte mít dostatečně pozitivní úrokový diferenciál,“ vysvětluje v rozhovoru pro agenturu Reuters Albert Ramos, ředitel oddělení pro Latinskou Ameriku v bance Goldman Sachs.

Nastoupí vojáci?

Ekonomická realita naznačuje, že Jižní Amerika nebude v příštích letech patřit mezi vzkvétající a poklidné oblasti světa. Jaké to bude mít důsledky?

Javier Corrales, profesor politologie na Amherstově vysoké škole v Massachusetts varuje před rostoucím vlivem armády v tamních státech. V článku pro Americas Quarterly píše: „Jižní Amerika je známa jako oblast vojenských junt. Teď se může stát regionem militarizovaných demokracií.“

Profesor Corrales upozorňuje, že demokratické vlády v jihoamerických státech, ať už se řadí napravo nebo nalevo, v době sociálních nepokojů hledají záchranu u vojáků. A vojáci, jak bývá zvykem, nepostupují v rukavičkách, armáda se stává nástrojem represe.

Ekvádorský prezident Lenín Moreno se tak obklopil generály, když vyhlašoval výjimečný stav jako odpověď na protesty proti úspornému programu vlády. Také chilský prezident Sebastián Piñera oznamoval výjimečný stav s generalitou v zádech.

Šéf Brazílie Jair Boslonaro vyslal vojáky na aktivisty protestující proti zakládání požárů v Amazonii, zatímco bolivijský prezident Evo Morales povolal armádu, aby zakročila proti stoupencům opozice.

Finmag na Mars!

Finmag předplatné

„Nejvíc vidět jsou Troškové gastronomie. Ti, co si nemuseli odstát provoz, kdy vaříš pro plnou restauraci,“ říká kuchař-samorost Michal Hugo Hromas a tančí mezi ohni, na kterých chystá svatební menu.

Tak jako materiál točený na Husákových narozeninách vznikly záběry z demonstrace 17. listopadu jen jako dokument pro archiv. Vracíme se s jejich autory na Národní třídu.

Téma: doprava. Elektrické motory dominovaly nad spalovacími. A zase budou. Jaké jsou plány a jaká realita v budování železnic a dálnic. Neznámé oběti 11. září: lidi, co kvůli strachu z létání jeli autem.


Hlasatel socialismu 21. století, kolumbijský vůdce Hugo Chávez, zase založil „alianci chudých a vojáků“ k obraně před „reakcionáři“. Teď v jeho stopách kráčí Nicolás Maduro.

Ani ryba, ani rak

Armády v jihoamerických zemích v minulých desetiletích svrhávaly vlády. Nyní až na výjimky (Bolívie) pomáhají vládám, které se snaží udržet zbytky důvěryhodnosti. Podle loňského průzkumu Institutu Latinobarómetro v Argentině, Bolívii, Brazílii, Ekvádoru a Chile důvěřuje tamním vládám v průměru 22 procent obyvatel, zatímco armádám 44 procent.

Ze stejné sondy vychází závěr, že 79 procent obyvatel těchto zemí pokládá vládu za zkorumpovanou a ovládanou mocnými zájmovými skupinami. Znepokojivé číslo. Co je ale ještě víc alarmující: Na tutéž otázku odpovědělo před jedenácti lety kladně o 18 procent lidí míň.

Spiegel z toho ve zmíněné analýze dělá logický závěr: „Mezi lidmi narůstá skepse k tomu, že demokratické vlády můžou splnit svůj základní slib – rovné příležitosti pro všechny.“

Pokud bude tato skepse narůstat, může dál posílit vliv vojáků. Nemusí to nutně vést k převratům a k vládám vojenských junt, ale ke stavu, který profesor Corrales popisuje jako militarizovaná (potažmo represivní) demokracie – ani demokratická ryba, ani diktátorský rak.

Úvodní fotka: Santiago de Chile, říjen. Karabiniéři zatýkají demonstrantku. abriendomundo / Shutterstock.com

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 5 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Amos | 25. 11. 2019 10:28

Musím s článkem souhlasit a autorovi vyjádřit poděkování. Pan Jégl má dar jít k jádru věci a nezatěžovat článek informačním šumem.

Pro celkový obrázek pnutí v Latinské Americe je nutné uvědomit si, že jde o společnosti, kde jsou pro středoevropana naprosto nepředstavitelné rozdíly téměř ve všech aspektech života.

V Ciudad de Panama, Quitu, Bogotě, La Pazu narazíte na mrakodrapy jakoby přenesené z Manhattanu nebo La Defense a o dvě zastávky autobusem dál slumy chudiny podobné těm v Kapském městě. Na ulici vidíte kráčet managera v obleku od Versace podle stolku indiánky kmene Kuna v tradičním oděvu prodávající své dečky.
Mladí chtějí mít sve iPhony, staří běžně po narození vnoučat odmítají platit za zdravotní péči, protože se očekává, že uvolní místo nové generaci a nebudou odčerpávat rodinné zdroje.
Do toho vstupují Indigenous - původní indiánská etnika, která mají někdy plnou autonomii (panamští Kuna), jinde jsou vydáni na pospas stavařům, těžařům a prospektorům (Brazílie, Guyana).
Nová prozatimní bolivijská prezidentka vyhlásila de facto apertheid a zákaz vstupu domorodců do měst - bývalý prezident indiány preferoval - sám k nim patřil - což vyvolávalo velkou nevoli u městských obyvatel. Nyní z exilu volá tento bývalý prezident po blokádě velkých měst.
Nová bolivijská prezidentka veřejně prohlásila, že vojáci, kteří při potlačování nepokojů usmrtí indiánského demonstranta, nebudou trestně stíháni.

Dalším hybným aspektem Latinské Ameriky je zdravotnictví, které je v mnoha zemích v rukou kubánských lékařů a personálu - zdravotnictví je poměrně výkonné, ale výrazně levicové.

Latinská Amerika je složením obyvatelstva mladý kontinent - a mladí jsou levicově naladění a nelíbí se jim sociální rozdíly a vysoká nezaměstnanost. Nechtějí zůstávat na venkově a houfně se stěhují do měst, kde je ale čeká obvykle nezaměstnanost, nuda a často i kriminální společnost.

Miliony lidí z Venezuely zaplavují Kolumbii, Peru, Panamu a Ekvádor. Z Nicaraguy davy utíkají do Kostariky. Z Hondurasu do Mexika s vidinou USA.

Do toho silné nacionalistické cítění - například v listopadu mají v Panamě týden státních svátků, kdy se ubezpečují, že jsou vyvolený národ a ti nejlepší z nejlepších. Den nezávislosti na Španělku, Den vlajky, Den nezávislosti na Kolumbii, Den první zmínky o nezávislosti...

Podobně nacionalistické jsou i další země. Středoevropan zůstává s otevřenou pusou, když vidí to nadšení ve dnech státních svátků nebo při poměřování sil u mezinárodních zápasů - usmrkaní baníkovci se svými rachjtličkami jsou jako frekventanti nedělní církevní školy proti vášním, které hýbou fanoušky, když hraje například Kolumbie vs Uruguay.

V každé zemi sochy osvoboditele a revolucionáře Simona Bolívara s čerstvými květinami.

Co se bude v Latinské Americe dít v dalších letech je těžké předvídat - půjde o hledání rovnováhy mezi emocemi (mladá generace), disciplínou (armáda), penězi (zahraniční společnosti) a mocí (většinově zkorumpovaní politici).

Jisté je, že rozbuška bude z pohledu středoevropana nepochopitelná - v Chile zdražení městské dopravy o pár centů, v Ekvádoru návrat cen nafty na roky platnou úroveň, v Kolumbii úvahy o placení školného a v Nicaraguy návrh asi desáté penzijní reformy, která působí prapodivně v zemi, kde je pro většinu obyvatel denní rozpočet 5USD.

+20
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK